Ústavní právník o BIS: Kdo jim dal právo zkoumat naše svědomí? Vytunelovaná demokracie

Rozhovor se Zdeňkem Koudelkou25.08.2021 ParlamentníListy

Kauza sledování okolí prezidenta Zemana Bezpečnostní informační službou otevřela ožehavou otázku role tajných služeb v demokratickém státě. Ústavní právník Zdeněk Koudelka zdůrazňuje, že tajné služby mají sloužit vládě a její předseda musí ve vztahu ke zpravodajcům vždy být ten silnější. Jinak jsme vytunelovanou demokracií a v podstatě můžeme zrušit volby, protože stejně o všem rozhodují zpravodajci. A současná role BIS podle něj k takové situaci směřuje.
(Zdeněk Koudelka na fotografii Hanse Šternberka z Parlamentních listů)
V souvislosti s informacemi o sledování okolí prezidenta Zemana zpravodajskou službou BIS jste hovořil o „hrubém útoku tajné služby na demokratické instituce“. Proč se podle vás jedná o útok?

Tajné služby nemají přímou demokratickou legitimitu, ale moc šmírovat a ovládat. Utajení své činnosti využívají k zakrytí nezákonných kroků a touhy ovlivňovat výkon státní moci bez ohledu na charakter státního režimu, proto musí být pod kontrolou ústavních orgánů státu. Příkladem zneužití tajných a policejních služeb v demokracii pro vlastní politické cíle je činnost americké FBI za jejího dlouholetého ředitel Johna Edgara Hoovera, který stál v čele FBI, včetně jejího předchůdce BOI, od roku 1924 až do své smrti 1972 a sbíral informace na kohokoli, od představitelů vrcholné politiky, včetně prezidentů, až po představitele kultury. Za studené války prodávali nikaragujští protikomunističtí povstalci se souhlasem CIA na americký trh drogy. Příkladem z nedemokratického režimu je podíl sovětské KGB na protigorbačovském puči v roce 1991. Prostě tajné služby tíhnou k zneužívání moci a ovlivňování politiky.

Prezident republiky má u nás přímou demokratickou legitimitu. Jde o ústavní orgán, zastupuje stát navenek. Hlava státu je zosobněným symbolem státu. Útok na hlavu státu je útokem na stát. Proto například ve Španělsku plánovala dříve baskická teroristická organizace ETA atentát na španělského krále.

BIS ujišťovala, že veškerá sledování probíhají v souladu se zákony. Uklidňuje vás toto ujištění?

Ne. Ozbrojené složky musí být pod demokratickou kontrolou. Platí to pro armádu, policii i tajné služby. Přece někdo musel v BIS rozhodnout: „A teď půjdem po Hradu.“. Ovšem zadání k činnosti musí ozbrojeným složkám dávat politické demokratické vedení země. Jako se armádní Generální štáb sám nemůže rozhodnout, že teď vyhlásíme válku Kongu nebo pošleme armádu do Vatikánu, ani tajná služba nemůže cíl své činnosti určovat sama, ale musí plnit pokyny demokraticky zvolených institucí.

BIS také vydala vyjádření k občanům, které ale bylo poněkud svérázné. Říká se v něm (zaznělo v pondělních Událostech České televize), že pokud nejste terorista nebo špion, nebo jinak „nemáte čisté svědomí“ či jste v kontaktu s lidmi, kteří nemají „čisté svědomí“, tak se nemusíte obávat jejich zájmu. No, „čisté svědomí“, to mi přijde taková zvláštní definice, kterou lze prolomit velmi snadno. Měla by tajná služba, mající aparát na sledování jakékoliv činnosti v této zemi, vymezovat svůj zájem takto vágně?

Tato rétorika mi připomíná orwellovskou rétoriku tajných služeb totalitního státu. Je snad BIS nějakou morální institucí s patentem na prozkoumávání svědomí? Z tohoto prohlášení cítím, že BIS se povyšuje nejen nad demokratické instituce, ale už nad všechny lidi.

Je to pokračování toho, když dříve usilovala o změny ve výuce. Roku 2019 chtěla změnit výuku dějepisu a češtiny na školách. Ministerstvo školství o tom jednalo s ředitelem Bezpečnostní informační služby. Ani před rokem 1989 není známo, že by náčelník Státní bezpečnosti jednal s Ministerstvem školství kvůli výuce. Cpe se do všeho, od výchovy dětí počínaje až do odposlouchávání demokratických institucí. Ale kdo jí dal zadání? Kdo jí dal právo hodnotit školní vzdělávání? Kdo jí dal právo kontroly lidského svědomí?

(celý text rozhovoru najdete zde)