Zelený mor

„I na spáleništi si někdo ohřívá polévku.“ (Karel Čapek)

Green deal, Zelená smlouva, nebo Zelený úděl není pomocí strádající přírodě, není ani dalším „ambiciózním“ plánem kocourkovských radních, je snahou ochudit (pauperizovat) unijní obyvatelstvo, oslabit členské státy, posílit moc unijních institucí a hlavně obohatit a mocensky posílit nadnárodní korporace.

V Evropském parlamentu podporuje tento zhoubný projekt velká většina poslanců včetně velké většiny českých. Jde hlavně o frakci Zelených (včetně Pirátů), „Socialistů a demokratů“ (včetně Maxové), „Levice“ (většinou mimo Konečné), „Evropské lidové strany“ (TOP09, KDÚ-ČSL), ve většině návrhů i „konzervativce“ (včetně ODS) a „liberály“ (včetně ANO), zásadně a trvale proti je pouze frakce „Identita a demokracie“ (včetně poslanců SPD Davida a Blaška).

Ideologie je postavena na nepochybné skutečnosti, že dochází k oteplování planety. Na ni navazuje pochybné tvrzení, že je to způsobeno hlavně „skleníkovými plyny“ (kysličník uhličitý, metan…). Následuje ještě pochybnější tvrzení, že tyto skleníkové plyny pocházejí hlavně z průmyslu a zemědělství. Ve skutečnosti se tyto plyny podílejí na oteplování v malé míře a z velké části (hlavně metan) pocházejí z přírodních zdrojů. K oteplování a ochlazování planety dochází v cyklech stamilióny let, jak je známo z geologických výzkumů, ale i z písemných zpráv z historické doby, kdy se v desátém století se v Grónsku (Greenland – zelený ostrov) pásly krávy, ve 12. století se ve Skotsku pěstovala vinná réva a kolem Prahy melouny, aniž existoval průmysl a zemědělství živilo desetkrát méně lidí než dnes. V patnáctém a na přelomu osmnáctého a devatenáctého století došlo k prudkému ochlazení, aniž by někdo „bojoval proti uhlíku“. Z plynů má ve skutečnosti největší vliv vodní pára, o níž se ovšem v unijních zasedačkách nemluví. Není pochyb, že existující oteplování ohrozí významnou část světa, ale boj proti uhlíku a metanu není cestou.

Unijním „ambiciózním bojem“ proti průmyslu s uhlíkem a zemědělství s chovem zvířat nelze dosáhnout globální změny. Unijní ideologové ovšem argumentují, že Evropa je jako vždy v čele světového vývoje a ostatní oblasti světa se přidají, až pochopí hrozbu ze skleníkových plynů a uvidí blahodárný vliv unijního boje proti uhlíku. Tento předpoklad je naprosto neodůvodněný, ačkoli ke klimalarmickému šílení se částečně přidává Bidenova Amerika. Argumentace vědeckými studiemi je dána jednak chybnou interpretací, kdy ideologické závěry ve skutečnosti z výsledků výzkumu nevyplývají, jednak grantovou politikou, kdy vědecké instituce nedostanou peníze na výzkum, který nepodpoří cíle donátorů grantů. Vědci se nutně neřídí morálními imperativy a vědecká etika může být snadno potlačena vyhlídkou na kariéru, slávu a bohatství. Seriózní vědecké výzkumy prováděné opakovaně naopak prokazují, že na teploty v jednotlivých oblastech zeměkoule i na průměrnou roční teplotu planety má mnohonásobně větší vliv cyklus sluneční aktivity.

Evropská unie tvoří 0,9% povrchu Země a údajně se podílí na 12% skleníkových plynů z průmyslu a zemědělství. Největším znečišťovatelem je prý Čína s 24%, Čína má ovšem 3x více obyvatel než Unie. Snížení skleníkových plynů v Evropě má globální vliv jako plivnutí do moře. Ale po „boji proti uhlíku“ budou v zemích Evropské unie zdevastovány nejen průmysl a zemědělství, ale samozřejmě i sociální podmínky naprosté většiny obyvatel. Pirátské bláboly o přeměně „montovny na mozkovnu“ jsou jen ideologií, zatímco život lidí se odehrává v materiálním světě.

Zelený úděl je prováděn balíčkem legislativních opatření s názvem „Fit for 55“, což znamená „připraven na snížení emisí kysličníku uhličitého o 55% do roku 2030“. Zajímavé je, že sám Evropský parlament konstatoval v jednom schváleném usnesení, že ačkoli v minulých desetiletích došlo ke snížení emisí kysličníku uhličitého v Evropě o desítky procent, stav přírody se dále zhoršil, a to zejména biodiverzita, tedy pestrost rostlinných a živočišných druhů.

Skutečnými motivy pro navrhovaná opatření jsou další spekulace s povolenkami na emise CO2, které byly zavedeny v roce 2005 a znečišťovatelé je započítávají do cen svých produktů. Dále jde o získání tzv. „vlastních zdrojů“ Evropské unie, tedy prosazení daní členským státům, které by musely platit přímo do Bruselu. Je to ovšem naopak vykrádání cizích zdrojů. Na nesmysly ze Zeleného údělu musí povinně jít 37% z „Fondu obnovy“, který nám prý EU darovala. Ve skutečnosti jde jen o společné zadlužení za účelem realizace nesmyslných projektů. Dluh bude splácet ještě další generace do roku 2058.

Třetím podstatným cílem je omezení potravinové produkce v Evropě, aby mohly být do EU dováženy levné potraviny z mimo unijních oblastí, u nichž se ve skutečnosti nekontroluje kvalita, používání v EU zakázaných látek a už vůbec ne sociální standardy zemědělských dělníků. Ve skutečnosti je neznepokojuje vypalování pralesů a extrémně velké monokulturní pozemky s likvidací biodiverzity. Nevadí exhalace ze zaoceánských lodí a kamiónů. Kšeft je kšeft. Podstatné pro zisky ze Zeleného údělu jsou výroby zařízení na využití „obnovitelných zdrojů“ a spekulace s cenami energií a dalších komodit podobně jak to známe z praxe „solárních baronů“. Například nabíječky k elektromobilům. Evropská komise tak zajišťuje zisky, které platí občané EU.

Projekty a programy, které se soudným lidem zdají být od začátku idiotské, jsou ve skutečnosti dobře promyšleny a skvěle propagovány, jak říkal Jan Werich „částečně z blbosti, částečně za cizí peníze“. Vždycky na nich někdo vydělá. Pokud by byla realizace za podmínek volné soutěže ekonomicky neefektivní, nastoupí dotace. Ty platíme zase my všichni, EU žádné hodnoty neprodukuje, žádné neukradené a na jiných nevynucené příjmy nemá. Z našich peněz tak bohatnou korporace, které jsou ostatně iniciátory zdánlivě blbých nápadů a podporovateli grét, které je propagují.

Vedlejším účelem je zchudnutí obyvatelstva, snížení ceny práce, oslabení členských států a jejich společné zadlužení. Občané rozpuštění v anonymním prostředí bezstátí Unie budou bezbranní, protože bez opory v národních státech nebudou schopni zorganizovat odpor proti centru hnáni jedni proti druhým. Občan vyčerpaný každodenním bojem o přežití a konflikty s tím spojenými, přestává mít čas a energii na vzpouru a tím méně je občanem a více poddaným.

Už dnes rostou ceny energií v důsledku jejich nedostatku na trhu a spekulací s budoucím dalším růstem. Další tlak na vzestup cen elektrické energie vyvolává už předem a bude vyvolávat je „elektromobilita“. EU totiž vyhlásila zákaz prodeje spalovacích motorů do roku 2035. Pokud by však měly všechny automobily být nahrazeny elektromobily, byla by na jejich používání potřeba kapacita 1,5 Temelína. Géniové v Parlamentu ČR však účinně zabránili dobudování jaderných elektráren, zato však schválili zákaz uhelných do roku 2035 (EU navrhuje 2030). Nevadí jim spalování biomasy (dřeva, slámy, sena, obilí), při kterém samozřejmě uniká CO2. Že kapacitu tepelných a jaderných elektráren solární a větrné nenahradí, je jasné, nehledě na to, že elektřina je potřeba i v noci a za bezvětří a nelze ji v dostatečném objemu skladovat. Jestliže stejně „koordinovaně“ postupují v sousedních zemích, nebude elektřinu možné ani dovézt. Na náhradu tepelných elektráren a tepláren na fosilní zdroje by bylo třeba 2,2 kapacity Temelína. V Evropském parlamentu prošel návrh (všichni poslanci z ČR mimo SPD a Konečnou) na zákaz dovozu plynu z Ruska (jako smrtelná rána Putinovi) a jeho nahrazení mnohem dražším zkapalněným plynem z USA.

Nedostatek elektřiny vede k růstu cen už předem – spekulativně. Automaticky rostou ceny dalších zdrojů energie. Energie je potřeba ke každé výrobě, takže vzrostou ceny všeho. Poslanci Evropského parlamentu si ve svém usnesení dělali starosti s růstem „energetické chudoby“. Jinými rozhodnutími ji zvyšují. Řešení? Dotace nejchudším. Kdo je zaplatí?

Německo hodlá ceny elektromobilů dotovat pro zákazníky. Všichni tak finančně podpoří ty nejbohatší, kteří si budou moci dovolit drahé elektromobily. Jak vyřešit malou ochotu zákazníků kupovat drahé elektromobily s krátkým dojezdem a nízkou životností drahých baterií? Automobilky prý vstřícně zdraží automobily se spalovacím motorem, jak jsem slyšel od zástupce automobilového průmyslu. To podpoří rozhodnutí koupit si elektromobil. Lidé, kteří opatrují svoje auto desítky let, zřejmě na nový elektromobil mít nebudou. Od ministra obchodu a průmyslu jsem se dozvěděl, že Česká republika půjde jinou cestou. Bude dotovat výrobce. To je skvělý nápad. Budeme platit zahraničním automobilkám působícím na českém trhu (české už nejsou) dotace z daní vybraných od občanů hlavně prostřednictvím DPH, které platí ve zboží i nejchudší důchodci.

Podle unijních ideologů se prý zemědělství podílí na produkci skleníkových plynů 40%.

Proto prý vnutili do nové tzv. „Společné zemědělské politiky“ zvýšení podílu „biozemědělství“ na 25% zemědělské půdy, nyní v ČR tvoří 14% a podílí se 1% na produkci zemědělských plodin, 10% má být věnováno nezemědělské činnosti (vytváření mokřadů, remízků, atd.). Používání pesticidů se má snížit na polovinu, samozřejmě bez ohledu na dosavadní spotřebu, takže několikanásobek v západních zemích zůstane, podobně o 20% má být sníženo množství minerálních hnojiv, atd. Vše směřuje ke snížení zemědělské produkce, tedy zvýšení prostoru pro dovozy.

Kromě toho má být zlepšena „pohoda zvířat“, mají být zakázány klece včetně „obohacených klecí“, v nichž slepice hynou mnohem méně a jsou zdravější než v halách na podestýlce. Navrhuje se „spravedlivá cena masa“, tedy mnohem vyšší než doposud, aby byly započítány vedlejší škody při chovu. Spotřeba masa má být snižována a změněn jídelníček obyvatel unie na „rostlinnější“ stravu, která prý uživí více lidí na stejné ploše. Argumentuje se tím, že do roku 2050 „musíme uživit“ 10 miliard obyvatel Země.

Je naprosté tabu hovořit o tom, že populační růst je hlavní příčinou úbytku biodiverzity hlavně v tropických oblastech, příčinou šíření pouští, vypalování pralesů a lesů, vybíjení divoce žijících zvířat, atd. Zelený úděl má silný rozměr sociálního inženýrství, ve kterém se zakrývá „sociální darwinismus“ mesiášskými vizemi a zcela nemístným paternalismem ve vztahu ke zbytku světa.

Samozřejmě je naprostý nedostatek „dopadových studií“, a ty, které přesto existují, jednoznačně ukazují, že to dopadne špatně.