Rodinné hodnoty podle Jurečky: Ať státní dluh zaplatí strádající senioři

Důchodci hrají v domácích kampaních často roli nezodpovědných voličů, jež je snadné si koupit „za pár stovek“, jenže tato představa zcela ignoruje fakt, že sociální situace mnoha seniorů a seniorek je skutečně zoufalá.

Koalice Spolu se v posledních týdnech před volbami uchýlila k nejstarší metodě v demokratické soutěži a kandidáti a kandidátky klepou na dveře a přesvědčují občany přímo. Někteří lidé, se kterými Jurečka během kampaně mluví, se prý obávají asociálnosti volební koalice Spolu, ale Jurečka je ubezpečuje, že má pevné prorodinné základy. Rodinná solidarita v jeho podání (…) má ale dost svéráznou podobu. Na důchodce ve své door-to-door kampani a při osobních setkáních prý Jurečka vytahuje argument zadlužení budoucích generací, které by hrozilo s Babišem a kterému prý zabrání pravice. Tomu mají senioři obětovat i vyšší důchody, které jim slibuje Babiš. Potenciálních voličů v důchodovém věku se tak Jurečka ptá, pro co se v životě nejvíc obětovali, a když společně dojdou k tomu, že pro děti, Jurečka vytasí trumf zadluženosti příštích generací. Ty totiž budou podle klasické pravicové pohádky muset splácet naše dnešní dluhy. Vzhledem k českým zkušenostem se zadlužením si ale KDU-ČSL nevybrala nejvhodnější koaliční partnery.

Kdo zadlužuje ČR?

V absolutních číslech se zadlužování České republiky zastavilo, až když skončila vláda pravicové koalice vedená ODS. Nejnižší absolutní zadlužení od té doby Česká republika měla na konci premiérování sociálního demokrata Bohuslava Sobotky, tedy na konci období koalice, ve které byla i KDU-ČSL a na ministerstvu financí byl s výjimkou posledních několika měsíců – Andrej Babiš (jako ministr financí! – pozn.red. Nové republiky). V relativních číslech, tedy v poměru k HDP, pak zadlužení Česka bylo v poslední dekádě nejnižší během posledního předcovidového roku, tedy v roce 2018. Obrat v tomto trendu přinesl až lockdown a kompenzace s ním spojené.

Efektivita některých anticovidových opatření je přitom sporná – vláda nechala po celou dobu běžet továrny, aby majitelé nepřišli o zisky, a také další kompenzace za loňský rok pomohly nejvíce vyšším středním třídám, které mají nyní rekordní úspory. A právě těmto lidem nejvíce ze všech pomohlo také zrušení superhrubé mzdy na konci minulého roku, které zároveň způsobilo propad příjmů státního rozpočtu. Jurečkovi lidovci, doporučující seniorům vzdát se peněz navíc ve jménu vyrovnaného rozpočtu, nicméně kandidují v koalici s ODS, která společně s ANO prohlasovala zrušení superhrubé mzdy, jež zapříčinilo stomiliardový výpadek ve státním rozpočtu. Není tedy jasné, ve jménu kterých dětí Jurečka důchodce přemlouvá; jisté je jen to, že důchody prorodinný politik zvyšovat nehodlá.

Stáří jako riziko

Vytahovat zrovna na staré lidi zodpovědnost za budoucnost a apelovat na jejich solidaritu je absurdní. Stačí se začíst například do Zprávy o vyloučení z bydlení za rok 2021: „Počet seniorů a seniorek v bytové nouzi roste (…) Seniorské domácnosti představují až pětinu všech domácností dlouhodobě pobývajících v ubytovnách,“ píše se v ní. Samotné období starobního důchodu je přitom rizikem. „Významná část seniorů se dostává do bytové nouze až ve stáří,“ uvádí zpráva. A skutečně se nejedná o výjimky. „Dalších 110 až 150 tisíc seniorských domácností, z nichž tři čtvrtiny jsou domácnosti osamělých seniorek, je zatíženo nadměrnými náklady na bydlení,“ uvádí dále zpráva s tím, že okolo čtvrt milionu českých seniorských domácností by mělo nárok na příspěvek na bydlení, které je nadměrně finančně vyčerpává. Reálně si o něj však požádá necelá čtvrtina.

Česká pravice má velkou zkušenost ve vyvolávání strachu z růstu státního dluhu. V Česku se pro tento typ strašení vžilo označení „řecká cesta“. Jako vždy – a dělá to i Jurečka – se vytahuje stará dobrá racionalita a selský rozum, který se projevuje šetřením, a obvykle na těch nejchudších. Když Jurečka (pokolikáté už?) absurdně přirovnává státní finance k těm rodinným či firemním (voliči koalice Spolu jsou prý „racionální“), působí pak logicky, že pokud se prarodiče uskrovní, na vnoučata zbyde víc peněz. Jenže nezbyde. Pravicová solidarita vypadá tak, že se prostě šetří na nejchudších, v tomto případě na seniorech, a lidovecký punc „rodinné strany“ dělá tento přístup jen ještě o něco cyničtější.

Jaké důchodce Jurečka vlastně přesvědčuje? A ve jménu čí budoucnosti? Navštěvuje jen vybrané seniory, kteří bydlí ve vlastním, žijí v páru a mají oba vysoký důchod? Pokud ne, přesvědčuje nejchudší lidi v české společnosti, aby se obětovali za ty, kterým se finančně daří. Důchodci hrají v domácích kampaních (i novinových komentářích) často roli nezodpovědných voličů, jež je snadné si koupit „za pár stovek“, jenže tato představa zcela ignoruje fakt, že sociální situace mnoha seniorů a seniorek je skutečně zoufalá. Vyloučit je ze společenské solidarity, a přitom neváhat snižovat daně pro bohaté, znamení hodit milion lidí přes palubu.