Ruská hrozba a informační agresoři

Nejstrašnější zbraní Ruska  jsou jeho novináři. V principu jsem si zvykl, že z deseti libovolně vybraných lidí, čtoucích jakýkoliv můj článek, všech deset čte různé články, a nejeden nečte to, co jsem napsal.

Zvykl jsem si i na to, že z deseti expertů, hodnotících tutéž událost, všech deset hodnotí různé události, a nejeden nevidí to, co se děje ve skutečnosti.

Ale nijak si nemohu zvyknout na to, že po každém sdělení, zabírajícím ne více než jeden odstavec (kolem pěti řádek) naprosto srozumitelného textu (jako “Američané vystoupili na Měsíc”), mně telefonují desítky novinářů, z nichž každý přečetl úplný opak než to, co bylo napsáno, a chce, abych mu okomentoval ne to, co bylo napsáno, ale to, co přečetl.

Právě tak jsem se dověděl o jednání ministrů obrany zemí NATO. Více než zkušený novinář mi oznámil, že plánují mít trvale v Černém a Baltském moři lodi, vybavené jadernými zbraněmi, aby ohrožovaly Rusko.

Samozřejmě, nejsem důstojník Generálního štábu. Ale dokonce i já chápu, že taktické a technické údaje současných jaderných zbraní, a také osobitost úmoří Černého a Baltského moře, činí rozmístění na jejich vodních plochách jakýchkoliv významných trvalých jaderných sil (ba ještě i na mořských nosičích), mírně řečeno, neúčelným, a přesněji – bláznivým.

Na druhé straně, dávno jsem si zvykl, že na politické úrovni (a ministři obrany nejsou vojáci, dokonce i když mají uniformu a hromadu vyznamenání, ale politici) jsou naši západní “přátelé a partneři” schopni blábolit jakékoliv nesmysly. My jsme rozumnější. Odpovídáme jim týmž přibližně v 50% případů. V ostatních případech jsou naše odpovědi buď gramotné, nebo prostě nejsou, jelikož odpovídat na takové nesmysly znamená nevážit si sebe samého.

Proto abych pochopil, co se děje, požádal jsem o odkaz na materiál. Dostal jsem ho a přečetl. V krátké zprávě je černé na bílém napsáno, že NATO “plánuje uvést do souladu plán ochrany před útoky na několika frontách”. Bojí se “současného útoku v Baltském a Černém moři”, a také potenciálního použití jaderných zbraní, kybernetických prostředků a kosmických systémů.

Rusko se zmiňuje zvlášť. Na tomtéž setkání se chystali posoudit možné následky uzavření mise Ruska a NATO v Bruselu a Moskvě. Ale, v principu, je jasné, že tato dvě témata spolu souvisí. Jelikož napadnout NATO “s použitím jaderných zbraní, kybernetických prostředků a kosmických systémů”, a ještě i současně v Černém a Baltském moři, může jenom Rusko.

Takže sdělení nedvousmyslně praví, že v NATO přijali na vědomí rozhodnutí Ruska změnit způsob komunikace. Moskva prohlásila, že místo odvolaného zvláštního zmocněnce při NATO se zájemci nyní mohou s otázkami, které je trápí, obracet na ruského velvyslance v Bruselu. Zároveň s tím členové NATO (pokud je to zajímá) mohou určit pro kontakty za alianci kteréhokoliv ze svých velvyslanců v Moskvě. A jestliže nechtějí, tak i bez toho to půjde.

Z toho země NATO učinily závěr, že Rusko je může napadnout současně na černomořském a baltském křídle, přičemž s použitím jaderných zbraní. Vylekaly se a přemýšlejí jak uniknout danému nebezpečí.

Text zní, že NATO se obává útoku Ruska, ale tuzemští žurnalisté ho čtou tak, že z toho vyplývá, že NATO chystá útok na Rusko (s použitím jaderných zbraní, kybernetických prostředků a kosmických systémů). Jsem víc než přesvědčený, že právě tak tento text přečetl nejeden člověk, a brzy se v tuzemských médiích objeví články a komentáře o tom, jak NATO rozmísťuje v Černém moři jaderné zbraně, ale Rusko nic neříká a nebrání se. Dále čtenáři s křehkou psychikou začnou tradičně cejchovat Kreml za to, že se zaprodal Rothschildům a Rockefellerům, a žádat, aby se bez meškání zasadil jaderný úder na  kohokoliv, ale lépe hned na všechny.

To není legrace. Musím už více než měsíce vysvětlovat tuzemským novinářům, že Velká Británie nehodlá stavět základnu své flotily v Azovském moři. Základnu tam prostě nepotřebuje. Britské loďstvo se jednoduše nemůže dostat na Azovské moře. Ve skutečnosti se Kyjev dohodl s Angličany, že když Ukrajina někdy najde peníze, tak bude moci najmout britské firmy, aby vybudovaly v Azovském moři základnu ukrajinské flotily. Vzhledem k hloubce moře, struktuře ukrajinské flotily a finančním možnostem Kyjeva může jít o výstavbu dvojice přístavišť pro motorové čluny a pěti ubikací pro mužstvo.

To nebrání ruským médiím a expertům druhý měsíc strašit spotřebitele informací zákeřnými záměry zamlženého Albionu v Azovském moři. Před tím asi dva-tři roky říkala, že co nevidět Američané vybudují svou základnu v Očakovu, aby napadli Rusko z ukrajinského území. Co jsme se navysvětlovali, že v Očakovu Američané vybudují Ukrajině za ukrajinské peníze (pokud se najdou) stejná kotviště a dvě ubikace pro ukrajinské námořní síly, zvláště nervní spoluobčané ze dne na den však čekali raketový atomový úder z oblasti Očakova.

Uběhly tři roky, a vše se uklidnilo. Nikoho dokonce nezajímá, zda vybudovali Američané Ukrajincům přístaviště a dvě ubikace, nebo kyjevské vedení jako obvykle šlohlo peníze, určené pro “čelení ruské agresi”. Ale jaký to zato byl hype!

Se setkáním ministrů NATO to bude zcela tatáž situace. Sešli se, aby využili informační důvod (Rusko odvolává svého představitele a vykazuje natovské) pro zvětšení vojenských rozpočtů (právě nyní lámou text a budou se potvrzovat). Zbytečné peníze nebudou překážet ani vojákům, ani VPK. V principu, běžné opatření. Něco podobného se stává každý rok. Je pravda, že ne každý rok se daří vyrazit z poslanců zvýšení vojenských výdajů.

Ale když ruská média napíší, že NATO hodlá napadnout Rusko s použitím jaderných zbraní současně z Baltu a z Černého moře (právě, údajně, byly potvrzeny  plány v Bruselu), tak národ to začne směle projednávat v sociálních sítích. Téma bude velmi žhavé, a ze sociálních sítí znovu vyjde do informačního prostoru, ale už na jinou, vyšší hladinu. Za pár měsíců hysterie, se nějaký novinář zeptá Peskova, a když bude mít štěstí dokonce samotného Putina, co si on myslí o plánech NATO ohledně trvalého rozmístění jaderných zbrani u břehů Ruska na Baltu a v Černém moři. A uslyší standardní  odpověď, že Kreml nemá informace o takových plánech, ale kdyby se to stalo, tak Moskva by to považovala za překročení všech možných červených linií a přijala by příslušná opatření.

Tato odpověď by byla považována za legitimizaci informace na nejvyšší úrovni, načež by začala třetí etapa jejího posouzení. Nebudu zabíhat do vnitropolitických podrobností. Sami víte, že aktivisté sociálních sítí by obvinili Kreml současně ze slabošství a agresivity. Ale aktivní projednání “asymetrické odpovědi” v hromadných sdělovacích prostředcích a na různých talk-show by Západ použil k tomu, aby prohlásil, že jeho obavy byly opodstatněné, Rusko se přece jen chystá napadnout – přečtěte si, co jeho média píšou. A tedy, peníze na zbraně je třeba vyčlenit. A více.

My však další spirálu závodů ve zbrojení přežijeme (ať se Západ plundruje), ale cožpak potřebujeme obraz neadekvátního agresora v očích běžného obyvatelstva Evropy? Mně se jeví, že je užitečnější s nimi spolupracovat a spolu vydělávat víc, než s nimi vyděláváme jednotlivě. Musí nás mít rádi, a ne se bát. Obliba je v každém ohledu produktivnější, než strach.

Většinou proto, aby se našlo vzájemně přijatelné řešení jakýchkoliv problémů, stačí pouze pozorně číst informující zprávy a nedělat senzaci z hloupostí. A natovské obavy jsou přece nesmysl. Připomenu, že pobaltští trpaslíci přesvědčovali celý svět, že Rusko je určitě bude okupovat už v roce 2019. Prý, i plány už jsou připraveny, i vojska jsou rozvinutá, a koridor do Kaliningradu Rusko potřebuje, a “průzkum podal jistou zprávu”, že “tuto noc se rozhodli … překročit hranici u řeky”. Dosud nepřešli. Pouze zbytečně několik tisíc euro amerických vojáků druhým rokem řádí v pobaltských barech a nahání strach místnímu obyvatelstvu víc než “ruská agrese”.

A nakonec řeknu, že pokud se najednou někdo rozhodne Rusko napadnout, tak to nebude NATO, ale USA. V NATO se přece o válce dozvědí pouze  proto, že na jejich hlavní stany a města v Evropě začnou padat jaderné náboje. Protože ve Washingtonu dobře chápou dvě věci:

1. NATO se dávno vyčerpalo jako vojenská struktura. Ve vojenském plánu se Organizace Severoatlantické smlouvy drží pouze na USA. Jakékoliv projednání konkrétních plánů války s Ruskem v rámci NATO nedá nic, kromě úniku informací. Výsledky projednávání budou známy Kremlu dříve, než je stihnou otevřít bezprostřední účastníci.
2. Pokud se u USA objeví hypotetická možnost zničit Rusko, tak Washington ji bez meškání využije, bez jakýchkoliv konzultací se spojenci. Realizací takové možnosti může být pouze náhlý masivní jaderný úder. Protože k neatomové válce se budou rozvinovat skupiny vojsk pomalu, tak Moskva se stihne připravit, a žádné (alespoň hypotetické) šance udeřit, ale vyhnout se odpovědi, nebudou.

Takže pokud válka začne, tak se o tom dozvědí  pouze náhodně přeživší, kteří budou závidět mrtvým. I přesto nejsou zprávy o “tajných plánech” Pentagonu, Generálního štábu RF, NATO a ČLOA ničím jiným než planými řečmi. V lepším případě to je informační vhoz pro oťukání politické reakce, v horším – něčí neadekvátní reakce na adekvátní text.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

 https://ukraina.ru/opinion/20211022/1032519802.html