Hlasoval jsem proti návrhu na uvalení sankcí proti Polsku

Zdroj: FB autora

Ve čtvrtek jsem si v kanceláři Evropského parlamentu při poslechu kolegů debatujících o situaci v Polsku připadal, jako by mi někdo omylem pustil záznam vysílání Československé televize z doby normalizace. Pro bruselští europoslanci označovali jako „nelegitimní“ polský Ústavní soud, který ve svém judikátu prohlásil Ústavu Polské republiky nadřazenou Smlouvě o EU a o fungování EU.

Polští ústavní soudci ve svém nálezu prohlásili, že část Lisabonské smlouvy, která svěřuje a Evropskému soudnímu dvoru pravomoc trestat členské státy, odporuje polské Ústavě. V nálezu vyložili, že tehdejší polský premiér a pozdější předseda Evropské rady Donald Tusk nebyl kvůli tomuto rozporu části Smlouvy s polskou Ústavou oprávněn ji jménem země podepsat. Judikátem 3/21 ze 7. 10. 2021 polský Ústavní soud provedl přímou deratifikaci této části Lisabonské smlouvy a vyhlásil ji na území Polska za neplatnou od počátku a neúčinnou ode dne vyhlášení jejich nálezu.

V návrhu usnesení k situaci v Polsku je polský Ústavní soud označován v uvozovkách a jeho soudci jsou vydávání za samozvance. Předkladatelé z řad pro bruselských frakcí se přitom ve zdůvodnění svého návrhu farizejsky dovolávají práva občanů na nezávislé soudy. Pokud si však některý členský stát zřídí ústavním zákonem skutečně nezávislý soud, který si dovolí rozhodovat na základě litery Ústavy a nikoli přání eurokratů, hned jej označují za nelegitimní. Polský Ústavní soud přitom udělal pouze to, k čemu je polskou ústavou zmocněn. Polští ústavní soudci přitom dodrželi i příslušné procesní postupy stanovené v polských zákonech. Nijak svým rozhodnutím nepřekročili ústavní ani zákonný rámec, který jim vymezil polský parlament.

Totéž rozhodně nelze prohlásit o mnoha rozsudcích Evropského soudního dvora. Jeho soudci mnohokrát vyložili právo EU tak, že svým rozhodnutím rozšířili pravomoci Bruselu daleko za rámec, který orgánům EU vymezily vlády členských států ve Smlouvě o EU a o fungování EU. Tento aktivismus soudců ECJ má v řadě případů charakter protiprávní uzurpace moci.

Europoslanci všech pro bruselských frakcí nakonec odhlasovali rezoluci, v níž vyzvali Evropskou komisi, aby zastavila Polsku vyplácení dotací z rozpočtu EU i dotací z Fondu obnovy. Podle jejich návrhu by Polsko mělo nadále do Bruselské pokladny platit příspěvky a svým dílem ručit za 750 miliard eur dluhů, které Komise nadělala v rámci Fondu obnovy. Do Polska by podle nich nemělo jít z Bruselu ani euro.

Pro bruselská většina odhlasovala i příkaz Komisi, aby zahájila proti Polsku proceduru pro porušení základních práv EU, podle níž by teoreticky v případě schválení Radou a europarlamentem, bylo polskému premiérovi i prezidentovi  odebráno právo hlasovat v Evropské radě a polským ministrům ve všech Radách ministrů EU. Asi Vás nijak nepřekvapím informací, že jsem hlasoval proti tomuto projevu zvůle.

A troufnu si rovnou i předpovědět, jak to celé dopadne. Komise ráda „vyjde vstříc“ a předloží europarlamentu i Radě oba návrhy – na zastavení dotací i na zbavení polských zástupců práva hlasovat v orgánech EU. V EP o tom budou pro bruselští fanatici plamenně řečnit a pro bruselská většina návrh odhlasuje. Pak na Radu přijede maďarský premiér Viktor Orbán a jedním slovem „veto“ celou tuto šaškárnu ukončí.

Nejde o první pokus Bruselu potrestat neposlušné země. Maďarsko takto již jednou Komise se souhlasem minulých europoslanců chtěla zbavit práva hlasovat v orgánech EU. A její návrh vetoval v Evropské radě polský prezident Andrzej Duda. Poté se Komise za halasného souhlasu pro bruselských europoslanců pokusila již jednou zastavit dotace Polsku. A její návrh vetoval maďarský premiér Viktor Orbán. Vlády Polska a Maďarska mají zvláštní dohodu o tom, že si takto budou krýt záda proti útokům Bruselu.