Zdroj:  PrvníZprávy

Zběsilá předvolební kampaň proti novému třídnímu nepříteli, kterým je pro opozici miliardář Babiš, současný správce pražské Strakovy akademie, připomíná v nových kulisách to, co si pamatujeme z doby tzv. reálného socialismu.
Připomíná to krátce před volbami publicista František Roček v rozhovoru s ústeckým senátorem Jaroslavem Doubravou.

Oba mají pocit, že se dějiny stále opakují dokola, nikdo se z ničeho dostatečně nepoučil a nepoučí.

V podstatě místo rozhovoru o předvolební situaci by stačilo vytrhnout dvě strany z vaší nově připravované knihy s prozatímním názvem Studená válka 2.1. Tam popisujete dnešní situaci v obecnější rovině. Uvádíte v ní, že občané, kterým je v letech 2021 – 2020 šedesát a více let, zažili dobu československého reálného socialismu. Proto dnešní chování politiků, a politický vývoj ve světě mohou srovnávat s předchozí, zcela jinou dobou. Chování politiků dnes je podobné tomu, co slyšeli a viděli již za doby socialismu. Dnešní žargon je velmi podobný, protože politici hovoří univerzální politickou techničtinou, říká v úvodu rozhovoru publicista František Roček.

„Podobně to je vidět i na důstojnickém sboru. Proti období socialismu jsou dnešní důstojníci o jednu až dvě generace mladší, ale chovají se obdobně jako za socialismu. Jako tehdy i dnes respektují (využívají) momentální politické trendy. Tato zkušenost starší občany varuje, že nemohou očekávat nic jiného, než co již zažili. Jenom se mění kulisy,” odpovídá senátor Jaroslav Doubrava.

O tomto fenoménu jsme již několikrát psali. Nedá se tento trend přehlédnout. Mladí lidé ze svého dospívání znají již jenom tzv. novou dobu po roce 1990. Mladý člověk nemá zažitou minulost posledních 40 – 60 let. Proto si vezme z vyprávění starších, a z toho co je psáno v literatuře, jenom to, co považuje podle svého psychického rozpoložení, momentálně za podstatné. Nezažívají opakování politických hrátek známých již před rokem 1989 a skončí v pasti. Dá se tomu zabránit?

„Bohužel, nedá. Nemají starou zkušenost v novém kabátu. Proto jsou vhodným cílem politických manipulátorů. Pro politikáře je důležité oslovit snáze ovlivnitelné skupiny, což je mládež. Pro politické a vojenské cíle je mládež ideální, protože je velmi tvárná,” říká Doubrava.

O tom píšete v nové knize Studená válka 2.1.? , ptá se dále v rozhovoru Roček

„Zmiňuji se o tom, že mládež byla významnou oporou v rámci svazáckého hnutí socialistického režimu po roce 1948. I dnes se političtí Piráti rekrutují převážně ze zástupu mladých. Piráti jako divoši české politiky ve skutečnosti zapadají do starého aktivistického modelu dobře známého od francouzské revoluce, ale více spíše z období 19. a 20. století.
 
Mladí byli hybnou silou různých čeření a revolucí a jejich cenu si uvědomili i fašisté a nacisté, tvrdě levicové, a dnes ve velkém ekologické skupiny a náboženská hnutí (především džihádisté) a jakési ultra liberální skupiny provázející lesbické a podobné skupiny do politického nebe,” vysvětluje senátor.

V souvislosti s tím si připomínám doslova prorocký text – varování před současnými fašistickými tendencemi aktivismu od Noëla O’Sullivana v knize „Fašismus“, pokračuje Roček.

„Ano. O’Sullivan přímo napsal, citujme: „Základní důležitost mládí pro aktivistický styl využili fašističtí vůdci od samého začátku. Ti, kdo jsou zoufalí, kdo trpí bídou a neštěstím,“ napsal Hitler v knize Mein Kampf, „tvoří důležitou základnu pro nacismus, ale my se obracíme především k četným šikům naší německé mládeže.“ Autor také upozorňuje, že G. Mazzini toužící po revolučním kvasu v Itálii v roce 1831 založil „Mladou Itálii“, kde až na výjimky nebyl přijímán nikdo starší 40 let. Orientace na mladé lidi jako tvárnou biologickou hmotu je proto samozřejmá,” připomíná Jaroslav Doubrava.

Psycholog Václav Příhoda ve svém objemném díle „Ontogeneze lidské psychiky“ v sedmdesátých letech, tedy v době červených mravenců, vyzdvihoval, že po vyučení šli mladí v 19. a začátkem 20. století na zkušenou do střední Evropy. Tím naznačoval, že pestrá zkušenost, včetně zklamání z lidí, které tovaryš na zkušené poznal, mladému člověku pomohlo orientovat se lépe v lidské společnosti pro jejich další život. Ale zkušenosti bohužel přicházejí velmi pomalu…

„Ale je to bohužel přirozené. Pokud pokračuje mladý člověk ve studiu, psychologové upozorňují, že vzniká sebeklam učenosti, který ovlivňuje jejich společenské chování. Proto revolta vůči rodičům a autoritám je samozřejmý jev a vzniká dojem neporozumění mezi generacemi i neuspokojeností energického mladého člověka s jakousi zatuchlostí a malostí většinové společnosti. V rodině se děje v malém, co se projevuje v národě ve velkém. Mladí zamítají světový názor starých až s příkrou bezohledností,” reaguje Doubrava.

A připomíná mi to zajímavou větu psychologa profesora Příhody, že jednostrannost přesvědčení mladého člověka působí, že se úsudek vyslovený s absolutní platností zvrátí při setkání s novým faktem nebo s hlubokým zážitkem. Mladý, tedy postpubescent, proto snadno přeskočí ze silného přesvědčení k opačnému, uvádí Roček.

„Pro tvůrce politických předvolebních kampaní je doslova darem z nebe, že mládež se rychle chytí na vizi nových obzorů.  Toho využívají v současných volbách digitální evangelisté – především Piráti… V tom je velké nebezpečí, že se dají mladí zblbnout tzv. proevropskými extrémisty jako Piráty, TOP-09, STAN či ODS,” připomíná senátor současnost.

Někteří říkají, že Piráti jsou protofašisté nebo digitální nájezdníci…

„Je jedno jak jim kdo říká. Důležité je, že některé strany a hnutí mají jako zlatá grál počítačovou kulturu a práci v IT oblasti. Je to vydáváno za progresivní trend. Ve skutečnosti jde o samozřejmost. Každá nová generace mladých si rychle osedlá technické hračky, se kterými mladí lépe a raději manipulují než postarší tatíci,” reaguje Doubrava.

Ale nejsou nakonec volby poněkud primitivnějším rozhodováním…?

„Ano, politické vedení moderní technicky velmi vyspělé společnosti nakonec závisí na starověké či až pravěké tendenci v rozhodování: líbí, nelíbí. Někteří z tohoto rámce úplně vystoupí, když prohlásí: Není koho volit, všichni žvaní podobné nesmysly. I to je výklad moderní demokracie. A dvojnásob to platí o současné tzv. opozici,” shrnuje Jaroslav Doubrava