Když se podíváte „do střev“ jednotlivých zahraničních aktivit ČvT, dočtete se kdejakých informací typu „Jak ČvT pomohl chovu kuřat v Kambodže či na Filipínách“, ale zejména kolik různých školení a workshopů kde zorganizoval a jak byli jejich účastníci nadšení.

Školení a workshopy, to je vůbec velmi častá náplň činnosti (zdráhám se to nazývat prací) celého ČvT. Při pilném pročítání výročních zpráv této podivuhodné organizace, pomalu vytvářející stát ve státě, získáte záhy dojem, že jde hlavně o jakési školící centrum, které má z frekventantů, zpravidla velmi účelově vybíraných, stvořit následovníky té jediné pravé pravdy o liberální demokracii – proti jejím skutečným či jen nakresleným narušitelům. Explicitně se to praví třeba u indoktrinačního projektu Jeden svět ve školách, který už léta provozuje politickou agitaci na základních a středních školách s cílem vygumovat z hlav žáků, aby studentů sebemenší pochybnosti o těch pravdách, prýštících z tlampače jménem ČvT.

V textu, zabývajícím se touto částí aktivit ČvT ve výroční zprávě za rok 2018 doslova čteme:

„S nárůstem popularity sociálních sítí a médií jsou v dnešní době lidé čím dál více vystaveni rizikům dezinformací a propagandy v online prostoru. Podporujeme proto mediální vzdělávání mladých lidí tak, aby dokázali sami kriticky přemýšlet o informacích, které se k nim dostávají, a vyhodnotit jejich pravdivost a objektivitu. Kritické myšlení a mediální gramotnost je základním předpokladem pro rozvoj demokratické společnosti a pro život v 21. století. Vytvořili jsme proto speciální výukový program Mediálního vzdělávání Jednoho světa na školách, který nyní využívá 1 200 učitelů v České republice.“

Aktivitě Jeden svět ve školách (JSVS) budeme věnovat jeden z příštích dílů tohoto „dekonspiračního“ cyklu. Ale už teď lze jednoduše konstatovat, že protagonisté ČvT a JSVS docela banálně lžou už v oné preambuli. „Vyhodnotit pravdivost a objektivitu“ informací nedokázal ani slovutný Sókratés, a za to, že tuto svou (ne)schopnost přiznal a povýšil na filosofické opus magnum, také byl po zásluze zbaven života. Jestli si tu nějací slušně placení (2 miliardy ročního rozpočtu ČTV si detailně rozebereme v příštím povídání o této bůhvíkomulibé instituci) aktivisté činí nárok znát, a tudíž nekompromisně šířit „pravdu“ a „objektivitu“, pak jsou – jak dříve říkávalo – hloupí, a nebo navedení. Nebo obojí, dodejme my. Na první pohled v této indoktrinační a nenávistnou rétoriku vůči oponentním a alternativním směrům myšlení šířící aktivitě nejde o nic jiného, než o vygumování samostatného úsudku (ve školách nedobrovolně účastných) frekventantů, a to navíc tak nebezpečně a děsivě, oč jsou jejich posluchači mladší, nevybavenější pestrou životní zkušeností a náchylnější uvěřit jakkoli pochybným autoritám. Tohle celé je taková pěkná dělostřelecká příprava na ustavení ministerstva pravdy.

A jak už to tak bývá, leccos řeknou jména. Zde těch, kdo sedí v orgánech řídících ČvT. Kromě Havlova „skoroprezidenta“ Šimona Pánka tu vidíme třeba ekonoma Daniela Münicha, ekonomického poradce, který spolupracoval na řadě projektů se Světovou Bankou, Mezinárodním měnovým fondem, OECD, Evropskou unií a s některými ministerstvy.  Dále Kristýnu Taberyovou (to podstatné z jejího příbuzenstva vytvořila ctihodná dynastie herců Štěpánkových, jméno Tabery však nosí i – jistě nestranný a nezávislý – šéfredaktor Respektu Erik T., jako z udělání syn paní Kristýny T.). A dále Petr Jančárek, filmař, scénárista, dlouholetý spolupracovník agentury Epicentrum Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, též po dlouhou dobu spolupracovník Václava Havla v jeho prezidentských letech. Abychom nezapomněli, též Tomáš Urban, „nezávislý“ novinář z Lidových novin, Jan Urban „nezávislý“ novinář odkudkoliv, Petr Kostohryz, jehož články známe pro změnu z Hospodářských novin – a řada dalších. Inu, jako obvykle v této rubrice, vybraná společnost.

Že by příští osazenstvo Pražského Hradu?