Není plot jako plot

Bývaly doby, kdy vládcům svobodných zemí vyhovovalo, že se k nim přes ploty snažili dostat nesvobodní občané. Představovali totiž Kanonenfutter pro propagandistická děla namířená na nesvobodu. A tak brali všechny, třeba i vrahy a únosce letadel. Nedá se tam žít, jen se na to podívejte, říkali doma.

Po roce 1989 přišel k českým drátům starej Dienstbier, aby se svým německým protějškem přestříhal něco drátů a pak spolu oslavili, že jsou najednou dvě svobodné země vedle sebe.

Nesvobodné země zůstaly. Třeba Turecko, Srbsko, Sýrie, Lybie, Afghanistán, Bělorusko, a i Rusko a Čína a Kuba, Venezuela a Nicaragua a spousta dalších, jak se to zrovna komu hodí. Třeba i neoplocené Česko bylo jeden čas pro Kanadu nesvobodné, protože “nemáme rádi cigány”. Ti mohli sednout na Vénově letišti do letadla a jakmile jejich přímý let přistál v Torontu nebo Montreálu mohli požádat o asyl ve svobodné zemi.

Je pravda, že se příliv Romů Kanadě taky nelíbil a tak postavili administrativní plot v podobě vizové povinnosti. To je taková finta. Stačí do formuláře vložit prohlášení, že po uplynutí platnosti víza, žadatel Kanadu opustí. Kdyby přesto žádal o asyl, byl by odmítnut, protože úřady obelhal, aby se do Kanady dostal. Naše strana víza pro Kanaďany nezavedla a dokonce zrušila přímé lety.

Lze připomenout, že se Británie pokusila předsunout pasovou kontrolu z Heathrow na Ruzyň. Taky to bylo chytré, ale přece jenom státní suverenita je státní suverenita.

Poté, co jsme  (jako Západ) zozesrali Sýrii, Afghanistán, Kosovo (ponechme stranou Afriku) se masy těch, kteří touží po svobodě, daly na pochod. I stalo se, skoro jako v pohádce, že zlý diktátor Lukašenko projevil pochopení pro jejich touhy a naznačil, že svoboda je pár kroků, hned za hranicí s Polskem.

Kdyby EU neměla Orbána, který si včas uvědomil, že kdyby “tu svoloč” (původně lidi toužící po svobodě) pustil do Maďarska, zůstala by mu doživotně, Polsko by nemělo příklad a zůstalo v hajzlu s celou slávou se žvásty o lidských právech a křesťanské pomoci bědným. A tak rovněž začalo se stavěním plotů na hranicích.

Jako kdysi v Československu, stojí u plotu vojáci s nataženými kvéry. Protože vypadá nelidsky, chodit s ruku na kohoutku a vlčákem na vodítku, když jsou u plotu i ženy a děti, je třeba najít způsob, jak zachránit reputaci našeho svobodného světa.

Je to snadné: stačí zatmívačka jako ve filmu. Lidé za žiletkovým plotem zmizí a pak se jako terč objeví Lukašenko. To on, on a jedině on to způsobil. Sankce na něj a když to nepůjde, tak bomby. Rus nebo Bělorus přece rozumí jen síle.