Americký režisér, herec, scenárista a producent Spike Lee natočil čtyřdílný dokument pro HBO „NYC Epicenters 9/11–2021½“. Před premiérou jej však zhlédla „kulturní komise“ (složená ze zástupců médií) a neshledala jej vhodný k uveřejnění.

Tak nám skončila kampaň u příležitosti výročí událostí 11.září 2001 v americkém New Yorku. Tyto kampaně už nestojí dlouhá léta za řeč, vždy jde o plané žvanění o ničem. Letos to však bylo trochu i o něčem jiném a totiž o cenzuře. V našich končinách však veřejně přiznaná cenzura médií zůstala téměř bez povšimnutí. Oč šlo? Americký režisér, herec, scenárista a producent Spike Lee natočil čtyřdílný dokument pro HBO „NYC Epicenters 9/11–2021½“. Před premiérou jej však zhlédla „kulturní komise“ (složená ze zástupců médií) a neshledala jej vhodný k uveřejnění.

Za cenzuru není třeba se stydět

Prapor cenzury zvedly zejména New York Times, které nahrazují dnešním pruhovaným svazákům někdejší Rudé právo a ruskou Pravdu a vyjádřily se nelichotivě o epizodě číslo 4. Prý dává příliš prostoru odborné skupině „inženýrů a architektů“. Odkazy na obsáhlý denunciační článek NYT sem dávat nebudu, protože po splnění svého úkolu přešel do placené verze. Rudé právo jsem neplatil, nebudu platit ani podporovat NYT. Jeden z článků, které se tématu věnují. můžete přečíst ZDE Přiznávám, že jsem dění s mírným napětím sledoval od původního článku v New York Times po pozvolný ústup Spika Lee, kdy požadoval určitý čas na přehodnocení a předložení definitivní verze dokumentu. Nakonec, trvalo to ne více než 4 dny, nás a zejména NYT, Spike Lee ujistil, že vše kontroverzní vystřihl. Tedy to, s čím nesouhlasila ona kulturní komise. Vystřihl 30minut a NYT to s pochvalným mručením na svých stránkách kvitovaly. Pan Lee se jen prostě pomýlil, ale už je v pořádku. Vykonal sebekritiku a podmínečně může být zase platným umělcem. Samozřejmě pod dohledem, než se osvědčí a získá zpět pošramocenou důvěru. Komu to něco připomíná?

Mainstream jako prostitutka mocných

Média hlavního proudu tak ve své nahotě ukázala, že nejsou žádnými hlídacími psi demokracie, vlády lidu, nýbrž Ministerstvem pravdy a bdělými strážci „velkého bratra“, ať je jím dnes kdokoliv. Média hlavního proudu budou vždy hájit zájmy hlavních vládců tohoto světa. Kdo v nich hledá pravdu, nemá rozum.

11.září jako útok proti rozumu

Rozebírat události 11. září už pro mě však nemá význam, vše podstatné bylo napsáno a řečeno. Kdo věří oficiální verzi musí být buď blázen, oportunista, nebo tu oficiální verzi ani nezná. To je nejpravděpodobnější a zahrnuje i kategorii 1 a 2, tedy bláznů a oportunistů. Oficiální verze totiž v průběhu času vyvracela sama sebe a těžko říct, jak vlastně dnes zní. To je ostatně každému fuk, povinně jasné je však několik věcí. USA bylo ublíženo. Zemřelo 2 až 3 tisíce amerických občanů, tak pláčeme, minimálně jednou do roka ruku na srdce, z hrdla americká hymna, vlajka stoupá výš. Tuto strašnou nevídanou tragédii mají na svědomí různí teroristé podporovaní padouchy, na které ukážeme. Tváří v tvář tohoto brutálního útoku na posvátnou civilizaci ateisticko-židovsko-křesťanské kultury jsme museli zavést desetiletí trvající věznění bez soudu (Guantánamo), mučení tam i onde, kam doletí naše letadla a drony, mnohonásobně jsme museli zvýšit rozpočet na naše tajné služby (že se agent Bureš a celá StB s KGB nestydí) a v neposlední řadě bombardovat řadu států (namátkou Sýrii, Irák, Afghánistán…). To si vyžádalo jisté „vedlejší ztráty“ (collateral damage) v počtu od několika set po několik milionů lidí a zvýšení našeho rozpočtu na obranu. 2 % HDP – taková je cena za náš klidný spánek. Vypočítali to zcela přesně odborníci na slovo vzatí od Petra Pavla po Zdechovského Spolu s Pirátem Bartošem. Kdo by se se statisíci vedlejších ztrát nějak zvlášť počítal, nosí dříví do lesa, ve světle tragédie 11.září jde o záležitosti nepodstatné a jak nám říká česká Wikipedie „Luis Moreno-Ocampo, hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu vyšetřoval obvinění Spojených států amerických z válečných zločinů během Invaze do Iráku v roce 2003 a v otevřeném dopise své nálezy publikoval. Podle této analýzy se USA chovalo ve shodě s těmito principy, a zásah byl tedy legitimní.“ Ano, milé děti, totiž „collateral damage“, spěte sladce. My máme momentálně vznešenější starosti, totiž problémy LGBTPSVZ komunity. Vznešená kultura, kterou máme tu čest zastupovat, nehledí na nějaký ten milion lidí bez domova, kterým jsme pomocí našich chytrých zbraní sfoukli střechu nad hlavou, ale na množství pohlaví mezi mužem a ženou. Kolik jich jenom je? Toť kardinální otázka dneška v naší ateisticko-židovsko-křesťanské kultuře.

Jak dlouho si necháme věšet na nos bulíky?

Problematickým se tak jen jeví, kolik let budeme ještě budoucí bombardování a napadení suverénních států zdůvodňovat onou tragédií z 11. září 2001? Takovou otázku však nelze přeceňovat. Nakonec je to vlastně docela jedno. Kdo je s námi, bude souhlasit se vším, co upevní naši moc, a kdo je proti nám, tak to je pouze nějaký potenciální collateral damage, na tom nám nezáleží. Je snad nějaké svinstvo, kterého bychom se na rozdíl od našich nepřátel nedopustili? Nikoliv. Je tomu právě naopak. Česká republika je součástí uskupení a pod mocí přátel, kterým není žádné svinstvo dost velké. Atomová bomba hubící hromadně civilisty? Sem s ní. Tedy ne sem, ale tam. To dá rozum. Chemické zbraně? Jasně, proč ne? Když to padá na ty druhé, Vietnamce. Mučení? Rozhodně ano. Schvalují to naši právníci a prezident. Věznění bez soudu? Rozhodně pro. Vězníme totiž pouze ty, které jsme uvěznili. Kdyby nebyli vinni, jistě by nebyli uvězněni. Slušný člověk totiž nebývá uvězněn. Může se nám někdo rovnat v naší morální převaze? O morálce může být řeč, leč v převaze se nám nikdo nevyrovná. A o to jde především. Zvítězil snad Talibán? Jen blázni se radují. Dokud jim nad hlavou nezačne svištět náš dron, maily číst naše tajná služba a jejich vláda nepřestane poslouchat naše dobré rady. Bomby si totiž nevybírají svůj cíl. Ten vybíráme my. Afghánistán a Sýrie je v troskách a náš průmysl jen kvete. Ten vojenský určitě. To se nám to vyrábí, když nám lidi půjčujou. Kdo tedy vyhrává? Kdo, ne-li my?

Volby v protektorátech

Nezapomeňte však svobodně volit naše příznivce, naše NATO, protože nejen chlebem, totiž výrobou zbraní, živ je americký občan. Máme také rádi, když nás mají druzí rádi a nepracují pro nás jen z povinnosti, ale vozí nám i dárky a zvou nás na přátelská setkání do našich protektorátů. To jsou diváci TV Fox a ČT hned veselejší. Komu se to nelíbí, toho antrax navštíví.

—

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Patnáct let poté
• Výročí 11. září: Od teroru jednotlivců k teroru celých států
• Kde jsou ti teroristé?
• Brežněvovo obočí, Trumpova přehazovačka, Kalouskův mentální hrb
• Potenciální hrozba národní bezpečnosti Ruska