Zdroj: Agentura EXANPRO, souhrnné hodnocení (11168)
Pád obou stran začal v roce 2018, kdy obě strany provedly něco, co nebylo možné v budoucnu ustát (viz rozhodující chyby obou stran dále v textu).
V období listopad 2018 až červen 2019 jsme publikovali čtyři zpravodajské produkty, v nichž jsme v různé míře hodnotili politiku ČSSD a KSČM. Obsah těchto čtyř produktů jsme při hodnocení obou politických stran shrnuli v souhrnném hodnocení 11138 zveřejněném v říjnu 2020. Do obsahu tohoto pátého produktu zaměřeného na hodnocení činnosti ČSSD a KSČM jsme přidali příklady žalostného vystupování předsedů obou stran v předvolební debatě včetně rozboru jejich výstupů. Předvolební debata se týkala voleb do krajských zastupitelstev a byla 1. října 2020 vysílána v České televizi v pořadu „Superdebata“. Souhrnné hodnocení bylo v závěru doplněno doporučením pro činnost v dalším politickém období. K tomuto doporučení se vrátíme na konci stávajícího hodnocení.
Výše uvedené souhrnné hodnocení jako pátý a poslední varující produkt k činnosti ČSSD a KSČM bylo nazváno „ČSSD i KSČM si svůj osud zvolily již v roce 2018, kdy nepochopily, že ze stínu jiného politického subjektu nemohou ukázat svou důležitost a politickou nezávislost“. Na infografickém obrázku přiloženém k tomuto pátému produktu jsme uvedli následující text:
„Voliči nepovažují za nutné volit ČSSD a KSČM, neboť obě strany patří do trojspolku, ve kterém vládne hnutí ANO. Voliči tak většinou volí buď hnutí ANO, nebo subjekty mimo tento trojspolek.“
U výše předloženého textu je na obrázku uvedeno datum „červen 2019“, jelikož tento text pochází z produktu 11104, který byl ve zmíněné době na stránkách EXANPRO publikován. Tehdy měl onen text se stejným významem následující znění:
„Chování ČSSD a KSČM vytváří pro voliče obraz, že se tyto dvě strany daly do služeb hnutí ANO, čímž už není nutné je volit, protože hlavní roli v tomto trojspolku hraje hnutí ANO.“
Obě politické strany svůj osud zpečetily už v roce 2018, kdy se dopustily rozhodujících chyb, které za sebou bez nápravy táhly až do současných sněmovních voleb. Ani volby do Evropského parlamentu v roce 2019, v nichž ČSSD nezískala žádný mandát a KSČM jen jediný mandát, ani volby do zastupitelstev krajů v roce 2020, ve kterých obě strany zcela propadly, nepřiměly vedení ČSSD a KSČM k tomu, aby provedly nutné změny. U jmenovaných voleb nebylo možné brát ohledy ani na nízkou volební účast, protože se pořád jednalo o významnou část voličů, a tím o mnohem lepší ukazatel pro další volby než jakékoli volební průzkumy (voleb do EP se zúčastnilo zhruba 29 % oprávněných voličů a krajských voleb přibližně 38 % voličů, což je v prvním případě téměř 2,5 mil. voličů a ve druhém případě takřka 3,2 mil. voličů).
Zmíněné volby v roce 2019 a 2020 už ale byly pro obě strany posledními signály k učinění alespoň nějaké změny. Prvním větším signálem byly sněmovní volby v říjnu 2017, kdy se ČSSD z 50 poslaneckých mandátů propadla na 15 mandátů a KSČM ze 33 poslaneckých mandátů taktéž na 15 mandátů. Tohle byl první významný signál, který stranám napovídal, aby počínaje rokem 2018 provedly zásadní změny. Avšak nejenže ani jedna z obou stran neprovedla žádné účinné změny (efektivní personální změny a změny ve vedení politiky), tak navíc ke svým dosavadním chybám obě strany v roce 2018 přidaly chyby rozhodující, které rozhodly o jejich vyřazení z Poslanecké sněmovny v roce 2021.
První rozhodující chybou ČSSD bylo to, že delegáti 40. sjezdu ČSSD si v únoru 2018 do svého čela zvolili Jana Hamáčka. Zvolením Hamáčka předsedou ČSSD se sociální demokraté vyjádřili pro pokračování ostudné submisivní politiky Bohuslava Sobotky (viz výsledek sněmovních voleb v roce 2017). Hamáček byl Sobotkův místopředseda a v této funkci se podílel na zoufalé politice svého předsedy, který v letech 2014–2017 působil ve funkci předsedy vlády. ČSSD se tak prostřednictvím svých delegátů vyslovila pro pokračování této potupné politiky (viz též produkt 11138).
Druhou rozhodující chybou ČSSD se pak stalo to, že se tato strana v roce 2018 dychtivě vloudila do vlády s hnutím ANO. Hamáček a jeho spolustraníci si zřejmě mysleli, že když po tragických sněmovních volbách v roce 2017 budou ve vládě, tak budou viditelní, a tím snad i lépe volitelní. Jenže sociální demokraté jaksi zapomněli na to, že si do svého čela zvolili Jana Hamáčka, jenž se stal přirozeným pokračovatelem submisivní politiky svého předchůdce. Nemohlo být proto žádoucí, aby submisivní politik vstupoval do vládní koalice s hnutím ANO. ČSSD se pak opravdu stala viditelnou stranou. Ale to, co bylo viditelné, byla ubohost a neschopnost ČSSD, a především trapná podřízenost jejího předsedy, který ve funkci vicepremiéra sehrál vícekrát roli Babišova služebníka. Připomeňme, jak si ČSSD nedokázala prosadit ani obsazení svých vlastních míst ve vládě konkrétními lidmi, a to bez ohledu na jejich schopnosti a morální kvality. Tehdy se jednalo o post ministra zahraničních věcí a post ministra kultury. ČSSD se vždy podřídila požadavkům premiéra Andreje Babiše nebo prezidenta Miloše Zemana. Jeden z těchto případů je podrobně rozebrán ve dvou následujících zpravodajských produktech:
- Produkt 11109 „Pokořená ČSSD, zahanbený Babiš a vítězný Zeman v bitvě proti Šmardovi“
- Produkt 11108 „Prezident Zeman (už) neusiluje o záchranu ministra Staňka, ale vrací úder kandidátu Šmardovi“
Jana Hamáčka jsme v jednom z analytických výstupů nazvali politickým moulou, což nebylo míněno jako urážka, nýbrž jako lidové a výstižné označení někoho, kdo je v politice neobratný a naivní. Přesněji se jednalo o produkt 12104 „Co Hamáček doopravdy vyzradil o působení českých zpravodajských služeb v Rusku? A jaké rezidentury pomohl skutečně rozbít?“.
Jan Hamáček byl ve funkci předsedy ČSSD „překvapivě“ potvrzen i na sjezdu ČSSD v březnu 2019 a taktéž na sjezdu v dubnu 2021. Sociálním demokratům se patrně líbilo působení Hamáčka ve vládní koalici s hnutím ANO a s jeho předsedou Babišem. Nutno podotknout, že Hamáčkovi protikandidáti nebyli ani o trochu lepší (otázkou ale je, proč má ČSSD tak špatné kandidáty na post předsedy strany). Zoufalost a tragikomičnost politiky ČSSD umocňuje také to, že se delegáti 40. sjezdu ČSSD v únoru 2018 vyslovili, že považují za zásadní problém účast trestně stíhané osoby ve vládě (rozuměj účast Andreje Babiše). Avšak i přesto ČSSD s trestně stíhanou osobou vstoupila do vládní koalice. To dokládá, jak ČSSD ve svých výrocích i činnosti hluboce klesla.
Beznadějnost politiky ČSSD prokázal i statutární místopředseda ČSSD Roman Onderka, když v jednom publicistickém pořadu před sněmovními volbami v tomto roce pronesl, že ČSSD je nejstarší parlamentní stranou, a proto by podle něj neměla ČSSD v Poslanecké sněmovně chybět ani pro další funkční období. Pokud si Onderka myslí, že ČSSD by měla být ve Sněmovně jenom proto, že je nejstarší parlamentní stranou, pak to je opravdu hodně málo a Onderka tím dokazuje, že ČSSD žádnou politiku nedělá, ale pouze povrchně politikaří a politicky manévruje.
První rozhodující chybou KSČM bylo to, že po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 byl na X. sjezdu KSČM konaném v dubnu 2018 do funkce předsedy KSČM opět zvolen Vojtěch Filip, který v té době stál v čele strany již téměř 13 let. Filip ve funkci předsedy KSČM vydržel dlouhých 16 let (chtělo by se říci „jak komunistické“) a sám rezignoval až v říjnu 2021 po nezdařených sněmovních volbách. Pokud by byl Filip soudným politikem a přál by své straně zdárný vývoj, tak by už na X. sjezdu na předsedu strany nekandidoval. V konečném důsledku to však byli delegáti sjezdu, kteří ho do funkce předsedy opětovně zvolili. Filip ale mohl sám rezignovat v následujících letech, přičemž nejpozději měl rezignovat v říjnu 2020 po neúspěchu v krajských volbách.
Druhou rozhodující chybou KSČM se stal kuriózní akt, při kterém komunisté v červenci 2018 podepsali s hnutím ANO jakousi dohodu o toleranci vládě Andreje Babiše. Marně mohl předseda Filip celé funkční období vysvětlovat, že se ze strany komunistů nejednalo o podporu Babišově vládě, ale podle něj jen o toleranci této vládě. Jenomže jaký je v tom pro voliče rozdíl?
Podepisovat dohodu o toleranci byla od komunistů hloupá a nesmyslná aktivita. Pokud jeden politický subjekt uzavře na začátku funkčního období dohodu o toleranci s jiným politickým subjektem, pak to přece znamená, že druhý politický subjekt, respektive jeho způsob vládnutí bude tolerováno do konce funkčního období. Jestliže to komunisté mysleli jinak, proč potom uzavírali takovou dohodu?
Jak může někdo uzavírat dohodu o toleranci, když dopředu neví, jak se druhá strana (hnutí) ve svém vládnutí v různých záležitostech zachová? A zvláště opatrní měli být komunisté v případě úskočného Babiše (k Babišově mlžení, zamlčování pravdy, nebo dokonce lhaní viz např. produkt 11072, produkt 12075, produkt 12085 nebo produkt 13087).
Komunisté si zkrátka bláhově mysleli, že dohodou o toleranci Babišově vládě ukážou svou důležitost a vliv na politické scéně. Poslanci KSČM chtěli demonstrovat, že bez nich by Babišova vláda nemohla nadále fungovat. Jenže ze své vnitřní bubliny měli zakalený úsudek, jelikož to takto viděli jen oni sami a nechtěli porozumět tomu, jak to vidí voliči. Vůbec je nenapadlo, že voliči by je kvůli této „tolerantní“ aktivitě mohli více považovat za Babišovi služebníky než za ty, kteří drží Babiše v šachu (komunisté navíc jakýsi šach jen naznačovali, protože vždycky ustoupili).
Komunistům nepomohlo ani to, že šest měsíců před říjnovými sněmovními volbami dohodu o toleranci vypověděli, a dokonce se vyslovili, že jsou připraveni vyslovit vládě nedůvěru, pokud by opozice hlasování o důvěře vládě vyvolala. To už ale pro voliče bylo zbytečné a opožděné divadlo.
Po tomto hodnocení je vhodné navázat připomenutím části textu z produktu 11104 z června 2019:
| Je tedy logické, že se část dřívějších voličů ČSSD a KSČM přesměrovala buď na hnutí ANO, neboť toto hnutí podle náhledu voličů převzalo od dvou uvedených stran aktivitu, anebo se kvůli jejich podřízenosti Babišovi odvrátili ke zcela jiným politickým subjektům. Tragické je, že si představitelé obou neúspěšných stran svou podlézavost a podřízenost neuvědomují. Naopak si myslí, že svým podivným jednáním získali jakousi politickou důležitost. ČSSD se cítí důležitá, jelikož je ve vládě. A KSČM se cítí důležitá, protože bez její podpory by přece vládní koalice ANO s ČSSD nemohla zahájit činnost. Jenže hlavní je to, co si myslí voliči, a ti ukázali, že je to přesně obráceně. |
Celkové hodnocení činnosti ČSSD a KSČM uzavřeme výběrem textu z části „Doporučení pro činnost v dalším politickém období“, které bylo součástí produktu 11138 z října 2020:
| Obě strany svým chováním ztratili svůj politický punc, a tím i vlastní politickou hybnost. Ani u jedné z obou stran není jasné, čeho chce vlastně ve své politice dosáhnout. Od roku 2018 to vypadá, že jejich hlavním cílem je podporovat hnutí ANO.
Předseda KSČM Vojtěch Filip měl ještě 3. října 2020 po oznámení výsledku krajských voleb rezignovat na svou funkci. Jenže Filip to neudělal a každým dalším dnem jenom ukazuje, v jakém marasmu se KSČM nachází (pokud někdo nerozpozná, že nastal čas pro odchod z funkce, pak jenom dokazuje, že žije v odloučení od reality). Tady není nad čím přemýšlet ani na co čekat. V horší situaci je Jan Hamáček, jehož strana se nepochopitelně vloudila do vlády. Cokoli teď Hamáček udělá, může být považováno za narušování vládního boje proti šíření koronaviru. Na druhou stranu mu situace nebrání, aby už nyní odhodlaně ohlásil, že v čele své strany a ve vládě zůstane jen po dobu trvání nouzového stavu. Důležitou věcí je také to, aby kandidáti na předsedu jak ČSSD, tak i KSČM nepocházeli z řad místopředsedů. Ti svůj podíl viny nesou také a jsou nejvíce spjati se současnými předsedy obou stran. Situace u obou stran je natolik závažná, že musí nastat obměna celého vedení. Je však patrné, že závažnost situace si představitelé ani jedné z obou stran neuvědomují, neboť ohledně výsledků voleb hodnotí stav společnosti, namísto toho, aby přednostně hodnotili svůj výkon. Další důležitou věcí je, aby obě strany začaly prosazovat svou vlastní politiku bez ohledu na hnutí ANO. Nemohou už dělat ani kompromisy, protože každý kompromis je bude před voliči jenom oslabovat. Na druhou stranu to ale znamená, že pokud budou prosazovat vlastní politiku, tak ta politika musí být vůči české společnosti a v rámci mezinárodních vztahů včetně udržování bezpečného prostředí v Evropě tou politikou správnou a spravedlivou. A to je mnohem těžší než výměna předsedů obou stran. Ale bez výměny předsedů a užšího vedení nelze začít. |
Zpravodajský produkt 11168
Souhrnné hodnocení
© 2021 Agentura EXANPRO
ČSSD jsem 20 let volil stále dokola. Ale když se do jejího čela dostaly kreatury typu Petříčka, což byl čistokrevný politik TOP 09, zlomil jsem nad sociální demokracií hůl. Úplně se vykašlala na své případné voliče a jsem rád, že za to zaplatila.
Já už je nevolím od té doby,co zařízli Jiřího Paroubka!
Obě strany zradili levicové voliče a v tu nejhorší dobu vypadli z parlamentu bohužel pro nás. Prý to chce vzít v KSČM Konečná….
Konečná? No to by byla úplná konečná.
A krom ní a třeba pana Skály je tam kdo?
Dolejš????
To je další člověk pro které bych je nevolil já jsem je dlouho po převratu volil. Ale co se děje je třeba zastavit zůstávám u SPD protože dělají politiku kterou podporuji. Mám jen výhrady k spolupráci jsou tam jak kůl v plotě bez spolupráce to nepůjde havloidi nám to ukázali.
Kvůli komu bys je nevolil?
Dolejš a Konečná jeden nás chtěl trestat za odpírání migrace. Druhá dělá předvolební propagandu s rozvinutým modrým hadrem nadnárodních korporací to se musí levicovému voliči „líbit”.
Ovšem pan Skála je jiná kategorie,ten to měl vést dávno,jenže kde je jistota,že dnešní mladí komunisté by tam raději neviděli někoho jiného,než “”starého””kádra?
Ovšem za měl by byl potřebný jako sůl!
Dolejš má mnohem blíž k politice TOP 09, než ke skutečné KSČM!