Stan
14.8.2021 Outsidermedia
Mccarthismus po česku: Proč v zemi zahájili lov na donbaské dobrovolníky Kristina Melnikova 2. 8. 2021 Ministerstvo zahraničí Doněcké lidové republiky by mělo vystoupit s prohlášením odsuzujícím obvinění proti dobrovolníkům, kteří přijeli bránit obyvatele Donbasu a jsou teď ve své vlasti odsuzováni k dlouholetému vězení za „terorismus“. EADaily to řekl Jiří Urbánek (přezdívka Behemot), opolčenec …
Mccarthismus po česku: Proč v zemi zahájili lov na donbaské dobrovolníky
Kristina Melnikova
2. 8. 2021
Ministerstvo zahraničí Doněcké lidové republiky by mělo vystoupit s prohlášením odsuzujícím obvinění proti dobrovolníkům, kteří přijeli bránit obyvatele Donbasu a jsou teď ve své vlasti odsuzováni k dlouholetému vězení za „terorismus“. EADaily to řekl Jiří Urbánek (přezdívka Behemot), opolčenec z Česka, který se rozhodl přijet na Donbas a stát se dobrovolníkem po ukrajinském ostřelování Zugresu, při němž zahynuly děti odpočívající na pláži (celkem zahynulo 15 civilistů včetně 4 dětí). Mlčení ze strany republikových úřadů automaticky znamená souhlas s obviněními z terorismu nejenom ve vztahu k cizincům podporujícím Donbas, ale i vzhledem k samotné DLR.
Český odvolací soud v červenci zpřísnil trest Alexeji Fadějevovi, běloruskému občanovi žijícímu v Praze, kterého v loňském roce odsoudili na 4,5 roku za účast ve válce na Donbasu na straně domobrany. Tehdy soud uznal, že se přímo nezúčastnil bojů, ale prokurátor podal odvolání, které bylo akceptováno, načež Fadějeva odsoudili k 21 letům vězení, poté co jeho trestný čin překvalifikovali na „terorismus“. Už dříve byl v Česku odsouzen na 20 let vězení dobrovolník Martin Kantor. Loni byl na základě zatykače Interpolu na hranicích Ruska zadržen občan ČR a DNR Oldřich Grund, kterému se jen díky humbuku, který se spustil v ruských masmédiích, podařilo vyhnout deportaci a jistému uvěznění. Toto jsou pouze jména, která se objevila v médiích, takže dobrovolníků z ČR, kteří jsou vězněni za podporu Donbasu, může být mnohem více.
Jiří Urbánek žil dlouho na Kypru, kde podnikal, měl soukromou bezpečnostní agenturu se stabilními a vysokými příjmy. Měl mnoho přátel, jak mezi Rusy, tak mezi Ukrajinci. Všiml si, že od roku 2013 začaly u Ukrajinců růst rusofobní nálady, které nemohl pochopit, protože považoval Rusy a Ukrajince za jeden národ.
Urbánek říká, že už v roce 2013 mu navrhovali, aby jel na Ukrajinu a tam za peníze prováděl výcvik ukrajinských dobrovolnických oddílů. Tehdy ještě nechápal, k čemu to vše povede. Odmítl to, protože peníze nepotřeboval a nechtěl se stát žoldákem. Tyto jednotky ještě neměly ta zvučná jména, která se objevila po událostech na Majdanu a ve válce na Donbasu, ale už se formovaly a připravovaly k budoucímu masakru na východě země a lákaly k výcviku specialisty z Evropy.
Jiří Urbánek si vzpomíná, že tehdy bylo mnoho protichůdných informací. Chápal, že poté, co pojede na Donbas, už se na Ukrajinu nedostane, a proto jel v roce 2014 do Černigova ke svým známým, aby na vlastní oči poznal, co se na Ukrajině děje. Urbánek, přesvědčený komunista, který o sobě často tvrdí, že je sovětský člověk, uviděl zemi, jež je pohlcena a obsazena nacistickou ideologií: „To mě šokovalo, zaskočilo. Nikdy bych si nedokázal představit, že na Ukrajině budou v roce 2014 lidé na ulicích otevřeně hajlovat, že ulice budou přejmenovány podle kolaborantů, na Banderovu, Šuchevičovu… Je to něco podobného, jako by v Praze přejmenovali Karlovu ulici na ulici Adolfa Hitlera. Tohle mohou dělat pouze zrádci, nepřátelé vlastního národa, opravdoví teroristi.“
Podle jeho názoru jsou takovými teroristy ti, co sedí v Kyjevě: „Janukovič byl zákonným ukrajinským prezidentem, kterého svrhli nacističtí teroristi. Česká republika s nimi spolupracuje a jako teroristy označuje nás, aby zakryla skutečný stav věcí,“ konstatoval Urbánek.
Řekl, že to není zdaleka první případ, kdy v Česku odsoudili lidi za podporu Donbasu. Ti se však většinou nacházeli za hranicemi země a nehrozil jim skutečný trest: „Lidé v Česku byli už odsouzeni pod vymyšlenými záminkami, stejně jako v dobách mccarthismu a honu na čarodějnice v USA, když mohli ve vyfabrikovaných případech lidi zabít v elektrickém křesle. Teď se stal precedent, když občana Běloruska odsoudili do vězení na 21 let za vymyšlené teroristické útoky.“
Urbánek řekl, že Alexej Fadějev se přímo neúčastnil bojů, ale přijel z ideologických důvodů poté, co ho pobouřily útoky ukrajinských ozbrojených sil proti civilistům: „Je to člověk čisté duše, Bělorus, který už dlouho žije v Česku. Přijel sem, protože viděl, že Ukrajina bojuje proti obyčejným lidem, přijel pomáhat, protože to považoval za svoji chlapskou povinnost.“
Jiří říká, že byl svědkem opakovaného ostřelování civilních objektů ukrajinskými ozbrojenými silami, válečných zločinů, cílené genocidy zaměřené na civilisty: „V podstatě se jedná o teroristickou válku Ukrajiny proti svým občanům. Byly to ukrajinské vrtulníky, které ostřelovaly Doněck, byli to ukrajinští vojáci, kteří zabíjeli děti koupající se o prázdninách v srpnu roku 2014.“
To byla ta poslední kapka, po které už dále nemohl jen zvenčí pozorovat, co se děje, a začal se připravovat k cestě na Donbas: „Jsem sovětský člověk. A možná, že tohle je jediný nezištný čin, který jsem za svůj život udělal, přijel jsem sem bez jakékoli osobní zainteresovanosti. V prvních letech jsem naopak utrácel své osobní peníze, přestože naši odpůrci tvrdí, že jsme sem přijeli kvůli penězům. Ale to je naprostá lež. V Česku nás označují za teroristy, ale my jsme nezabili jediného civilistu, zatímco je Ukrajina neustále zabíjela a zabíjí.“
Urbánek si vzpomíná, že když přijel do Doněcku, bombardovali město každý den, a když byl na frontě v oblasti Trudovskije, ukrajinští vojáci ani tak neostřelovali jejich pozice, ale zaměřovali střelbu na občanský sektor, terorizovali tak lidi, kteří tam žijí a nebyli spojeni s domobranou: „V Putilovce, v Trudovských ostřelovali obchody, kam lidé chodili nakupovat. Mohu vyprávět desítky příběhů, které jsem tam viděl na vlastní oči, a desítky příběhů, které mám z druhé ruky, ale které šokovaly všechny, kteří nejsou lhostejní. Před několika dny proběhlo výročí smrti Kristiny Žukové s její roční dcerou, kterou Ukrajinci zabili v Gorlovce. Evropská média to však za terorismus neoznačila. Podle nich, zdá se, je to jakýsi standard, normální stav věcí.“
Připomněl, že to není dlouho, co Ukrajina zabila pětiletého chlapce, Vladislava Dmitrijeva, granátem odpáleným z dronu na týlovou osadu Aleksandrovské, ale Evropa tomu také nepřisoudila žádný význam: „Ukrajina zabíjí lidi a v Evropě soudí ty, kteří nezbili ani jednoho civilistu. V případu už zmiňovaného Fadějeva není dokonce důkaz ani o smrti jediného vojáka. Vím, proč jsme pro ně teroristi. Byli jsme vychováni v dobách existence Sovětského svazu, jsme silní, zdraví, bojovní, ochotní hájit své hodnoty, proto jsme pro ně nebezpeční.“
Jiří Urbánek přitom také upozornil, že čeští nacionalisté bojující na ukrajinské straně nejsou ve své zemi pronásledováni: „Existovali Češi, kteří bojovali na straně ultrapravicových dobrovolnických praporů, shromáždil jsem o tom důkazy, ale nikoho to nezajímalo…
Převzato z Eadaily, v pokračování jsou líčeny osudy dalších českých opolčenců.
K tématu:
- Novináři vyrazili do míst, kde zatýkali domobrance. Sousedka je zklamala
- O napojení domobranecké skupiny na ruské zpravodajské služby nemám pochybnosti, říká slovenský novinář Forró
***
Rusům ukázali, kde jsou dveře
Vladimir Pojmanov
7. 8. 2021
Prezident Zelenskij ve svém interview zábavnému televiznímu kanálu „Dom“ (Дім), který z Kramatorska vysílá v ruštině na Krym a Donbas. A jak se říká, rozšoupl se: Vysvětlil, že skutečnými Ukrajinci jsou jen ti, kdo milují Ukrajinu, a všichni ostatní jsou „hosté a cestovatelé“.
V jazyce Zelenského „milovat Ukrajinu“ znamená být loajálním vůči režimu, který se zformoval po převratu v Kyjevě v únoru roku 2014. Ti obyvatelé Donbasu, kteří jsou neloajální následníkům pučistů, dělají „velkou chybu“, měli by „ve jménu svých dětí i vnuků odjet a hledat si místo v Rusku.
Tuto písničku převzal zmocněnec na ochranu státního jazyka Taras Kremiň (přezdívka Schprechenführer). Řekl, že „ohrožování ukrajinského jazyka je identická s ohrožováním národní bezpečnosti Ukrajiny a ukrajinského národa“. Zatím se omezil jen na radu: Ti, kteří nejsou spokojeni s ukrajinizací, by měli přemýšlet o odjezdu „někam do jiných krajů, jiných zemí“.
Dosud se kyjevské úřady vyjadřovaly korektněji a nebyly vůči ruským lidem tak hrubí. Nebyl to Zelenskij, kdo v roce 2014 ujišťoval prostoduché voliče, že na východě a na Krymu lidé mohou mluvit rusky, že jazyk nikdy nebude zemi rozdělovat? Poté, co skončilo období předvolebního lhaní a z komika se stal prezidentem, zazpíval o ruském jazyce něco jiného: „Nejlepší bude tuto otázku neotevírat“.
Slogan „Čemodan – vokzal – Rusko“ (Kufr – nádraží – Rusko) se tak stal nedílnou součástí agendy kyjevských úřadů.
Ukrajinská masmédia informovala, že příprava k setkání Bidena a Zelenského, které se má konat 30. srpna, se dostala do finiše. Toto setkání podle slov Dmitrija Kuleby „určí dynamiku dvoustranných vztahů v následujících letech“. V souladu se tím se před návštěvou klauna ve Washingtonu musí projevit a upevnit kurs „Ukrajina = Antirusko“.
Michail Pogrebinskij, ředitel Kyjevského centra politických studií a konfliktologie k tomu poznamenal, že „Zelenskij spálil všechny mosty“. Když dal najevo, že Rusové nemají na Ukrajině místo, zařadil ve skutečnosti na pořad jednání otázku změny režimu.
Ukrajina je dnes místem, kde se oblast použití ruštiny zúžila na byt a soukromou konverzaci. Není vyloučeno, že budou následovat sankce proti těm, kteří mluví rusky v práci. Došlo k tomu postupně. Například v březnu roku 2019 se ukrajinský knižní trh uzavřel pro devět nakladatelství z Ruské federace a na černé listině je 264 knih 171 autorů od 64 vydavatelství.
Úder ruskému jazyku zasadil také Ústavní soud, který 14. července rozhodl, že diskriminační zákon „O zabezpečení fungování ukrajinského jazyka jako státního“ není v žádném rozporu s ukrajinskou ústavou (je to lež).
Vznikající situace objektivně zvětšuje politické šance „Opoziční platformy – za život“ (OPZŽ). Její opozičnost byla i je, pravda, taková polovičatá, lídři této strany mají jen plno řečí. Vysílání televizních kanálů OPZŽ je mimosoudně zastaveno, Viktora Medvedčuka drží v domácím vězení a Evropský soud pro lidská práva zahájil řízení týkající se jeho žaloby na nezákonné jednání ukrajinských úřadů.
To vše vede k tomu, že politické vyhlídky OPZŽ rostou. V předvolebních průzkumech popularity opoziční koalice postupně dohání „sluhy národa“, bez ohledu na administrativní ovlivňování voleb vládními stranami. Pokud by se parlamentní volby konaly na konci července 2021, „sluhové národa“ by získali kolem 20, 2 % a OPZŽ okolo 18,3 % hlasů.
Zúžením oblasti používání ruského jazyka na naprosté minimum a oficiální návrhem pro „hosty a cestovatele“, aby opustili Ukrajinu, vytvořila vládní moc novou politickou situaci. Buďme však obezřetní: Ty novoty mohou zmizet a vyvanout. A mezi Rusy – na Ukrajině i v dalších oblastech postsovětského světa – je nemálo těch, kteří jsou ochotni zapomenout na své prvorozenství.
K tématu:
Převzato z Fondsk.ru
***
Litevská vláda spadla do jámy vykopané pro Lukašenka
Jelena Leksina, Anastasija Kulikova
11. 8. 2021
V dosud flegmatické Litvě dozrála politická krize, jež vyústila v protesty, nepokoje a střety s policií. Prezident Gitanas Nausėda vyzval občany, aby si nepletli demokracii s anarchií, a policie oznámila, že účastníkům hrozí tvrdé tresty. Co se stalo příčinou radikálního vývoje událostí a proč úřady země, které podporovaly protesty v Bělorusku a Rusku, používají proti vlastním občanům obušky a slzotvorný plyn?
V úterý odpoledne se u budovy litevského parlamentu ve Vilniusu uskutečnila demonstrace proti rozhodnutí vlády zavést omezení proti těm, kteří se neočkovali proti koronaviru. Navečer se zvrhla v nepokoje. Zpravodajský web Delfi informuje, že demonstranti zablokovali poslance uvnitř budovy Sejmu a policie byla nucena použít slzotvorný plyn.
Litevský prezident Gitanas Nausėda zkritizoval chování demonstrantů. „Občané mohou protestovat a projevovat svůj názor. Ano, politici by neměli nálepkovat občany, je nutné argumentovat a objasnit svá rozhodnutí. Ale demokracie není anarchie. Vyzývám, aby bylo umožněno civilizovaně – bez urážek a napadání – představitelům Sejmu opustit budovu parlamentu,“ napsal na Facebook.
Podle odhadů policie se u parlamentu sešlo asi 4,5 tisíce lidí, píše LRT. Policie k použila k rozehnání protestujících silové prostředky. Policejní ředitelství oznámilo, že v souvislosti s nepokoji bylo zadrženo 26 lidí.
V Litvě samotné i v zahraničí si mnozí všimli tvrdého postoje úřadů k demonstrantům ve stejné době, kdy Vilnius ochotně podporuje protivládní shromáždění a protesty v jiných zemích. Konkrétně se to týká Běloruska a Ruska.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharovová na svém účtu v sociální síti Telegram zejména citovala slova Agne Bilotaiteové, která řekla, že „nepokoje u Sejmu ve Vilniuse v kontextu situace s nelegálními migranty v uprchlickém táboře v Rudninkai u běloruských hranic jsou protistátní činnost, která nemá nic společného s projevením občanského postoje“.
„Tak to je zajímavé: Litevští občané protestují, ale s projevením občanského postoje to vztah nemá. Ukazuje se, že šéfka litevského MZ zbavuje své občany o samotnou příležitost vyjádřit svůj občanský postoj?“ okomentovala Zacharovová její slova.
„Není to tak dávno, co Litva kritizovala akce pořádkových sil při demonstracích, jež se konaly v Rusku, Bělorusku a Číně,“ souhlasí se Zacharovovou politolog Nikolaj Meževič. „A teď policie ve Vilniusu používá proti demonstrantům slzotvorný plyn, brutálně je zadržuje a hrozí tvrdými tresty.“
Podle jeho slov tentýž litevský prezident Gitanas Nausėda, který vyzýval Litevce, aby si nepletli demokracii s anarchií, „je obyčejný limitrofní žhář, který se vždy pokouší zapálit požár v sousedově domě, ale přitom se diví, když ho jeho vlastní občané nepovažují za legitimního lídra, který hájí národní zájmy.“
„Co se týče zadržených, tak litevské úřady, které prolévají krokodýlí slzy nad osudem zadržených v Moskvě a Minsku, přicházejí s mimořádné tvrdými tresty pro občany, kteří nesouhlasí s vládní linií,“ soudí Meževič.
Politolog Alexandr Nosovič se zároveň domnívá, že hlavním důvodem protestů byla velmi hloupá politika premiérky Ingridy Šimonytėové, která se rozhodla zavést nová koronavirová opatření v předvečer čtvrté vlny pandemie: „Litva byla vážně zasažena při poslední pandemií. V loňském roce postoupila do první trojice zemí EU, co se týče míry nezaměstnanosti, a obsadila první místo v Evropě v kategorii počtu infikovaných na 100 tisíc obyvatel. Hygienická opatření byla pro Litevce velmi přísná, až po zákaz vycházení pro neočkované občany. Takže, jakmile se objevilo prohlášení o návratu drakonických opatření, ve společnosti došlo k výbuchu“, poznamenává Nosovič.
Druhou příčinou protestů se podle názoru politologa stala vnitropolitická krize. „V Litvě v současnosti probíhá skrytý boj o moc. Vládnoucí konzervativní strana ‘Unie vlasti – Křesťanští demokraté Litvy’ podkopává pozici současného prezidenta strany Nausėdy, aby na jeho místo protlačila současného ministra zahraničí Gabrieliuse Landsbergise“, vysvětluje expert…
Všechny ostatní problémy, včetně sociálně-ekonomických a zahraničně-politických, podle jeho názoru pouze posílily protestní nálady ve společnosti a zvýšily jejich masovost. „Co se týče politiky dvojích standardů v Litvě, není o čem hovořit. To, co se v Minsku nazývá národní revolucí, je v Litvě označováno za nepokoje vyprovokované Kremlem. Dnes či zítra určitě řeknou, že za protesty ve Vilniusu stojí Moskva,“ předpovídá Nosovič.
Přitom v Bělorusku byli protesty ve Vilniusu překvapeni. „Litevci jsou flegmatický národ. Problémy, kvůli kterým by Ukrajinci nebo Poláci začali protestovat mnohem dříve, Litevci snášeli až do konce. Pokud teď ve Vilniusu začaly nepokoje, znamená to, že v zemi už není nic v pořádku,“ poznamenal minský politolog Petr Petrovskij…
Převzato z Vzgljad.ru
K tématu jediný český odkaz, který se mi k tématu podařil vygůglit:
