Článek, který byl napsán před začátkem přistěhovalecké krize na bělorusko-polské hranici, varuje, že Německo je stále vystaveno velkému přílivu migrantů, pokud nezmění svou politiku a nechá své hranice otevřené. Podle von Tilzera se země nepoučila z invaze migrantů v roce 2015, což je obzvláště znepokojivé, protože nová vlna lidí míří do Evropy kvůli převzetí moci Talibanem v Afghánistánu.

Autor shrnuje své úvahy o slabinách německé azylové politiky v několika bodech:

1. Příliš liberální azylová politika staví potřeby jednotlivců nad zájmy zemí původu i cílových zemí.

2. Němečtí politici a aktivisté podněcují migranty k „útěku“, čímž je vystavují vážným nebezpečím. Mnozí přijdou o život nebo jsou znásilněni a zotročeni.

3. Mnozí lidé ochotní migrovat obětují veškerý svůj majetek, aby pokryli náklady na „útěk“. Jejich návrat do starých domovů je tak prakticky nemožný.

4. Po obchodu s drogami a zbraněmi je pašování lidí jedním z největších zdrojů příjmů pro mezinárodní organizovaný zločin. Vytvořené příjmy se odhadují na 5,5 až 7 miliard dolarů ročně.

5. Nekontrolované přijímání migrantů bez cestovních dokladů porušuje vnitrostátní i mezinárodní právo. Otevírá se tak možnost převzít vícero „identit“ za účelem získání podpory několikrát. Tvrzení, že uzavření hranic na podzim 2015 by nebylo organizačně možné, bylo vyvráceno uzavřením hranic v roce 2020, které mělo omezit šíření Covidu-19.

6. Pytláctvím kvalifikovaných migrantů se získává cenný lidský kapitál ze zemí původu. To poškozuje zejména země, kde je nedostatek vyškolených pracovních sil potřebných k obnově destrukce způsobené občanskými válkami.

7. Pokud na druhé straně, jak jsme viděli v „vítací kultuře“ v Německu, budou masy migrantů přitahovány a přijímány bez ohledu na jejich kvalifikaci, bude to příliš zatěžovat systém sociálního zabezpečení.

8. Neochota rozlišovat mezi proudem uprchlíků z východních oblastí Německa po druhé světové válce a uprchlíků z Blízkého východu či Afriky dnes je důkazem ideologicky motivované nepoctivosti.

9. Rozdíl mezi válečnými a ekonomickými uprchlíky vychází především z informací poskytnutých samotnými migranty a lze jej stěží ověřit. Problém „klimatických uprchlíků“ je do značné míry podomácku vyrobený: klimatické modely ukazují, že se změnou klimatu v Africe by měl být kontinent ve skutečnosti vlhčí.

10. Převážná většina migrantů může v Německu zůstat neomezeně dlouho, aniž by jim byl udělen status azylanta.

11. Finanční podpora poskytovaná migrantům často převyšuje jejich vlastní potřeby. Přebytek se často přenáší na příbuzné v jejich starých domovinách.

12. Většina přistěhovalců pochází z muslimských zemí Afriky a Blízkého východu. Podíl muslimských náboženských příslušníků s migračním pozadím v Německu v posledních šesti letech prudce vzrostl a odpovídá podílu obyvatel mezi 6,4 a 6,7 procenty. Mezi muslimskými přistěhovalci se vytvářejí paralelní společnosti, jejichž společenský řád je neslučitelný se svobodnými demokratickými hodnotami ​​a právními systémy.

13. Mezi žadateli o azyl, kteří žijí v Německu od konce 90. let, se vytvořily silné zločinecké klany, mezi jejichž aktivity patří loupeže, obchod s drogami a lidmi za účelem prostituce a také vydírání a praní špinavých peněz.

14. Počet nahlášených trestných činů v přistěhovaleckých komunitách na obyvatele převyšuje počet původních Germánů čtrnáctkrát (zdroj: BKA). Jako výraz pohrdání ženami v muslimské společnosti mnoho sexuálních delikventů nepovažuje násilí na ženách za zločin.

15. Imigranti, kteří spáchali trestný čin, jsou vraceni pouze ve výjimečných případech. Důvodem je odmítnutí zemí původu přijmout zpět migranty se záznamem v trestním rejstříku nebo „nebezpečné země původu“.

16. Pokud budou ve výjimečných případech vráceny, nelze vyloučit, že se tyto osoby kvůli nedostatečným hraničním kontrolám vrátí do Německa.

17. Přistěhovalectví z arabského regionu vedlo k násilným projevům antisemitismu, který je stejně jako rozšířený levicový antisemitismus v německé veřejnosti bagatelizován nebo ignorován.

18. Evropské azylové právo zavedené po druhé světové válce nebylo nikdy koncipováno jako právo na masové přistěhovalectví. Podle průzkumů by jen v Africe chtělo do Německa emigrovat 42 milionů lidí. Pokud by k tomu došlo, Africe by se těžko ulevilo, protože toto číslo je vzhledem k rychlému růstu tamní populace nevýznamné. Naopak Německo by to zcela převálcovalo politicky, ekonomicky i sociálně.

Poznámka redakce Nové republiky:

Pan profesor Max von Tilzer nezmínil důležitou okolnost, a tou je finanční podpora náboženských obcí v Německu. Migranti z muslimských zemí tak dostávají nejen svou osobní podporu v poměrně vysoké částce kapesného a nákladech na bydlení a energie zdarma, ale i silnou podporu z muslimských náboženských komunit, usazujících se v Německu. Imámové, hlavy místních muslimských komunit, rozdělují finanční prostředky, které získává náboženská obec od německých úřadů, mezi věrné a dobré muslimy a tím zvyšují svůj vliv a prestiž v komunitách islámských migrantů. Okolo těchto komunit pak vznikají no-go zóny a z mešit je šířena nenávist k evropské civilizaci a kultuře, pomyslná muslimská nadřazenost nad původním německým obyvatelstvem. antisemitizmus a násilí čerpající z práva “šaríja”.