Mají noty ze zahraničí. Neziskovky, ambasády. Jestli se neproberete… Ľuboš Blaha varuje Čechy: Toto máme na Slovensku

Zdroj: Parlamentní Listy

Vaše prezidentka Čaputová je u nás některými skupinami dosti ceněna a vyzdvihována, že mluví o slušnosti, úctě k vědě a vzdělání, solidaritě a vyjadřuje se hezkým uhlazeným způsobem a důstojně reprezentuje svoji zemi. Často slyšíme, že řada lidí vám vaši prezidentku závidí. Co byste z pozice slovenského poslance a vlastní zkušenosti i názoru těmto českým občanům vzkázal?

Paní Čaputová je typický liberální kýč. Je úplně prázdná, neumí zformulovat žádnou hlubší myšlenku ani vizi, je jen takové pozlátko, které například ve srovnání s vaším prezidentem Zemanem působí jako žákyně základní školy. Její nejhlubší intelektuální výkon je, že si umí načechrat vlásky a střídat fešné garderoby. Liberální kavárna je z ní nadšená, protože nenávidí Rusko, miluje Ameriku, ochraňuje gaye a pasuje se do role velké liberálky. Ve skutečnosti nemá nic společného ani s klasickým liberalismem, protože kryje slovenskou pravicovou vládu i v tom, jak ničí právní stát, odposlouchává opozici či mučí opoziční nominanty ve vazbě, kde dokonce za záhadných okolností zemřel generál Milan Lučanský, hrdina, který jako policejní vyšetřovatel poslal do basy nejtěžší vrahy a mafiány. Čaputová navíc zmařila referendum o předčasných volbách, přestože petici za jejich vypsání podepsalo v rekordně rychlém čase 600 tisíc Slováků. Nemá úctu k demokracii, z její strany jde jen o pěkné řečičky a špatné jazyky říkají, že její tým jí pouze překládá proslovy, které jí píší na americké ambasádě. Moudří lidé na Slovensku si daleko více váží vašeho prezidenta Zemana, který se umí postavit proti proudu, zabojovat za národní suverenitu, zformulovat originální myšlenky – je skutečnou osobností, zatímco Čaputová je jen mimořádně předraženou dekorací.

Nedávno jste ve videu popisoval schéma různých světových neziskových organizací napojených na novinářku Holcovou, které před volbami ublížily Andreji Babišovi s kauzou Panama Papers, a krátce po volbách se ukázalo, že se premiér praní peněz nedopustil. Dokážete říci, jaké další „náhody“ nás i vás v budoucnu v rámci středoevropského prostoru čekají?

Od středoevropských vlád se očekávají dvě věci. Za prvé, poslušně sloužit západnímu kapitálu a rozprodat, co se dá. Za druhé, poslušně sloužit americkým geopolitickým zájmům, nakupovat zbraně a nenávidět Rusko. Pokud splňujete tyto dva požadavky, dají vám klid a můžete fašizovat společnost, kolik vám hrdlo ráčí – taková je realita na Slovensku. Ale když tyto požadavky nesplňujete, zničí vás. Mají na to svá média a nevládky, umějí zmobilizovat takzvané liberální kavárny, vyhecovat děcka a korporátní krysy do ulic a uspořádat tzv. Majdany. Mají dostatek zkušeností s barevnými revolucemi v mnoha postkomunistických státech. U nás bylo třeba zničit Roberta Fica, neboť se tvrdě postavil proti migraci a odmítal rostoucí rusofobii, dokonce v minulosti stáhl slovenské vojáky z Iráku a chtěl mít dobré vztahy nejen na západ, ale i na východ. To se neodpouští. Byl zavražděn novinář Kuciak, vymysleli si konspirační teorii, že za to může naše vláda, a silně oslabili levici na Slovensku. Když se dostali k moci jejich lidé, tak už samozřejmě o Kuciakovi nikdo nemluví a všichni přiznávají, že Směr s tím nic neměl – ale to je už jedno, už vládnou. Klíčovou roli v tomto převratu sehrála vaše novinářka Holcová, která je napojena na americké nevládky, které financuje Soros či americká vláda. Takový scénář se zopakoval v případě Andreje Babiše v České republice. A bude se opakovat všude, kde cítí, že mohou zničit vládu, která se chová příliš suverénně. Tlak bude růst i na Maďarsko a Polsko a samozřejmě stále se snaží útočit na ruského prezidenta Putina. V Rusku naštěstí nemají šanci. V případě menších států, jako jsme my, Slováci či vy, Češi, ale dokážou americké liberální kruhy manipulovat veřejností a ovlivňovat politický život tak významně, že mnozí lidé jim naletí. Zejména mladá a nezkušená děcka, která netuší, co je to život, a představují si ho jako americký hollywoodský film. Potom narazí na život, založí si rodiny, zotročí je banky, vyždímají je korporace, zadluží se a kapitalismus je semele – pak se jim otevřou oči, ale obvykle už je pozdě.

Premiér Babiš mluví o tom, že poptávka po jeho odstranění z vlády byla i od některých sil ze zahraničí. Obecně, lze říci, kdo nám vládne nebo do jaké míry své kroky řídíme v našich zemích my sami? Co může každý z nás denně dělat pro to, abychom osudy svých zemí měli víc ve svých rukou?

Ve své odborné knížce Antiglobalista to podrobně rozebírám. Na politické scéně se vytvořila nová konfliktní linie, která funguje napříč pravolevým i liberálně-konzervativním spektrem. Jedná se o konflikt mezi globalisty, resp. kosmopolitáři, a antiglobalisty, resp. patrioty. Rozdělilo to levici i pravici – máte liberálně-levicové globalistické strany, u nás například Pellegriniho Hlas, ale i národně orientované tradičně levicové strany, jako je například náš Směr. Platí to i pro pravici – máte tam globalistické strany, které dnes budou vládnout u vás a vládnou už i u nás, ale máte také národně orientované pravicové strany, například Fidesz v Maďarsku či PiS v Polsku. Lidé si musejí umět vybrat. Buď chtějí být kolonií západních velmocí a užitečnými idioty nadnárodního kapitálu, nebo chtějí bojovat za svou vlast a za pracující lidi. V roce 1989 jeden český komunista varoval, že se staneme otroky ve vlastní zemi. Stalo se. Netvrdím, že to dokážeme ze dne na den změnit, ale můžeme si zachovat zdravý rozum a bojovat za národní zájmy a sociální stát. Vychovávejme své děti k tomu, aby se nebály používat vlastní rozum a nenechaly se manipulovat liberálním tiskem a oligarchickými médii. Využívejme sociální sítě a šiřme naši pravdu. Mobilizujme lidi, jež liberální kapitalismus a nadvláda USA udupává. Vytvářejme lidové fronty proti liberálnímu fašismu. To vše můžeme dělat. Každý z nás. A čekat na historický zlom, který dříve či později přijde. Neoliberální model globálního kapitalismu je dlouhodobě neudržitelný, je třeba být připraven.

Levice, kterou reprezentujete, se tradičně hlásí k úctě vůči životnímu prostředí. Co spatřujete v novém Green Dealu a boji za klima, o kterém se nyní mluví jako o největší hrozbě?

Ochrana životního prostředí je blízkým tématem pro každého normálního člověka, to není o levici či o pravici. Otázkou je, zda máme naletět novému byznys modelu, který zde vytvářejí západní liberální elity, které na zelené ekonomice potřebují bohatnout – mají konkurenční výhodu, nové technologie a potřebují se zbavit konkurence. Kolem nich se vytvořila progresivistická média a nevládky, které šíří jejich propagandu. Ve skutečnosti jde o kolosální podvod a pokrytectví. Nejvíce ničí přírodu právě ti, co se jí nejvíc ohánějí. Západní liberální elity, nadnárodní koncerny, vojenskoprůmyslový komplex a ta slavná liberální Amerika, která po celém světě vede krvavé války. Kolem sebe si vytvořili systém svých užitečných idiotů, korporace mají své Grety, moralizují, píší si květnaté projevy, mobilizují mládež k tomu, aby si kupovali kávičku v ekologických kelímcích a tak – ve skutečnosti ale reprodukují systém liberálního kapitalismu a hyperglobalizaci, která likviduje planetu více než cokoli jiného.

Vytváří se zde iluze, že viníkem ekologické krize je horník z Prievidze či Ostravy nebo čínský dělník nebo chudí lidé po celém světě, přitom skutečnými viníky jsou americké války a špinavé zisky západních nadnárodních korporací, pro které dělají špičkové PR agentury. Dokonce i z války udělají ekologický čin roku. Je v tom obrovská faleš, všechny tyto liberálně-progresivistické ideologie neřeší zásadní problém, a tím je neoliberální globalizace. Skutečná levice bojuje proti liberálnímu kapitalismu a nepodporuje liberální gretenismus. Žádný Green Deal v neoliberální globalizaci není možný, to je jako vyzývat vojáky v bitvě, aby nepoužívali zbraně. Chraňme planetu, ale upřímně – ne tak, abychom břemeno házeli na ty nejslabší a nejchudší, ale tak, aby to břemeno nesli ti nejbohatší. V tom je kouzlo skutečné levice, chránit přírodu, aniž bychom ubližovali pracujícím lidem a vlastním národům.

Jak si vysvětlujete, že většina nadnárodních korporací napříč světem se tím či oním způsobem k tomu deklarovanému boji za klima hlásí a přidávají? Ne všechny tyto společnosti na tom vydělají, vede je k tomu tedy společenská zodpovědnost?

Čím více nadnárodní korporace vykořisťují své dělníky kdesi v Indočíně či Latinské Americe, tím hlučnější jsou jejich reklamní kampaně o tzv. férovém obchodě. Čím více tyto kapitalistické molochy ničí přírodu, tím zeleněji se budou tvářit. Budou mít popelnice se sedmnácti třídiči, používat budou zásadně pouze ten nejekologičtější papír, vytapetují si zeleně i záchody. A ve skutečnosti budou ve svých začouzených fabrikách v rozvojovém světě vypouštět do řek chemický sajrajt, v Demokratické republice Kongo budou podporovat občanskou válku, v Latinské Americe kácet pralesy a samozřejmě budou ničit lokální malé firmy coby konkurenci, která je daleko ekologičtější, protože její výrobky necestují po celém světě, aby se dostaly do místního obchodu. Nechci liberálům a globalistům bořit sebevědomí, ale pravda je taková, že nadnárodní korporace jsou to největší zlo a zodpovědnost pouze předstírají. Až zde bude fungovat globální kapitalismus, tak budete na českém talíři pojídat sóju z Paraguaye, oblékat tričko vyrobené v Bangladéši a tak dále, ale to zároveň znamená, že budou tuny zboží putovat po celém světě a likvidovat klima. Čím jste bohatší, tím více konzumujete a tím větší uhlíkovou stopu vytváříte – skutečným problémem jsou zbohatlická rozmazlená děcka ze západních metropolí, která při svém kelímku kávy ve Starbucksu vykřikují, jak je třeba chránit přírodu. A jsou to oni a ty jejich značkové produkty, jež konzumují, které mohou za environmentální problémy. Opakuji, je v tom obrovská míra pokrytectví. Skutečná levice musí bojovat za spravedlivou deglobalizaci, to je jediná cesta k ochraně přírody.

Zažíváme prudký růst cen pohonných hmot a energií. Zažijeme v Česku, Slovensku i jinde v Evropě něco podobného tomu, co se před časem dělo ve Francii se žlutými vestami? Mohou hrozit nepokoje poté, co řada lidí nebude mít na benzín a elektřinu ve vlastním domově?

Energetická chudoba je obrovský problém a aktuální krize s cenami energií může vést k bezprecedentním sociálním turbulencím. Ukazuje se, jak nezodpovědné bylo rozprodat energetické giganty do rukou zahraničních korporací – stát se tak zbavil suverenity. Zároveň se ukazuje, že volný trh je ve strategických odvětvích naprosto sebevražedný projekt. A do třetice, ukazuje se, že nenávist vůči Rusku je krátkozraká, Evropa Rusko potřebuje, zda se to někomu líbí, nebo ne. Opět se jen potvrzuje, že Evropa potřebuje v mezinárodní politice daleko více realismu než ideologického liberalismu. Přestaňme furt poučovat jiné kultury, jak se mají chovat, respektujme národní suverenitu a přestaňme žvanit o lidských právech, když sami neumíme zajistit našim občanům sociální práva – prezident Putin se Západu směje a má k tomu důvod. Pouze se střílíme do vlastní nohy, a to platí nejen pro Rusko, ale také pro Čínu. Musíme mít dobré a přátelské vztahy i na východ, to je jediná šance pro Evropu. Pokud zde budou vládnout zaslepení liberálové, tak vše rozprodají, vše nechají na volném trhu, budou šťourat do Ruska a výsledkem bude, že zde lidé budou v zimě mrznout. A nakonec to skončí takovými sociálními protesty, které vyženou liberály na smetiště dějin, žluté vesty jsou jen slabý odvar toho, co Evropu čeká, když se nevzpamatuje. My na Slovensku vidíme, jaká vlna odporu se zvedá zdola – a čím budou liberální elity arogantnější, tím větší vlna je smete. Slovensko čeká ukrutná vlna zdražování a Matovičově vládě to může zlomit vaz. Schválně říkám Matovičově vládě, protože formálně je sice premiérem Heger, ale ten je jen nafukovací Ančou, se kterou si Matovič dělá, co chce. Matovič je duševně narušený klaun, ale je bohužel lídrem pravicové koalice a Slovensko vede do záhuby.

Profesor Petr Drulák, Matěj Stropnický, profesor Jan Keller a ekonomka Švihlíková napsali knihu Budoucnost levice bez liberalismu. Tvrdí, že se levice odvrátila od pracujícího člověka a řeší kulturně-levicová témata. Jak to vnímáte vy? Jaká skutečně má levice být? Má se vzdát témat jako sňatky homosexuálních párů apod.?

Ano, přesně takhle to vnímám i já, obšírně o tom argumentuji ve své knížce Antiglobalista, kterou mi recenzovali právě profesor Jan Keller a ekonomka Ilona Švihlíková, oba moji přátelé, kterých si velmi vážím. Do nejnovější knížky Petra Druláka přispěji jednou kapitolou. Jsou to všechno myslitelé, se kterými nás mnohé spojuje. Společně tvrdíme, že levice na Západě se odpoutala od dělníků a pracujících lidí a začala řešit postmoderní témata, čímž se možná zalíbila hrstkám liberálních středních vrstev někde v západních metropolích, ale odpudila od sebe dělnické vrstvy a venkovské obyvatelstvo, tradiční voliče levice, směrem ke krajní pravici. Je to školácká chyba.

Celý text rozhovoru najde zde.