Fatální porážka USA NATO i nás v Afghánistánu přináší ovoce. Někdy velmi trpká v podobě aktivizace islámského státu, jindy zčásti trpká a zčásti pozitivní, jak pro koho, jako rychlý posun v geopolitickém uspořádání v podobě výrazného oslabení USA i Západu, ale i dosavadních regionálních spojenců bývalého proamerického režimu prezidenta Gháního, zejména Indie a naopak posílení světových velmocí Ruska a Číny, které ruku v ruce, každá podle svých schopností přebírá svou úlohu, která je obecně známá a uznávaná. Z regionálních velmocí naopak posiluje z nástupu Talibánu Pákistán tradiční zarytý nepřítel Indie.

Rusko přebírá otázku konkrétního uspořádání moci v Afghánistánu, na což se připravovalo ve spolupráci s Talibánem již několik let a Čína díky svému postavení světového ekonomického giganta a investora si bere logicky za úkol rozvoj ekonomiky, o všem i nic naplat exploataci nerostného bohatství.

Ta oblast je pro nás vzdálená, a zatímco tady řešíme trapné žabomyší půtky vyvolávané opozicí, které se čím dál tím více vzdaluje dříve předpokládané vítězství v říjnových volbách, dramatické změny převratu v Afganistánu samozřejmě bublají nejen v USA, kde se rodí myšlenky na impeachment prezidenta Bidena, ale i v Evropě.

Z hlediska regionální geopolitiky je téměř drasticky poničena zahraniční strategie
Indie, tedy regionální velmoci, která má silnou podporu USA a měla být beranidlem proti momentálnímu ekonomickému arcinepříteli USA č. 1 Číně. Čína nesmírně investovala v Afghánistánu a vždy bojovala proti Pákistánu a jeho souputníkovi Talibánu.

O tom, že v Indii berou převrat v Afghánistánu téměř jako katastrofu svědčí poměrně dramatický článek M.K. Bhadrakumara v deníku Newscklick ze dne 29. srpna 2021.

Modiho telefonát s Putinem byl zoufalým pokusem zmírnit regionální izolaci Indie.

Indická establishmentová média 24. srpna v zoufalé snaze odvrátit pozornost od žalostné izolace Dillí nad afghánskou situací rozjásaly telefonát premiéra Naréndry Módího s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Zoufalství plyne z úplného zhroucení indické afghánské politiky. Vládní narativ o Afghánistánu je odhalen jako hluboce chybný.

Putin přistoupil na Modiho žádost o vytvoření “obousměrného kanálu pro trvalé konzultace” o afghánské otázce. Rusko bylo vždy otevřené takové spolupráci s Indií, ale Módího vláda upřednostnila indické partnerství s USA. (J.V. To je realita, která se ukazuje neplodnou)

Spinoví lékaři v Dillí zasadili do médií článek, že Putin uštědřuje uznání vládě Tálibánu pouze v tandemu s Módím. (J.V. To je zjevný nesmysl, který je vážně přehnaný. Jiná věc je, Rusko dlouhodobě snaží být užitečným partnerem Indie, protože se mu rozhodně nelíbí ingerence USA v této části světa) .Putin také zjevně souhlasil s Modiho hodnocením, že Pákistán využije vzestupu Tálibánu v Kábulu k rozdmýchání terorismu v regionu.

Moskva zaujímá “dělené” přístupy ke vztahům s Indií a Pákistánem. V ruském kalkulu pákistánské údaje jsou vážným partnerem s potenciálem pomoci prosazovat některé z hlavních zájmů Ruska v euroasijském regionu způsobem, který Indie nikdy nemůže nebo nebude akceptovat, vzhledem k jeho kvazi-alianci s USA. Tohle je jedna věc.

Za druhé, indická politika se stále více se opírá proti životně důležitým zájmům a základním zájmům Ruska. Indie cestuje ve vozidle Quad, i když tato platforma je šablonou americké strategie dvojího zadržování vůči Číně a Rusku. (Jo, tak to je…

Ruské vedení na nejvyšší úrovni opakovaně varovalo Dillí, že Moskva není spokojena se snahou USA vytvořit blok zemí v “Indopacifickém oceánu”, které by zadržely Čínu a Rusko. Ruské obavy však nejenže padly na hluché uši, ale Módího vláda je otevřeně nadšená z toho, že čtveřice se institucionalizuje pravidelnými schůzkami na úrovni summitu.

Islámábád nyní navzdory problematické historii ruských vztahů s Pákistánem příliš horlivě podporuje úzké vztahy s Moskvou. Pokud jde o Afghánistán, Pákistán bez váhání zprostředkoval kontakty mezi ruskými a tálibáními představiteli, které nyní stojí Moskvě na dobrém místě. (Tak úplně to není pravda. Rusko pracovalo na normalizace vztahu s Pákistánem po dobu několika let.)

Zatímco Dillí zůstává ohromeno zastaralými představami, že Tálibán je pouze pákistánským zástupcem, Moskva považuje Tálibán za autentický afghánský subjekt s legitimní úlohou, kterou musí hrát v politice hlavního proudu této země. Angažmá v Tálibánu je tedy dnes ústředním bodem ruské afghánské politiky.

Stačí říci, že tento rozpor nelze přehlížet, i kdyby Módí měl Putinovi vyhotovět půl tuctu telefonátů. Jinak řečeno, Rusko se na své cestě neodradí, protože Módího vláda se v afghánské otázce stala opozdilou.

Zajímavé je, že Putin měl jen den po rozhovoru s Módím telefonát s pákistánským premiérem Imranem Chánem ohledně afghánské situace. Ruská zpráva ukazuje vysoký stupeň konvergence mezi Moskvou a Islámábádem na cestě vpřed v Afghánistánu….

Ruské čtení problému dospělo k závěru, že “rusko-pákistánské kontakty na různých úrovních budou zintenzívněny”. Je zřejmé, že Kreml přikládá spolupráci s Pákistánem velký význam. Je možné, že afghánská rekonstrukce a CPEC otevřou obrovské příležitosti pro ruské podnikání a průmysl.

Nedávné čínské komentáře upozornily, že “úzká koordinace Číny a společné zájmy s Ruskem budou také hrát významnou roli v potenciálním úsilí o obnovu Afghánistánu… V situaci v Afghánistánu Čína a Rusko udržují úzkou komunikaci a mají společné zájmy na míru a rozvoji v Afghánistánu, což z obou zemí činí hlavní hráče a partnery v úsilí Afghánistánu o obnovu, což je v příkrém rozporu se záměrem USA zasít v zemi chaos…”( Toto je možná klíčová poznámka. Různí autoři se snaží vztah Ruska a Číny bagatelizovat, ale bylo by to na samostatný článek : Platí, že v klíčových otázkách tandem Rusko-Čína je tzv. „nerozborný“ a vzájemně e mnohem účinněji než např. USA a EU doplňují).

“Zatímco Čína může hrát vedoucí úlohu při provádění konkrétních projektů se svými stavebními schopnostmi a zdroji financování, Rusko může nabídnout zásadní podporu v těchto projektech s masivním vlivem jak v Afghánistánu, tak v regionu na zajištění stability a bezpečnosti v regionu. Experti uvedli, že Čína a Rusko patří mezi země, které nejupřímnější chtějí mír a rozvoj v Afghánistánu, i když se to USA a některé další západní země nadále snaží podkopat.”

Modiho telefonát s Putinem byl zoufalým pokusem zmírnit regionální izolaci Indie. Putin pochopil a sehrál svou roli a zároveň izoloval prohlubující se vazby Ruska s Pákistánem.

Dalším příkladem posouvání pozic je příklad 3. nejvýznamnější země Evropské unie Itálie, o čemž svědčí následující zpráva

Ministr zahraničních věcí Itálie Di Maio: Moskva je „zásadním aktérem“ na globální scéně.

Di Maio řekl, že Itálie počítá s ruskou spoluprací při plánovaném setkání ad hoc, kde Řím doufá, že zapojí další významné hráče, jako jsou Čína, Indie a Turecko.

„Úzká mezinárodní koordinace s Ruskem je nezbytná,“ řekl Di Maio na tiskové konferenci s ruským FM.

Řekl, že Moskva je „zásadním aktérem“ na globální scéně. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov je po své nedávné návštěvě Rakouska v Itálii na jednání s italskými lídry o evropsko-ruských vztazích.

“Itálie si uvědomuje význam a potřebu aktivního zapojení Ruska do řešení globálních výzev a krizí. Náš návrh na svolání mimořádné schůze skupiny G20 o Afghánistánu je zaměřen právě na přilákání hlavních mocností k hledání komplexního řešení, které by uspokojilo všechny strany,” řekl Di Maio tiskové agentuře TASS.

(ANSA) – Řím, 27. srpna – Ministr zahraničí Luigi Di Maio po pátečních jednáních s ruským protějškem Sergejem Lavrovem v Římě řekl, že Řím počítá s Moskvou na zvláštním summitu G20, který plánuje svolat do Afghánistánu.

Di Maio řekl, že Itálie počítá s ruskou spoluprací při plánovaném setkání ad hoc, kde Řím doufá, že zapojí další významné hráče, jako jsou Čína, Indie a Turecko.

„Úzká mezinárodní koordinace s Ruskem je nezbytná,“ řekl Di Maio na tiskové konferenci s ruským FM.

Řekl, že Moskva je „zásadním aktérem“ na globální scéně.

Poznámka J.V. – Svět samozřejmě bude trvale v napětí. Střet mezi Západem(USA+EU+ spojenci) a Východem (Čína+Rusko+spojenci) nás bude provázet možná dalších třicet let.

Co je ale důležité, že ony dva bloky se stávají vyrovnané a přes odlišnou rétoriku, budou muset spolupracovat. Války a ozbrojené konflikty by už ani nemuseli být, protože Západ nebude mít na ně dostatečnou sílu a odvahu.

Zdroj: Vaše Věc