Zdroj: Sputnik, na snímku ekonomka Hana Lipavská

Programové prohlášení pětikoalice vyvolalo nadšení u jejích voličů. Byl slíben „ráj na české zemi“. Reformy se dotknou všech i každého, od ekonomiky k návratu k zahraniční „havlovské“ politice.

Z navrženého: prosadit automatickou valorizaci minimální mzdy, růst vdovských a vdoveckých penzí, zajištění dostupnosti péče v menších obcích a v méně osídlených oblastech, zavést valorizaci daňové slevy na poplatníka atd.

A co bude stát snížit schodek veřejných financí na tři procenta hrubého domácího produktu k roku 2025, což by umožnilo splnění podmínek Maastrichtské smlouvy ke vstupu do eurozóny. Copak se nová moc chce vzdát koruny? Otázku Sputnik položil ekonomce a bývalé radní ČT Haně Lipovské:

S výjimkou ODS chtějí všechny koaliční strany přijmout euro a zbavit tak Českou republiku nejen politické, ale také hospodářské suverenity. Snaha plnit maastrichtská kritéria je tak jistě určitým kompromisem, který má otevřít vrátka k měnové reformě – k výměně koruny za euro. Mohou to občanům prodat jako způsob, jak se vypořádat s velmi vysokou mírou inflace či dokonce s hyperinflací. Nejdůležitějším maastrichtským kritériem je však vstup země do tzv. ERM II systému, tedy určení fixního kurzu české koruny k euru. To se nejvíce týká občanů, kupní síly, ale také podniků, které dovážejí součástky a vyvážejí svou produkci. A právě o tomto klíčovém ukazateli koaliční smlouva mlčí. Nicméně snížení deficitu na 3 % HDP do roku 2025 je nesmyslný, nezodpovědný a pro ekonomiku nebezpečný plán. Vláda musí usilovat o přebytkový rozpočet tak, abychom byli schopni splácet náš nebezpečný státní dluh. K tomu však ochota pětikoalice chybí. Zároveň je podstatné, že budoucí ministr financí nebyl doposud schopen konkrétně pojmenovat a vyčíslit úpravy rozpočtu jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Hospodářský program vlády tak není jen špatný, ale de facto vůbec neexistuje.

Na prvních krocích pětikoalice se ukazuje, že dlouholetí byznysoví sponzoři jednotlivých budoucích vládních stran byli příliš dlouho odstaveni od státního rozpočtu. Strany se tak chovají jako nájezdníci na dobytém území. Nová ministerstva, nové úřady, nové posty, jsou tak jen způsobem, jak přerozdělit ještě více našich peněz a získat co možná největší rentu z peněz daňových poplatníků – pod starým heslem: „ze státního krev neteče“. Koneckonců ilustrovat to můžeme právě na „ministerstvu pro evropské záležitosti“. Institut Petra Fialy před volbami hlásal, že vznik nového ministerstva, které by představovalo zásah do české koordinace EU záležitostí, je „mimořádně nešťastný nápad“, že „není důvod utvářet pozici, pro kterou lze jen obtížně hledat partnery v EU a která nemá adekvátní reflexi na úrovni politického systému EU“, že „vznik nového ministerstva by byl pouze pokračováním tradice „změna pro změnu“, která je ovšem v tak komplexní a složité agendě, jako je evropská politika a její koordinace, nesmyslná“. Nyní sám Petr Fiala tvrdí, že „nedostatečná koordinace evropské politiky na vládní úrovni Česku znemožňuje prosazovat své zájmy v Evropské unii.“ A vznik nového postu obhajuje tím, že naše země od července příštího roku přebírá předsednictví Evropské unie.

Epidemie covidu-19 sílí a už brzy opět může způsobit velké problémy v nemocnicích. Nová vláda se přesto ve svém koaličním programu problémy kolem koronaviru vůbec nezabývá. „Je to okamžitá priorita, proto o něm nepíšeme,“ vysvětlují strany. Rozumný přístup?

Pětikoalice covid „potřebuje“ a využije ho stejně jako končící vláda Babiše i jako ostatní evropské vlády nebo Bidenova administrativa USA. „Boj s neviditelným nepřítelem“ jí umožní zakrývat vlastní fauly, chyby, neschopnosti. Stejně jako vláda Andreje Babiše, i vláda Fialova budou moci na koronavirovou krizi svádět své deficitní rozpočty i kroky, které nejvíce dopadnou na nejchudší a nejslabší. Covid je pro vládu šestým koaličním partnerem, nikoli prioritou. A manipulace strachem z covidu umožní technokratům moci (ať už stojí za kteroukoli z politických stran) snáze dosahovat „poslušnosti“ občanů. Dobře to ilustruje už 53 let starý úryvek z knihy Futurologie dnešního prezidenta Miloše Zemana, o totalitních státech, kniha, kterou často listuji…

Jeden z bodu programového prohlášení je návrat k „havlovské“ zahraniční politice. A to je stopka „nedemokratickým státům“ v přístupu ke klíčové infrastruktuře České republiky. De facto je to stopka mezivládním vztahům. Jak správně poznamenal Jaroslav Kojzar v halonoviny.cz, mezi „nedemokratické země“ podle pravice nepatří jen Rusko a Čína, ale i Kuba, Vietnam, případně i Maďarsko, Polsko… Otázka – k čemu taková zahraniční politika povede?

Zastavení spolupráce s našimi nejbližšími partnery ve V4 – s Polskem a Maďarskem, pokud se to stane, znamená absolutní rozvrat nejen české, ale i středoevropské geopolitiky. Nicméně nazývat zpřetrhání vazeb s Ruskem „havlovskou diplomacií“, jak činí pětikoalice, je hrubá neznalost a neomalenost. Byl to právě prezident Václav Havel, kdo podepsal Smlouvu mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci. Skutečná, suverénní, zahraniční politika by měla usilovat o co možná největší zapojení Ruské federace do evropské ekonomické spolupráce. Dnešní ekonomický růst a technologický pokrok se odehrává v mimoevropské sféře, se kterou umí mnohem lépe diplomaticky komunikovat právě Rusko (a Velká Británie) než třeba Belgie nebo Německo. V neposlední řadě „havlovská diplomacie“ bohužel mimo jiné vedla i ke krvavým válečným obětem při bombardování Jugoslávie. Nutno říci, že právě za tuto tragickou chybu se nedávno omluvil až prezident Miloš Zeman.