Dopis Edvarda Beneše Karlu Čapkovi 3. 11. 1938

Zdroj: archív

Drahý mistře,

odpovídám Vám až dnes – a odtud z Londýna – na Vaše dopisy. Potěšily mne i moji ženu. A děkuji Vám i Vaší paní, stejně jako moje žena.

Souhlasím se vším, co píšete ve svém posledním dopise, správně píšete o našem malém člověku, s tím i já vždycky šel a jemu sloužil, to je náš vlastní národ, v něm je duch národa, jeho tradice, jeho síla. A ten nám i dnes odolá a národ i jeho ducha zachová.

Také to, co říkáte o demokracii. Nemylme se: od r. 1914 je to stále týž boj a já sám jen silně cítím právě zde v cizině, jak můj pobyt zde tehdy a dnes je jen logické pokračování a jak těch dvacet let republiky byl jeden a týž boj v různých formách. A tak se nám to zde zdá vše jako samozřejmé – jako kdyby těch dvacet let “slávy”, “výsluní”, “oficiálnosti” a “poct” nebylo. Jdu prostě dál ve všem tom, oč jsem se bil celý život – a půjdu dál klidně, pevně, neúchylně.

Ano, je to boj o demokracii – o naši i ostatní, evropskou. My jsme to prohráli prozatím, protože to i v západních demokraciích vyhráli defaitisti a zbabělci – a i zde jde boj dál. Byli jsme jako celek demokraticky a sociálně dál nežli naši sousedé – a proto šli proti nám; a byli jsme dál sociálně nežli naši přátelé, a proto nás nakonec opustili, zbaběle a v necti. Ale bojovali jsme boj dobrý a není ještě dnes všem dnům konec. Boj jde dál, neúchylně dál a výsledek bude pro nás. Dočasně nám nebude dobře, budeme strádat; jdeme do dob trochu havlíčkovských, ale odoláme a vyhrajeme!

Prožil jsem těžké dny v posledních měsících. Uvažoval, jak jít a co dělat. Promýšlel jsem, kde a jak jsme chybili a chybovali. Sám jsem vědomě přijal na sebe zodpovědnost za vše a pokusil jsem se o vše s nejvypjatější energií, abych zachránil, co se dá. Cítím, že jsem vrchovatě vyplnil svou povinnost – a jdu prostě dál v téže linii a půjdu do konce žIvota, doma, či v cizině, vše jedno. Události zlé a veliké ještě znovu přijdou. Skončí to válkou, revolucí, marasmem? Kdo ví. Na vše myslím a připravuji se. A věřím v náš národ stejně jako Vy. A znovu říkám – vytrvat, nepovolit.

Váš srdečně oddaný

Dr. Edvard Beneš