Edvard Beneš se zasloužil o stát

Text projevu, který autorka pronesla na Loretánském náměstí  u sochy doktora Edvarda Beneše na “vlastivědné pouti” v předvečer státního svátku.

Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky, v níž byl zaslouženě povolán do funkce ministra zahraničí, se téměř rok účastnil složitých mírových jednání v Paříži, kde zajistil nové hranice státu vůči Německu, Rakousku a Polsku.

Podepsal spojeneckou smlouvu s Francií a později i tzv. Malou dohodu s Jugoslávií a Rumunskem.

Edvard Beneš se podílel na založení Společnosti národů, byl její místopředseda, člen Rady a v roce 1935 předseda. Tehdy prosadil přijetí Sovětského svazu do Společnosti národů. Protože zastával politiku kolektivní bezpečnosti podepsal se Sovětským svazem spojeneckou smlouvu. Podle dobových médií vnímalo Rusko tuto smlouvu jako svůj návrat do Evropy. Beneš však sázel především na závazky Francie, země, kde studoval a jejíž kulturu a historii obdivoval. V témže roce (tedy 1935) byl po abdikaci TGM zvolen za druhého československého prezidenta.

Zatímco T. G. Masaryk byl nazýván prezidentem Osvoboditelem, Edvard Beneš měl přídomek prezident Budovatel. Ale na budování obrany státu už měl jen necelé tři roky. Po Mnichovu a zradě „sladké“ Francie abdikoval a odletěl se svou oddanou a milující ženou do zahraničí, což mu dodnes především nepamětníci a nevzdělanci vyčítají. Měli bychom však spíš obdivovat politické úsilí Edvarda Beneše a jeho rozhodnutí ujmout se vedení druhého zahraničního odboje a obklopit se lidmi schopnými koordinovat i vnitřní odboj. V březnu 1939 po obsazení Čech a Moravy německými okupačními vojsky a odtržení Slovenska zaslal protest vládám světových mocností a v politickém projevu (Z USA) konstatoval, že v Evropě je válka a že celý svět je v nebezpečí, že „bude zničena koncepce lidské mravnosti rozbitím všech vznešených pojmů poctivosti a slušnosti.“

Netroufám si odhadovat jakými slovy by Edvard Beneš hodnotil dnešní stav Evropy a směřování západního světa. Jeho socha tady na Loretánském náměstí pod okny ministerstva zahraničí mnohé provokuje, protože působí jako němá výčitka těm, co v jeho někdejší pracovně předstírají usilovnou práci pro stát. Co je nám platné, že ovládají cizí jazyky, v nichž jsou jim formulovány cizí požadavky, když české slovo vlast jim už nic neříká?