Podle slov samotných exekutorů je již přes 80% pohledávek nedobytných. Přesto ani jeden exekuční úřad nevyužil zákona a nezastavil nesmyslné vymáhání. Proč? Odpověď myslím znáte: protože o tyto peníze nepřijde, on o ně nemravně ( slova Ústavního soudu ) okrade jiné povinné, co ještě platit mohou a hlavně i věřitele, kteří díky tarifům exekuční mafie mají již dnes 80% pohledávek tzv. nevymahatelných. Vezměme příklad, teď plácnu že na začátku bylo 500 tisíc lidí, co mohlo splácet a 500 tisíc co nemohlo, těch prvních 500 tisíc proto v této režii neslo náklady spojené s marným vymáháním druhé poloviny a to až do doby, kdy sami nemohli splácet a přidali se k druhé polovině. A postupem času se z ní stala většina, kdy 200 tisíc exekučně postižených nese náklady na marné vymáhání exekucí po zbylých 800 tisících. Exekučním podnikavcům to nevadí, protože je to nestojí nic, oni to prostě naúčtuji jiným a mají takhle naději že, když budou udržovat roky a desítky let statisíce marných exekucí, tak přeci někdo z těch statisíců může podědit, uzavřít manželský sňatek , může se nastěhovat k příbuzným na které pak za pomoc bližnímu vlítne exekuční gestapo ( pokud se zjistí že se tam dlužník nachází ), nebo třeba  vyhrát ve sportce. Že to bude naprostá menšina vůbec nevadí, protože nějaký zisk tam bude a celou dobu to ponesou na bedrech jiní… Takže zisk bez přičinění z bídy druhých, komercionalizace vymáhání práva a spravedlnosti – vítejte v České republice, která porušuje Chartu OSN o hospodářských, kulturních a sociálních právech, vlastní Ústavu a zákony.

Ustanovení § 268 odst. 1 písm. E) občanského soudního řádu upravuje situaci, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný jeho majetek nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty. Exekutor v takovém případě má podat soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem.

Výzva, aby exekutor v exekuci pokračoval, musí obsahovat závažné důvody, pro něž se soud domnívá, že ještě lze nalézt postižitelný majetek povinného. Podnět k zastavení exekuce právě podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. nepodává povinný, nýbrž soudní exekutor, avšak aplikovat ustanovení § 290 odst. 1 o.s.ř., upravující zvláštní důvod zastavení exekuce, lze již proto, že ke dni podání žádosti uplynula potřebná doba od zahájení exekucí ( alespoň jeden rok ) a dále dovozuji, že nepodaří-li se při exekuci prodejem movitých věcí sepsat žádné movitosti, jež by mohly být prodány, bude to důvodem k postupu vedoucímu až k zastavení exekuce a to nikoli ovšem podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu, nýbrž dokonce i podle ustanovení zvláštního, a to § 326A o.s.ř. Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. Zn. 20Cdo1062/2015 ze dne 31.10.2006. Soudní exekutor nemůže exekuci provádět libovolně dlouho. Pro právní závěr ve smyslu § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. je „nezbytné, aby exekutor a oprávněný vyčíslili své náklady“, zde jsou příslušné právní předpisy, zejména vyhlášky č. 330/2001 Sb., 484/2000 Sb. A 178/1996 Sb. K tíži povinného nelze přičítat skutečnost, že nemá žádný exekučně postižitelný majetek, navíc tento postup je rozporný s „doktrínou, že zákon připouští jen takovou exekuci, která slouží k uspokojení oprávněného a která by neměla být použita tam, kde se ukazuje, že k tomuto cíli nemůže vést.“ Jakýkoliv jiný postup je šikanosní a zjevně bezúčelné provádění exekuce, což je v rozporu se zákonem.

Podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. nepodává podnět povinný, nýbrž soudní exekutor. Ten však nejenže takovýto podnět zpravidla nepodá, nýbrž ještě vyjadřuje s případným zastavením exekuce nesouhlas a zdůrazňuje, že k jejímu zastavení pro majetkovou nedostatečnost by mělo dojít až poté, co tento podnět dá sám soudní exekutor. To je v širším kontextu dalších ustanovení mylný a svévolný výklad práva, který exekutorům poskytuje krytí pro zlovolnou perzekuci občanů. Jestliže exekutorské úřady nevyužívají ustanovení §268 odst.1) písm. E) o.s.ř. a udržují právně nekonformní exekuce je to dáno tím, že jakožto soukromým podnikatelům, i když se státem přenesenými pravomocemi, jim nejde o dodržování práva, ale apriorně o maximalizaci zisku a držení co největšího počtu obyvatelstva ve své moci. Ovšem i povinný může podat ,,Návrh na zastavení exekuce“ podle dalších ustanovení a v souladu s ust. § 269 odst. 1 o.s.ř. musí soud o zastavení exekuce rozhodnout jak na návrh ( kohokoli ze zúčastněných ), tak z úřední povinnosti.

Daniel Novák