Stanislav Novotný uvádí seriál “O čem se mlčí” (video 7:59)

Zdroj: YT, dole pod videem textový přepis.

Vážení diváci, milí přátelé!

Toto je křeslo pro hosta, ale dnes jsem si sám sobě hostem. Bylo by naprosto zbytečným mrháním Vašeho času, kdybych si sám sobě kladl otázky. Otázky budou, ale adresovány tentokrát Vám.

Máme za sebou několik prvních rozhovorů na téma O čem se mlčí. Rád bych Vám náš pořad a naše ambice přiblížil. Pořad bude přispívat k otevřenému dialogu o řešení podstatných hospodářských a společenských problémů. Právě dialog považujeme za velmi potřebný nástroj v dnešní době, která je charakterizována spíše jednostrannou komunikací. A proto chceme tak přispět k renesanci této formy komunikace, jež je pro lidský druh nejvlastnější a člověka mimo jiné dostala na samotný vrchol živočišné říše. Občas se mně však vkrádá na mysl nepříjemná otázka, kam vlastně může z vrcholu vůbec cesta ještě vést. Nemyslím si, že dalším vrcholem by měla být kolonizace jiné planety, ale rozumné a rozumové udržení se tam, kde jsme.

V květnu letošního roku skončil výzkum veřejného mínění, který realizovala renomovaná agentura STEM/MARK velmi zajímavou, ale v politice zřídka používanou metodou sociální rezonance. Výzkum byl proveden na statisticky relevantním vzorku respondentů a zkoumal, jak vnímají naši občané celospolečenské problémy ve zcela výjimečné atmosféře nemoci covid-19, která v nebývalém rozsahu poznamenala a stále ovlivňuje naše životy.

Za největší problémy považují občané korupci, narůstající zadluženost a špatné fungování státu. Mají velké obavy z nejasné zahraniční politiky vůči Rusku a ze vztahů východ-západ. Mají obavy z destabilizovaného zdravotnictví a z kvality zdravotní péče v budoucnosti. Za závažný problém také považují budoucnost vzdělávání a velmi citlivě reagují na omezování osobní svobody. Dvě třetiny respondentů vyjadřují obavy z omezení svobody, 9 z 10 respondentů pociťuje výrazné omezení svobody v porovnání s obdobím před covidem. Nejvíce pak vadí omezení školní docházky, návštěv úřadů, obchodů a služeb či chození do práce.

Postoj k očkování proti covidu zcela rozděluje naši společnost. Dostupné vakcíny mimo jiné považují občané za nedostatečně prověřené. A polovina respondentů se obává možných nežádoucích účinků očkování vakcínou proti covidu-19. Očkování by podle většiny mělo být dobrovolné. Nenaočkovaným by neměla být omezována svoboda. Hlavním důvodem pro očkování je, i přes nesouhlas, obava z vyloučení ze společenského života. Nemoc změnila již třem pětinám respondentů život k horšímu.

Výsledky tohoto výzkumu byly poskytnuty snad dvěma stům médií. Nicméně se o nich mlčí. To je hlavním důvodem, proč se výzkumu chceme v našem seriálu věnovat my. Zveme do televizního studia každý týden několik hostů, kteří jsou si podobni tím, že jejich odborné renomé je nezpochybnitelné a současně nedostávají prostor ve velkých médiích. Jedním z mnoha výstupů zmíněného výzkumu jsou i hodnocení respondentů, kteří řadu problémů či hrozeb považují za velmi závažné a současně vnímají, že se jim média, tedy ta velká, málo věnují nebo vůbec nevěnují. To se budeme snažit alespoň trošku vyvážit. Najdete nás na Rumble, YouTube a na našem webu. (A od teď i na webu Nová republika – pozn.red.N.r.)

Do našich debat se budou promítat výsledky výzkumu ze všech sfér našeho společenského a hospodářského života, protože nemoc, kterou už druhý rok všichni sledujeme v přímém přenosu prakticky 24 hodin denně, se nebývale promítá do všeho našeho konání a postupně ukrajuje ze všech standardů. Standardů, na něž jsme si zvykli a jež jsme již považovali za automatickou součást našeho bytí.

Nyní se ukazuje, že astronomické náklady vynaložené a vynakládané v souvislosti s proticovidovými opatřeními bude muset někdo zaplatit. Jsou tak velké, že se do doby předcovidové vrátit nelze. I když si to ještě mnozí z nás nechtějí připustit, významně to ovlivní naši budoucnost a hlavně budoucnost našich dětí.

Nejde přitom jen o projevy vnější svobody, tedy zábavu, cestování, ale i samotné základy státu, národa, suverenity, národní historie a soběstačnosti. Vždyť jsme už téměř na tyto základní kameny existence naší společnosti, pro pozlátko falešné vnější svobody, rezignovali. Máme ještě vůbec vůli a sílu se v evropském a světovém společenství znovu ukázat jako ten, kdo něco znamená, kdo může ostatním něco podstatného nabídnout a něčím přispět? Pamatujeme si ještě vůbec, co země Koruny České znamenaly a budeme si to pamatovat, i když jakákoliv zmínka může za čas zmizet z wikipedie? Co s tím chce a může udělat vláda? Kdo jsou a budou naši spojenci? Budou si nás vážit nebo už je nám souzeno zůstat jen montovnou a konzumentem cizích produktů závislým na chlebodárcích, i když si budeme chtít jen rozsvítit žárovku nebo pustit televizi, samozřejmě tu naši veřejnoprávní, českou…