Slovo s M. Jílkovou: Jsou to ještě lidé?

Ti, kteří odpovídají ANO, sedí napravo. Jejich těžké váhy: Senátor Fischer, psychiatrině Džamila Stehlíková, a ta, která nesedí, ale stojí, či rozlíceně pobíhá a řve na ty vlevo jako ta nejordinérnější trhovkyně, moderátorka pořadu Michaela Jílková.

Ti, kteří odpovídají NE, sedí vlevo. Jejich těžké váhy: herec Vyskočil, poslanec za SPD Foldyna, a zvláště osobní lékař prezidentův Nečas.

Souboj začíná, posluchač se těší na lítý souboj prezidentových přátel a nepřátel, ale už po asi pěti minutách se očekávaná řež mění v cosi naprosto nečekaného. Příznivci prezidenta se totiž najednou prokazují být všichni a místy to dokonce vypadá tak, že ti vpravo milují prezidenta ještě víc, než ti vlevo. Moc a z nejhlubšího srdce mu přejí, aby už konečně vstal z lůžka, přejí mu všechno nej a i modré z nebe by mu snesli, jen ty lidi z jeho štábu, jako jsou např. hradní kancléř Mynář či prezidentův tiskový mluvčí  Ovčáček, by měl prezident z Hradu vypráskat a svinským krokem je hnát odkud přišli, protože ti mu vůbec dobře neslouží. Ba co víc, škodí mu, a prezident to, bohužel, nevidí. Má v tomto směru jakoby zakalené oči, a oni jen chtějí – a to jedině proto, že ho mají skutečně rádi a chtějí mu pomoct – mu ty oči otevřít, neblahých lidí ho zbavit a opatřit mu činovníky štábu nové, prověřené, se kterými se mu stane rozkoš spolupracovat. Takže po čase sám pan prezident uzná, jak ve svém výběru lidí chyboval, a za pomoc, která mu byla poskytnuta, vděčně poděkuje.

V této části pořadu to vypadá, jako by ona nejčelnější otázka pořadu, zda má být totiž prezidentovi odebrány jeho pravomoci, spadla ze stolu, a nejvlivnější člen skupiny, sedící vpravo, senátor Fischer, se proto rozhoduje, dát ji znovu na přetřes. Vemluvným, pěkným a zvučným hlasem, dokazujícím, že, jak praví bible, i hadi dokáží mluvit hlasem andělským, opakuje stanovisko Ústřední vojenské nemocnice o tom, že prezident momentálně není schopen vykonávat své pracovní povinnosti, a dodává, že vyřešit tento problém je proto v těchto dnech úkolem nejnaléhavějším. A naléhavějším, než si prý kdo dokáže představit.

Jako poslední tedy podle už dlouhodobé praxe ČT promluvil ten, jehož slova si posluchači mají  pamatovat co nejlíp a co nejdéle, ale já mám dojem, že tentokrát si budou pamatovat pořad jako celek, který co do licoměrnosti překonal vše, co kdy viděli nejen na obrazovce, ale i v životě. A též vše, co si kdy jako myslitelné dokázali představit u druhu homo sapiens  čili člověka moudrého. A i otázka z titulku toho článku mnohé jistě napadla, stejně jako napadla mě.