Kolik nás ta hrůza stála? Žantovskému se udělalo nevolno. A pak je tu tahle věc z ČT…

Zdroj: Parlamentní listy

Důvěru v média podrývá to, že každý může mluvit o všem. Vyjadřovat k politice se herec Vyskočil nemůže, zato herec Hrušínský ano. Vstřícný nekonfrontační styl do novinařiny nepatří. Takové perly padaly od postaviček známých z českého mediálního komiksu alias mainstreamu v pořadu Newsroom ČT24, jehož tvůrci opakovaně přesvědčují o své neznalosti zákona o České televizi. Do pravidelného přehledu mediálních zajímavostí zahrnul Petr Žantovský i varovný nástup cenzury na Aktuálně.cz a brutální kampaň konkurující přešlapu slavného fotografa.

Veřejnoprávním Newsroomem ČT24 a především jeho tepáním rozhlasové stanice Frekvence 1 za odvysílaný rozhovor s prezidentem Milošem Zemanem začíná pravidelný mediální přehled.

„Několikrát v pořadu zaznělo známé sousloví ‚prokremelská média‘. Proto by mě zajímalo, jestli pan Rosí a celý ten šílený spolek na Newsroomu považují Frekvenci 1 též za prokremelské médium a čím by to chtěli doložit, kde přesně a v jakých okamžicích se Frekvence 1 dopouští jakési prokremelské propagandy. Když slyším nebo čtu podobné nálepky, tak mě okamžitě napadá, že by bylo zapotřebí, aby ten, kdo nálepkuje, dokázal, čím přesně si nálepkovaný tu nálepku zaslouží, jakými kroky, kdy a kde učiněnými. To se samozřejmě neděje. V Newsroomu se jak na kolotoči točí postavičky známé z českého mediálního komiksu alias mainstreamu typu Šídlo, Rožánek, Honzejk a podobně a všichni vystupují unisono,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Z toho vyplývá, že na Kavčích horách buď neumějí číst, nebo nevědí, co je to zákon. „V opačném případě by totiž museli respektovat § 2 zákona o České televizi, kde se píše, že ČT má divákům poskytovat objektivní, ověřené a ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Z těch, co si tam notovali a byli tedy zbyteční, protože by stačil jeden, mě velmi potěšil – jako vždy – Filip Rožánek. To je takový velký Brouk Pytlík českého žurnalismu nebo žurnalistické kritiky, který bez zaváhání označil rozhovor pana Procházky na Frekvenci 1 s prezidentem Zemanem za špatný. A to proto, že – cituji – ‚používá vstřícný nekonfrontační styl‘. Tedy cokoli, co není konfrontační, co nevypadá jako paní Drtinová nebo někdo podobný, kdo na respondenta nekřičí a neskáče mu do řeči jako pan Železný, je prý špatně a není to novinářství,“ podivuje se mediální analytik.

Z herců se může k politice vyjadřovat jen Hrušínský a spol.

Filipa Rožánka se tedy ptá, co to je, když to není novinářství. „Za svých třicet let praxe v médiích jsem se naučil psát a natáčet rozhovory výlučně vstřícně a nekonfrontačně. Také proto, že jsem si vždy k rozhovorům vybíral své respondenty a nenechal jsem si žádné vnutit. Zejména ne takové, kterých jsem si nevážil. Pamatuji si, že jsem do svého pořadu v TV Praha odmítl pozvat tehdejšího premiéra Sobotku, protože jsem nevěděl, o čem bych s ním vůbec měl mluvit, protože to byla prázdná hlava vydávající prázdná slova. To jsou různé přístupy v žurnalistice, takže to by měl teoretik Rožánek znát. Zaujal mě také jakože odborný postoj Jaromíra Volka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. On tam staví velmi zásadní otázku, jestli je legitimní zvát herce a lidi podobných profesí ke komentování politiky. A denuncuje to na vystoupení herce Ivana Vyskočila v televizi CNN Prima News,“ poznamenává Petr Žantovský.

Zaráží ho, proč se Jaromír Volek nepídí po smyslu mediálních vystoupení Jana Hrušínského, Zdeňka Svěráka a dalších aktivistů. „Ti mají právo komentovat politiku, kdežto pan Vyskočil a jemu podobní to právo nemají. Tak si to pojďme říct. Společnost je rozdělena několika směry: na očkované a neočkované, na plnoprávné a zbavené práv a svobod. Podle čeho, podle jakého klíče postupujeme? Proč pan Vyskočil jako herec to právo nemá, když pan Hrušínský jako herec to právo má? Jaký je mezi nimi rozdíl? Že pan Vyskočil nemá divadlo financované z veřejných zdrojů? No, to mu spíš slouží ke cti. Takže další kategorizace lidí na první, druhou, třetí a nevím kolikátou kategorii se odehrává v režii – ale pozor – odborníka z Fakulty sociálních studií, to už je vážná věc. To je něco jiného, než když něco plácne pan Rožánek, amatér na poli mediální kritiky, od něhož nic jiného nečekám,“ upozorňuje mediální odborník.

Důvěru v média prý podrývá, že každý může mluvit o všem

Zato když to samé plácne ctihodný akademický funkcionář, tak už je to na pováženou. Ale nesmyslů, nad nimiž rozum zůstává stát, zaznělo v Newsroomu ještě víc.

„Třeba Ondřej Fér prohlásil, že důvěru v média podrývá, že každý může mluvit o všem. To je také hodně zajímavá věta. Opět se dostáváme k rozdělování společnosti, které bývá právě těmi samými lidmi vyčítáno druhé straně. Takže tedy podrývá důvěru v média to, že každý může mluvit o všem. To znamená, že jsou lidé, kteří nesmí mluvit o čemkoli, co se namane, protože by podrývali důvěru v média. To je do sebe tak zachumlaná věta, která na svého mluvčího vyzrazuje, že vede úplně stejný třídní boj jako ti Rožánkové, Volkové, Šídlové a další páni, kteří tam exhibovali, takže to spíš podrývá důvěru v pana Féra. Vždyť on vlastně plédoval za to, aby se určitému typu lidí a názorů sebrala možnost vstoupit do veřejného prostoru. To je v podstatě třídní boj a diskriminace,“ míní Petr Žantovský.

Pod titulkem „Cenzura na steroidech“ vyšel blog režiséra, spisovatele a výtvarníka Jana Tománka na Aktuálně.cz, který nelze jen tak pominout. „Je to velmi dobrý text a podstata jeho zamyšlení spočívá v tom, že dříve cenzuru provozoval stát nebo vládnoucí instituce a cenzura byla skrývaná. Stát i vládnoucí instituce se snažily, aby cenzura nebyla vidět, aby se o nich nemohlo říkat, že jsou nedemokratičtí. Dnešní doba je podle faktů, kterými to pan Tománek dokládá, úplně jiná. Dnes cenzuru provozují korporáty a média a dělají to absolutně transparentně, upozorňují na to, co se smí a nesmí. To podle mého názoru svědčí o jejich absolutní aroganci a sebedůvěře, že mají svět v hrsti a nikdo jim do toho nebude smět nikdy mluvit. To je hodně velký posun, protože najednou se cenzura stává aktivním prvkem společenského vývoje, akceptovaným čím dál větším množstvím lidí,“ poukazuje mediální analytik.

Donedávna ctihodné firmy se dohodly, o čem se nesmí mluvit

Je s podivem, že čím dál větší množství lidí bere na vědomí, že se některé věci nesmějí dělat a říkat. „Teď nemyslím věci postavené mimo zákon, to je pochopitelně něco jiného. Pan Tománek tam uvádí věty, které jsou zakázány, vesměs se to vztahuje k té koronavirové epidemii. Například se nesmí říkat, že existuje lék Ivermektin, který funguje na covid-19. Nebo že vakcíny mohou způsobovat zdravotní dopady. Ani se nesmí říkat, že je ta vakcína založená na určitých genetických posunech a ovlivňování genetického základu toho jedince. Nesmí se říkat, že ten očkovaný jedinec může dál přenášet nákazu, a tak dál. Je tam spousta vět, které dávají smysl a které jsou podle zkušeností, které máme z médií u nás, velmi pravdivé,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Vše, co je uvedeno jako zakázané, není výsledkem úvah zakladatele Zdravého fóra Jana Tománka, ale je to jen malý výčet z toho, co stojí přímo na stránkách Google, že se nesmí ve veřejném prostoru objevovat. „K takové dohodě nazvané ‚Trusted News Initiative‘ se oficiálně připojily takové velké firmy, jako jsou Reuters, Facebook, CBC/Radio-Canada, BBC, AP, AFP; Twitter, Washington Post a další. Samé ctihodné instituce, které jsme byli zvyklí považovat za důvěryhodný zdroj informací. A najednou se tyhle instituce mírnix týrnix dohodnou, že určitý typ vět je u nich zakázán a nesmí být publikován. To je velmi zvláštní kohabitace toho soukromého zájmu, který je pochopitelně finančního rázu. Jde o to prodat co nejvíce vakcín a PCR testů, protože to je byznys tisíciletí. A do toho je zapojen i ten mediální kolos,“ podotýká mediální odborník.

Mašinerie cenzury na Aktuálně se rozjela, blog musí skončit

Je namístě se ptát, jestli si všichni z médií zapojených do té iniciativy uvědomují, že tím, že se podílejí na cenzuře informací, absolutně popírají smysl žurnalistiky a měli by toho nechat. „Jednoho, či druhého. Buďto se přestanou nazývat žurnalisty a budou se nazývat propagačními pracovníky korporátů dodávajících vakcíny, anebo se přestanou podílet na cenzuře. Více možností není. Tak čekám, co nás potká v budoucnosti, ale obávám se, že to půjde k horšímu,“ přiznává Petr Žantovský s odkazem na to, že zmíněný Tománkův text vedl Aktuálně.cz k uzavření jeho blogů. „Okruh cenzurujících organizací bude čím dál větší. Nevím, jak dlouho to vydrží, protože žádná cenzura ani totalita nevydržely nekonečně. Dnes jde doba rychleji, tak to – doufejme – nepotrvá čtyřicet let, jako trval komunismus. Uvidíme. Záleží také hodně na lidech a jejich spontánní aktivitě,“ zdůrazňuje mediální analytik.

(celý text najdete zde)