Zdroj: Non serviam

Čím méně, tím více

Jejich koaliční partner, Piráti, se ovšem rozšoupl ještě více. Díky mimořádně přitažlivému programu, fenomenálně úspěšné kampani a neodolatelnému charismatu vedení zbyly po volbách Pirátům 4 mandáty. Přesto budou žádat 3 ministerstva. Ano, to je naprosto logické – přece čím méně máte poslanců, tím více chcete ministerstev.

Spolu chyceni, spolu pověšeni

„Za historický debakl ČSSD může Babiš,“ prohlašují socdemáci se slzami v očích. Správně. Kdo taky jiný. Možná ještě Putin. Nejdůležitější je vždycky rychle najít viníka. Vně vlastních řad, pochopitelně. Protože my jsme přece všechno udělali výborně. S tímhle zábavným fenoménem se dnes ostatně ještě setkáme. Marně se v tom pokouším najít nějakou logiku. Čtyři roky svítíte Babišovi na všechno, co udělal, a pak vy nic, vy muzikanti? Co jste, proboha, čekali? S ultimátně neschopným Červenáčkem v čele, s šílenou Venezuelou a hlavně poté, co vás už před dlouhou dobou přestali zajímat vaši tradiční voliči – obyčejní lidé. A logice se dost vzpírá i fakt, že na prdel jste „za „Babiše“ dostali jen vy, kníže pekel samotný zůstal na svém. A premiérem nebude v podstatě jen proto, že všichni jeho potenciální koalové včetně vás prokázali opravdu mimořádnou neschopnost oslovit dostatek voličů. Spolu chyceni, spolu pověšeni.

Byla to kampaň!

Dalšími nevinnými za jejichž volební Stalingrad může někdo jiný a rozhodně ne jejich slova a skutky, jsou i Piráti. V jejich případě Babiš a dezinformační kampaň. Jejich voliči si totiž po přečtení řetězového emailu s pomluvou od premiéra, že Piráti  jsou v podstatě digitální bolševici říznutý Zelenýma asi řekli: „Proboha, to jsme vůbec netušili, pojďme volit někoho jinýho. Třeba ty Starosti.“ À propos, při pohledu na Bartoše na tiskovce po ohlášení výsledků, jsem se hanbou propadal za něj. Místo aby jako chlap řekl, že to prostě posral, rezignoval a ukázal tak, že má koule jak plemenný býk, tak úplně scvrklej blábolí o dezinformacích a vnitrostranickém fóru v lednu. A o tom, že 4 mandáty místo 22 je vlastně ohromné vítězství demokracie. Bože můj, a tohle bude teď i přesto řídit můj život.

Londýn volil Piráty

Může ho utěšit, že Piráti vyhráli alespoň u Čechů v zahraničí. Což mne, když si vybavím průměrného Čecha žijícího v zahraničí jak ho prezentují média, vůbec nepřekvapilo. V této souvislosti se nelze než velice netěšit na institut korespondenčního hlasování, který nám nová vláda v rámci Změny nepochybně konečně nadělí. Mají ho přece všechny vyspělé západní země.

V jednotě je síla

Asi nejzajímavějším a také rozhodně nejveselejším momentem těchto voleb bylo zmasakrování jednoho koaličního partnera (Pirátů) druhým koaličním partnerem (STAN) pomocí kroužkování. Přičemž nebohá oběť navíc onen masakr skoro celý zaplatila. Účelová koalice očekáváním závratného úspěchu těhotných naivů s dosud marginální skupinkou vychcaných politických poťouchlíků ostřílených léty bojů o zrno v komunální žumpě, se Pirátům opravdu vyplatila. STAN ze 6 mandátů nakynul na 33, Pirátům zbyly 4 z 22. Budu se smát až do Vánoc.

Dycky Most!

Famózním tahem Pirátů pak byla i kandidatura Bartoše proti Babišovi v Ústeckém kraji. Babiš ho tu přejel v preferenčních hlasech v poměru 38 tisíc ku 14 tisícům. Rád bych věděl, kterého velkého stratéga to napadlo. Postavit městského intoše podivného vzhledu a ještě podivnějších názorů, který hlásá likvidaci těžby uhlí, uhelných elektráren a těžkého průmyslu obecně v kraji, kde nic jiného než uhlí, elektrárny a těžký průmysl není proti králi populistů a štědrému taťkovi všech pracujících, bylo prostě geniální.

Izák Volný

Komikem těchto voleb přesto není předseda Bartoš, ale předseda Volný. Přestože doufal, že po zisku 21% bude sestavovat vládu, tak výsledek jeho projektu na pokračování pohodové obživy v politice ho asi dvakrát nepotěšil. V krajním případě mu nyní i hrozí, že bude muset  začít zase pracovat. A to se přitom vyfotil na náměstích s rekordním počtem dutohlavů. Nicméně se rozhodl přidržet zavedených zvyklostí a i on hbitě nalezl příčinu zisku závratných 1,33%: „Připadám si jako Žid v Německu za Hitlera.“

Trefa do černého*

A podobně přesný odhad i chvályhodné sebevědomí prokázala i předsedkyně koalice TSS Majerová Zahradníková. Se zrakem upřeným na průzkumy se zhruba   2% prohlásila, že „věří v dvouciferný výsledek.“ Drzé čelo lepší než poplužní dvůr, říká se. A v politice to platí dvakrát. Otázka zní, zda pouhá nekritická víra sama o sobě stačí. Zda není třeba se přece jenom i trochu přičinit. A začít se může tím, že si vyndáte hlavu v modrém kloboučku ze zadku. Hned potom vemte třeba nějaký „Zemák,“ posaďte do něj někoho od pohledu sympatického, kdo umí mluvit, a objíždějte republiku tak dlouho, dokud ten dvojciferný výsledek z lidí nevymámíte. Ještě nikdo nikdy neposbíral dost voličů na fejsbuku.

Vítězná bitva je ta, ve které si nepřipustíme porážku

Dvojjedinný ministr Havlíček, jehož bude rozhodně velká škoda, se zase nechal slyšet, že „premiérem by měl být šéf vítězné strany.“ Jenom to je prý spravedlivé. Hm. Nevím, ale až doposud jsem měl dojem, že v parlamentní demokracii je premiérem zpravidla ten, kdo dokáže pro svou vládu získat důvěru v parlamentu. A spravedlnost a politika moc nejdou dohromady tak nějak z přirozenosti. Ovšem tak nějak chápu, že k tomuto i na něj poměrně pozoruhodnému výroku ho motivovalo Pyrrhovo vítězství hnutí ANO.

Praha, tradiční bašta ČSSD

A tady máme pro změnu hlavní příčinu toho, proč letos po 128 letech a poměrně nepřekvapivě konečně vyfičela z vysoké politiky ČSSD. Protože měla předsedu, který doufal, že to tristní číslo vyjadřující mimo jiné i jeho schopnosti, které se v sobotu po čtrnácté hodině stále jasněji rýsovalo na obrazovkách, popožene nahoru Praha. Kde má ČSSD celkem asi tak šest skalních voličů, včetně Hamáčka, Maláčové a Stropnického, a ve všech minulých volbách tam proto pokaždé hrála zhruba 127 housle. Asi nemám slov.

Dobří holubi se vracejí

Po mimořádných úspěších, které před časem sklízela jako místopředsedkyně sněmovny nebo hejtmanka, se vrací do sněmovny Jaroslava Pokorná Jermanová. Prý se těší. No, to my taky. À propos, Babiš je prý úžasný manažer. Otázka tedy pochopitelně zní, zda by opravdu úžasný manažer paní Jermanovou místo druhé nominace do sněmovny daleko pravděpodobněji nekopl do prdele tak, až by doletěla do Istanbulu.

Nabídka, kterou nelze odmítnou

„Nabídku na ministra bych přijal,“ tetelí se v rozhovoru blahem člen ODS Kupka. To je jeden z těch televizních Brouků Pytlíků, co všechno ví, všechno znají a všechno by dělali lépe a co vypadá jako délesloužící skautský vedoucí. Moje reakce: „No, bodejť bys ji taky nepřijal, ty nemrcouchu, když jsme všichni tak dlouho v přímém přenosu sledovali, jak se na ní celé roky třeseš.“

Maková panenka for premier

Předsedkyně TOP09 Pekarová Adamová, jejímiž asi nejvýraznějšími pozorovatelnými rysy jsou vzhled a inteligence makové panenky, získala druhý největší počet preferenčních hlasů. Nevím proč, ale jako první mi po přečtení této zprávy naskočil jeden slavný citát slavného politika: „Nejpádnějším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem.“

Gratulka

Závěrem pak blahopřejeme již bývalému předsedovi KSČM Filipovi. Jeho strategie přilepit vyhasínající tradiční dělnickou levicovou stranu na brutálního a  bezskrupulózního velkokapitalistu a nechat si od něj čtyři roky bezmocně močit na hlavu, byla zjevně také vynikající nápad. Uznání si ovšem zaslouží zato, že se na nic trapně nevymlouval a okamžitě rezignoval.

* Pro čtenáře narozené po roce 1989: Jde o běžné rčení, které neobsahuje vůbec žádné rasistické konotace. Synonymem je trefa do středu terče. Který bývá zpravidla černé barvy.