Pirátské předvolební pohádky

V každé české kampani před volbami do Parlamentu se odehrála nějaká kuriozita, kterou následně rádi citují politologové.

Stačí připomenout lustrační skandály v letech 1990 a 1992, v roce 1998 desetiprocentní nadhodnocení preferencí Unie svobody (očekávaný zisk 19% se ve volbách smrskl na 8, 5%) a Důchodců za životní jistoty (místo 13 pouhé tři procenta a sežvýkaný brouk potemník). Později tzv. Kubiceho zpráva (2006). Kuriozitou, která se zapíše do historie letošních voleb do Poslanecké sněmovny, bude vývoj preferencí Pirátské strany v období od února do konce září letošního roku.

Když jsem jej zpětně sledoval, vybavily se mi dvě české pohádky – první od Boženy Němcové, kterou známe ve slavné filmové verzi jako Pyšnou princeznu, a druhou o tom, jak dědeček měnil, až vyměnil. Napadlo mě to hlavně proto, že začátek předvolební kampaně Pirátů byl až pohádkově úspěšný. V lednu totiž Korzárská strana měla asi 13% preferencí a jejich budoucí koaliční partner Starostové a Nezávislí kolem pěti procent. Ledva uzavřely koalici PirSTAN, okamžitě vedla předvolební žebříček s téměř 30 body. O dva měsíce později to už dosáhlo téměř 35% a předseda Pirátů Ivan Bartoš navštívil Brusel, aby se tam představil jako budoucí premiér.

Pak přišla reakce politické konkurence, která rozcupovala pirátský program jako zástěrku zakrývající skutečné úmysly mladých neomarxistů – zdanění nemovitostí roční daní ve výši 1 – 4% z jejich ceny, přijímání migrantů, pokuty za neobsazené byty, příprava cenzury atp.. Korzáři se vyděsili a začali všechna obvinění popírat jako dezinformace jejich odpůrců, dokonce kvůli tomu zažalovali premiéra Andreje Babiše. Přiznám se, že to nechápu. Před lety přece vstoupili do politiky s heslem „Svobodu Internetu!“, měli by tedy vědět, že jde o médium, které nic nezapomíná a nic neodpouští. Navíc si jejich strana zakládala na tom, že vše, včetně návodů na ekonomickou buzeraci starších a movitějších spoluobčanů sdílí na síti.

Jejich popírání pak nápadně připomíná výroky starého krále z filmové pohádky: „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil.“ To nejhorší, co se může politikům ve volební kampani stát, je, že se stanou směšnými. Starý král v podání Stanislava Neumanna se stal prototypem komické figury. Tím se dostávám k druhé pohádce o dědečkovi, co měnil, až vyměnil.

Pirátské preference šly nezadržitelně dolů, údajně na 12%. Moc tomu číslu nevěřím hned ze dvou důvodů. Ten první představuje údaj agentur zabývajících se mapováním preferencí, které tvrdí, že koalice PirSTAN má přes 20% a Starostové již Korzáry předstihli. Takovou matematiku nechápu. Druhým důvodem je útok senátora Wagenknechta na hnutí ANO, které obvinil, že platí jednu agenturu za to, aby ve výzkumech navyšovala preference Babišova hnutí o pět a více procent. Stará lidová moudrost praví: „Podle sebe soudím tebe.“ Třeba nám tím vysvětlili, jak to bylo na jaře se zázračným růstem preferencí PirSTANu.

Neodpustím si na závěr vysvětlení, proč raději místo názvu Piráti, používám Korzáři. Definice pojmu korzár zní: jde o osobu, která kvůli svému soukromému obohacení loupí a drancuje na základě pověření buď své či cizí vlády. Dostane-li se do potíží, žádá vystavitele licence o pomoc. Piráti udávat nemohli, korzáři ano.

Jo, a ta pohádka Boženy Němcové, podle níž byla natočena Pyšná princezna, se jmenovala Potrestaná pýcha. Věřím, že 9. 10. letošního roku si nejen Piráti vzpomenou, že pýcha předchází pád.