Zdroj: Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Žijeme ve zvláštní době a zvláštním státě. V době, kdy přestávají platit několik tisíc let staré civilizační hodnoty, například typu rodina a přírodní zákony, třeba že jsou jen dvě pohlaví. Místo nich jsou instalovány jakési falešné fetiše – tu pustého individualismu a konzumu, respektive mnoha a mnoha různých pohlaví.

Devastaci rodiny jako základního stavebního každé společnosti a popření pohlavního dualismu jsem si pro účely dnešního článku vybral jako každému zcela jasné symboly toho, co se okolo nás děje! Že doba je skutečně zcela mimo jakákoliv pravidla a zdravý rozum. Globálně.

Už tohle by nadmíru stačilo, abychom onen prapodivný modernistický a progresivistický svět přijímali jen velice opatrně a nanejvýš podezřívavě, jenže to by nesmělo jít navíc ještě o Českou republiku. My si k tomu globálnímu bláznění a fanatismu vždycky ochotně ještě dodáme vlastní česká špecifiká! Abychom to ještě „vylepšili“ a ukázali světu, jací že jsme weltmani a žádná, s prominutím – zaprdění Čecháčci!

Prostě my dobře víme, co je in, a když je něco in, tak v našem podání musí jít o stupeň ininin! A o tomhle je dnešní Kosa.

V minulém týdnu v jeden den mne praštily přes oči dva články. Ten první na finančním portále Kurzy.cz, ten druhý na webu Echo24.cz. Oba se týkaly české historie. Ten na Kurzech té, řekněme moderní, ten z Echa.cz středověké. Oba ovšem spojuje společný narativ – pohrdání vlastní minulostí, poklonkování před cizími zájmy, totální sebemrskačství. Jen aby si ten vyspělý pokrokářský a progresivistický svět všiml! Jak moc do něj patříme, jací jsme úžasní.

Začnu tou historií starší – středověkou. Zkušenější z vás nepochybně uhodli, že nemůže jít o nic jiného než o éru husitskou! Na tu je od převratu pliváno zcela systematicky!

Skoro každý rádo by písmák místního formátu, v němž dřímají sebemenší ambice stát se historikem, nejlépe rovnou velkou historickou celebritou, si obzvláštní oblibou bere právě toto období do klávesnice, aby na husitství, husitech a zejména jejích čelních představitelích objevil co nejvíce podivností, antihumánosti, když ne rovnou špíny a zločinnosti. A uděje se tak nesmírně snadno. Pokud vytrhnete řádění husitů například v Prachaticích, Jaroměři nebo Chomutově z dobového kontextu, pak klidně můžete psát o zběsilých krvelačných, loupeživým, mordýřských bestiích a klidně se zeptat tak jako to učinilo Echo24.cz

Byl Jan Žižka masový vrah, nebo hrdina?

který přesně takovouhle zásadní otázku položil dnes asi nejpřednějšímu českému historikovi Petru Čornejovi, jehož rozsáhlá monografie o Janu Žižkovi se stala knižní událostí roku 2019, ve svém obsáhlém rozhovoru.

Bohužel ten rozhovor je placený a bezprostředně je přístupná jen menší část. Ale i tak je zřejmé, že Petr Čornej se s ní, jak o s leitmotivem vypořádal na výbornou.

Ale ta otázka je ahistorická. Z hlediska své doby rozhodně žádný masový vrah nebyl. Jednal ve jménu vyšší pravdy, sám by řekl boží nebo svaté pravdy, což ho v očích husitů ospravedlňovalo. Stejně tak ani křižáci nebyli z katolického pohledu masoví vrazi. I oni jednali ve jménu nejvyšší pravdy. Ve středověkém chápání se za vraždu považovalo usmrtit někoho bez soudu, což se ovšem nevztahovalo na spravedlivou válku, kterou podle svého přesvědčení husité i jejich nepřátelé vedli. Otázku, jestli byl masový vrah, do Žižkova příběhu vnáší až moderní doba.

Nicméně zpovídající intervjůk si nedal pokoj a pokračoval:

A nevymykal se přece jen i na svou dobu obzvláštní krutostí?

To si nemyslím. Jestli se něčím vymykal, tak to bylo jeho osobité pojetí práva. Funkci vojenského hejtmana totiž chápal tak, že mu poskytuje i soudcovské pravomoci. Což by ještě nebylo tak nejhorší, přece jen hejtman soudcovské pravomoci měl nad vojáky, eventuálně i nad jinými osobami světského stavu. Ale v žádném případě nad duchovními, ti spadali pod církevní právo. A když si Žižka osoboval rozhodování o kněžích, bylo to něco, co mu třeba táborští duchovní, byť z našeho pohledu radikální revolucionáři, absolutně nemohli odpustit. Aby vojenský velitel posuzoval jako nějaký inkvizitor, jestli kněží žijí v souladu s křesťanskými principy, bylo z tehdejšího hlediska naprosto nepřijatelné. Žižka nepochybně dosti tvrdě postupoval proti katolickým kněžím a řeholníkům. Perzekvoval je ale teprve, když odmítli přijmout husitský program, tedy čtyři artikuly pražské. Tím se pro něj stávali kacíři, které posílal na smrt. Stejně nesmlouvavě si počínal proti kacířům ve vlastních řadách, pikartům a adamitům. To byl mimo jiné jeden z důvodů jeho sporu s táborským duchovenstvem.

Ten Chomutov a Jaroměř, kde vítězní husité opravdu bez milosti vyvraždili celé město a Prachatice, kde zmasakrovali “jen“ muže, okamžitě dostávají onen potřebný „historický“ rámec, na němž onen ambiciózní písmák exhibuje. Jenže taková byla tehdejší doba a způsob válčení. Jakkoliv jde nepochybně o hrozné zločiny.

Nikdo se neptá, jestli byl válečným zločincem například Albrecht z Valdštejna či jeho tehdejší oponent – švédský král Gustav II. Adolf, kteří vedli o celých 200 let svůj úsek Třicetileté války úplně stejnými metodami jako Jan Žižka a husité. Jen o 200 let později, v době velkých humanistů typu Jana Amose Komenského.

Na tom rozhovoru, vzhledem k tomu jak se k těm redakčním otázkám postavil Petr Čornej, by nebylo nic špatného. Kdyby nebylo právě oněch otázek a zejména té centrální – Byl Jan Žižka masový vrah?

Tohle je prostě podpásovka a špinavost všech špinavostí. A jejich autor to dobře věděl. Protože bulvární špinavost táhne. Navíc podobná intelektuální rochnění se v bahně, podle těch, co to provozují, jim zřejmě dodává pocit intelektuální velikosti a mezinárodní nadřazenosti. Alespoň mně to tak připadá.

Pokročme dál, k tomu, co se mi prakticky ve stejný den, jako ten interview s Čornejem na Echu, podařilo objevit na Kurzech.cz. Byla tam krátká upoutávka na tuhle oficiální akci České republiky v Berlíně, pořádané tamním naším velvyslanectvím:

Naši Němci – Konec samozřejmostí

S doprovodným textem:
Botschaft der Tschechischen Republik, Wilhelmstraße 44, 10117 Berlin

Prezentace a beseda: Čeští a němečtí historici představují v Ústí nad Labem a v Mnichově dvě nové stálé expozice, jejichž cílem je zachycení česko-německých dějin v širších souvislostech a s přesahem do kontextu aktuální doby.

Od reorganizace poválečné Evropy a odsunu Němců z Československa, který ukončil staleté soužití Němců a Čechů, uplynulo více než sedmdesát let. Stále jsou sice mezi námi pamětníci, kteří tuto dobu zažili jako děti nebo mladiství. Nicméně jejich vzpomínky na život v Československu a na období druhé světové války se pomalu vytrácejí. Je proto logické, že právě nyní vznikají v České republice a v Německu výstavy, které dlouholeté soužití Němců a Čechů chtějí připomínat: Od 18. listopadu je v budově Muzea města Ústí nad Labem k vidění stálá expozice s názvem Naši Němci. Sudetoněmecké muzeum v Mnichově otevřelo v říjnu roku 2020 expozici s názvem Konec samozřejmostí. Obě tyto výstavy vyprávějí o společné česko-německé historii, o kulturním, náboženském a hospodářském životě před rokem 1945, ale také o jeho náhlém konci po druhé světové válce.

Prezentují:

• PhDr. Petr Koura, Ph.D., Collegium Bohemicum
• Dr. Stefan Planker, Dr. Raimund Paleczeck, Sudetoněmecké muzeum

Hovoří:

• Matěj Spurný, Ph.D. (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha)
• Prof. Dr. Martin Schulze Wessel (Collegium Carolinum)

Moderuje:

Dr. Monika Heinemann (Leibnizův institut pro židovské dějiny a kulturu – Simon Dubnow Institute)

Společná akce Spolku Adalberta Stiftera, Českého centra Berlín, Velvyslanectví České republiky v Berlíně a Collegia Carolinum.

Přiznám se, že mne naštval už ten úvodní obrázek. S tou rozšafnou Mutter a ještě rozšafnějším Vater. Prostě takoví bodří lidé, s nimiž má česká národ společnou minulost, která ovšem, řečeno slovy pozvánky – nabrala tak náhlý konec po druhé světové válce. 

Tohle je pro mne stejný červený hadr jako ona vytuněná progresivisticko modernistická otázka onoho intervjůka z Echa zda byl Žižka masový vrah!

Jen s tím rozdílem, že soukromé medium si zjevně může psát co chce, zatímco ta výstava o společné minulosti českého a německého živlu v zemích Koruny české a následně Republice Československé, je pořádána oficiálně současným českým státem! Konkrétně ministerstvem zahraničí a určitě ji musela schválit vláda!

A ústředním motem je, že soužití s „našimi “ Němci náhle ustalo po II.ww.! Neuvěřitelné! Já osobně, opřen například o výroky Edvarda Beneše, který se podle zákona 292/2004 Sb.

zasloužil o stát 

rozhodně tvrdím, že ono vzájemné soužití českého a německého živlu na našem území sice opravdu skončilo náhle, ale nikoliv po II. světové válce, nýbrž už 28. září 1938 podpisem Mnichovské dohody a její následnou exploatací! A byli to Sudetští Němci, kteří tehdy opustili vzájemné soužití a jak se píše v oficiální pozvánce- tedy i společnou česko-německou historii, o kulturním, náboženském a hospodářském životě ani nehovoříc!

Jsem v podstatě bez sebe! Neznám druhý národ na světě, který by s takovým gustem dehonestoval a špinil sám sebe!

A to prokazatelně jak prostřednictvím svých tzv. intelektuálních, ale i politických elit!

Možná, že někteří z vás si řeknou – no co s českou obcí „novinářů“ už asi nic nepolámeme, důležitá je jen ta rovina politická.

Omyl, důležité jsou obě a na novinářská, respektive informační je dnes v našem konkrétním světě ještě podstatnější než ta politická! Stačí se podívat na progresivistické a ekofanatické vyšilování kolem nás. Kdyby postrádalo až bigotní podporu západního mediálního světa, šlo by o nezajímavé okrajové proudy sebestředných potřeštěných bláznů, s nimiž by nebylo třeba si lámat hlavu. Green deal, inkluze, gendery a podobné laskominy současnosti by představovaly jen ojedinělé výkřiky zaslepených fanatiků. Jenže západní media si tohle vzala jako svůj prvořadý úkol v přetváření světa a jejich neustávající palba tímto směrem donutila západní politiky ze zjevných nesmyslů učinit hlavní téma své politické existence a denní politickou agendu, bez ohledu na stupeň bizarnosti!

A místní elitáři tomu dodají další specifický český rozměr – sebepokálení a sebehany! Žižka a husité jsou přece masoví vrazi! Jak jinak!

Že tehdy to byl obvyklý způsob válčení a nakládání s názorovými/náboženskými protivníky? Stačí se podívat na všechna křižácká tažení do Svaté země za účelem osvobození Božího hrobu od nevěřících! Nebo na evropské kruciáty a klidně můžeme začít tou českou – Přemyslem Otakarem II. a jeho výpravou proti pohanským Prusům! Mám pokračovat Bartolomějskou nocí a dragonádami proti francouzským hugenotům? A co německé náboženské bouře spojené s Martinem Lutherem? Nebo Cromwell a jeho puritánský revoluce? A co holandští gézové a jejich boj proti Španělskému králi? Mám pokračovat Francouzskou revolucí a nemilosrdným až genocidním vyčínáním republikánů proti jejich protivníkům, například ve Vandeéé? A co takhle historie britských a francouzských kolonií nebo války USA proti Indiánům?

To taky pojednáme jako genocidu? Navíc doslova historického a celoplanetárního rozměru? Ano, na Západě už s tím leckde začali. Ale u nás jde o soustavný trend posledních třiceti let! Forsírovaný těmi co stále ještě bojují proti komunistům. I když ti už vyšuměli z našeho politického života!

Normálně uvažující člověk, když jde po husitství tu kališnickou, a chcete-li – Žižkovu krutost, nepřehlédne, že byla vyvolána stavem, respektive naprostým úpadkem, ba rozkladem tehdejší katolické církve. Která si svou prohnilostí v ničem nezadala s dnešní západní dekadencí. A že krutost jejich protivníků byla ještě větší!

Katolická církev 15. století porodila Jana Husa a husitství. Se všemi průvodními a doprovodnými jevy! Bez husitství by nejspíše buď neproběhla nebo jen velmi opožděně německá a anglická reformace. Jež znamenaly základní předpoklady pro světovou protestantskou revoluci, které ovšem podmínily západní technologický a vědecký pokrok! Takhle to prostě bylo a je. Ale my si z toho vytrhneme něco, čím se před celým světem bijeme do krve po vlastním těle, abychom se světu předvedli.

A totéž činíme ohledně odsunu Sudetských Němců! V horším. Protože na vládní úrovni.

Mnozí, zejména na alternativě rozumují, jak nás budoucí vláda Petra Fialy uvrhne do područí USA, NATO, Bruselu a Německa. Už delší čas dokazuji na Kose, že nic horšího než to, co celé poslední čtyři roky předváděl Babiš a jeho vláda nás už potkat nemůže. Ta berlínská výstava je toho nejlepším důkazem! Tu ještě nepřipravoval Petr Fiala a někdo z jeho souboru servilů a klaunů. Nýbrž Babiš a jeho tým. O to je to horší. Beznaděj a servilnost je nad celým politickým spektrem a většinou toho tzv. intelektuálního. V tomto kontextu s uznáním smekám před Petrem Čornejem!