Bývalý americký poradce pro národní bezpečnost John Bolton řekl, že po fiasku v Afghánistánu musí NATO dokázat, že je stále naživu. K tomu může využít Rusko tím, že zinscenuje úder na takzvanou šedou zónu.

Bolton v článku pro „19Fortyfive“ označil země ležící na východ od bloku NATO za šedou zónu: Ukrajinu, Moldavsko, Bělorusko, Zakavkazské republiky – tedy Gruzii, Ázerbájdžán, Arménii.

Exporadce amerického prezidenta je přesvědčen, že cílem Moskvy je tyto státy ovlivnit. A Západ není schopen se na těchto územích Rusku postavit.

Neschopnost Západu odolat Rusku v těchto regionech ukazuje jeho krátkozrakost, řekl expert.

„Zvýšení vojenské pomoci Ukrajině, zablokování Nord Streamu 2, bojkot ruské ropy a další diplomatické a ekonomické sankce jsou oprávněná opatření, ale nestačí,“ citovala Boltona RIA Novosti.

Podle jeho názoru by měly Spojené státy a NATO jako celek přejít do ofenzívy, k útočným akcím:

začít rozplétat „zamrzlé konflikty“ postsovětského prostoru a odstraňovat další překážky, které brání zemím „šedé zóny“ vstoupit do Severoatlantická aliance.

Jako příklad uvedl situaci s Podněstřím a Moldavskem.

Bolton navíc vyzval věnovat pozornost problémům Abcházie a Jižní Osetie. Americký politik naznačil, že všechny tyto konflikty pomohou odvést pozornost Moskvy od Ukrajiny.

Exporadce amerického prezidenta se domnívá, že NATO by mělo jasně definovat, které státy „šedé zóny“ se již vážně hlásí ke členství v alianci, aby vliv Ruska na tyto státy oslabilo. Moskvě se musí jednoznačně sdělit záměry Západu v regionu a jeho vůli dosáhnout svých cílů.

Bolton zdůraznil, že po fiasku v Afghánistánu musí NATO prokázat, že je stále naživu. Proto musí aliance jasně demonstrovat Moskvě své záměry v šedé zóně.

Poznámka redakce Nové republiky (vd): Již jednou obhajovala aliance NATO svoji existenci, a to na začátku 90. let minulého století, když byla rozpuštěna Varšavská smlouva a NATO po ztrátě nepřítele ztratilo vlastní smyl. Tehdy bylo potřeba, stejně jako dnes, vytvořit nového nepřítele. Tehdy se jí stala Jugoslávie, kde státy NATO podporovaly iredentu Slovinska, Chorvatska, muslimů v Bosně a nakonec Albánců na Kosovu. Všude tam státy NATO postupovaly podle stejného scénáře, který pak zopakovaly v Iráku, Libyi, Ukrajině a v Sýrii. Podplácením a propagandou vytvořily ideologicky protilehlé  tábory znepřátelené na život a na smrt, své nové spojence podporovaly financemi, propagandou a především výzbrojí, a to i přes vyhlášená embarga, a nakonec i přímým vojenským zásahem proti napůl rozvráceným zemím. Většinou se jednalo o letecké bombardovací kampaně bez nasazení pozemních jednotek , protože elity zemí NATO se od válečné kampaně ve Vietnamu obávají většího počtu vlastních obětí, které mohou v reakci zvednou velký domácí odpor a ohrozit vlastní existenci systému a elit. Dnes jsou těmi nepřáteli Rusko a Čína. Ty představují pro země NATO přece jenom příliš velké sousto.