Zdroj: Parlamentní Listy

Hejlek dále vysvětluje důvody pádu KSČM a sociální demokracie. Politické spektrum levice a pravice podle něj už prakticky neexistuje. S prezidentem Milošem Zemanem soucítí, detaily o jeho zdravotním stavu by však rozhodně nezveřejňoval.

Pane doktore, jak si zapamatujete letošní volby do Poslanecké sněmovny? Jaký jste z nich měl dojem. Byl jste něčím překvapen?

To nemůžu tvrdit, protože vše dopadlo zhruba tak, jak jsem očekával. To znamená, že tam proběhl souboj hnutí ANO a té, jak se říká, koalice SPOLU, správně by se ale podle mého názoru mělo říkat blok.

Očekával jste, že se do Poslanecké sněmovny nedostane nikdo ze sociálních demokratů – zástupců naší nejstarší politické strany?

Ano, to mě nikterak nepřekvapilo. ČSSD dopadla tak špatně proto, že se zpronevěřila svým letitým ideálům. Ona zde nereprezentovala skutečné sociální jistoty, což byl vždy fundamentální základ její politiky.

Co jste říkal na odchod další levicové politické strany – a další tradiční strany – KSČM?

Nečekal jsem, že získá tak málo hlasů. Nicméně podstata toho neúspěchu byla identická jako v případě ČSSD. V čele KSČM stáli pouzí kšeftaři a političtí kompromisníci.

Jejich šance byla v tom, držet se své letité ideologie, ale oni místo toho dali přednost kšeftování, udělali si ze sebe jakousi obchodní společnost a v politice směnili, co šlo, naposledy kupříkladu tichou podporu vlády za nejrůznější prebendy všeho druhu. A právě to také urychlilo jejich pád z nejvyšších pater české politiky.

A co tristní výsledek Pirátů, kteří šli do voleb s velkými ambicemi (ale také s hnutím STAN)?

Pro mě to bylo to nejpříjemnější překvapení celých voleb! Bylo to skutečně velmi nečekané a přiznávám, že jsem si trošku oddychl, že Piráti neuspěli.

Pokud jde o STAN, to není politickou stranou v pravém slova smyslu. To jsou lidé, kterým jde primárně a jedině o to, aby zůstali na těch politických pozicích a postech. Ona je to totiž velmi pohodlná existence a oni si zkrátka chtějí pohodlně žít. A to říkám s tím, že já nesdílím ten názor o všeobecné politické korupci a boji o koryta. To není otázka moci, a dokonce ani peněz, ale spíše zvláštního způsobu života, jaký těm lidem dlouhodobě vyhovuje. Když jsem jednou starostou, proč bych nemohl být podruhé a potřetí? A když jsem potřetí, proč bych nemohl být v Parlamentu?

Pane doktore, v naší vysoké politice teď po zmiňovaném vypadnutí ČSSD i KSČM de facto oficiálně neexistuje levice. Nebyl ten neúspěch levicových stran zaviněný také tím, že jejich sociální politiku v podstatě suplovalo hnutí ANO, které jim také ve finále uzmulo nemálo hlasů jejich dříve skalních voličů?

To máte určitě pravdu, i když hnutí ANO suplovalo – jak vy říkáte – tu levicovou politiku takovým hodně podivným způsobem.

Ale když se podíváte na činnost sociálnědemokratických stran na západ od našich hranic, tak zjistíte, že v podstatě všechny se zpronevěřily těm původním ideálům. Sociální demokraté po celé Evropě jsou jednou z největších opor nadnárodního koorporátního kapitalismu.

A to je důsledek toho, že dnes už prakticky neexistuje rozdíl mezi levicí a pravicí. Tohle rozdělení, známé od dob francouzského konventu z konce 18. století, dnes zaniká.

Jestliže se po pádu komunismu zdálo, že se tato struktura ještě upevňuje, že se u nás budou střídat vlády pravicové ODS a levicové ČSSD, tak dnes jsme naopak svědky jejího zániku.

Když to zobecním, tak politika je nabitá lidmi, kteří jsou ve své podstatě byrokrati a jsou zvyklí řídit a administrovat. A je to už nejenom jejich povolání, ale způsob jejich existence. A to je ten důležitý faktor, proč se stírá rozdíl mezi pravicí a levicí.

Ještě zpět k pádu české levice. V širším historickém kontextu se na něm významně podepsala také změna struktury celé společnosti, ve které dnes už neexistuje separovaný pracující proletariát, usurpovaní dělníci nebo nespokojení rolníci – tedy dříve ti hlavní voliči a vlastně také zakladatelé levicových stran.

Samozřejmě že ty sociální struktury se značně proměnily. Ještě za první republiky fungovalo to, že politické strany byly strany stavovské – to znamená, že stály za nějakou relativně pevnou sociální skupinou. Agrárníci měli za sebou rolníky, komunisté proletariát, sociální demokraté především dělníky, řemeslníci byli zase oddaní národní socialisté atd.

Dnes tu máme obrovské masy lidí, u nichž ta polarizace na ty, jež pracují rukama, a na ty, kteří nikoliv, je de facto indiferentní. Dokonce ani ten známý poměr k výrobním prostředkům… (celý text rozhovoru najdete zde)