Jaroslav Štefec
5.8.2021 Facebook
V pondělí jsem se zmiňoval o důvodech, které by měly Andreje Babiše vést k vážnému zamyšlení nad jedinečnou příležitostí definitivně ukončit působení Michala Koudelky v čele BIS a nahradit ho jeho dosavadním zástupcem Janem Pavlíčkem.
Jaroslav Štefec
Podotýkám, že Pavlíčkova dlouhodobá orientace na imigraci a radikální islám je navíc pro ochranu ČR před reálnými hrozbami blízké budoucnosti určitě daleko užitečnější, než úzce omezené, byť letité zkušenosti z vedení “ruského referátu”, s nimiž do čela BIS nastupoval její současný šéf, píše na facebooku Jaroslav Štefec.
Štefec: Doufám, že padne rozhodnutí o konci Koudelky v čele BIS
Blamáž s neuváženou nabídkou víza a všestranné “ochrany a pomoci” české ambasády v Tokiu běloruské “opoziční sprinterce” Kristýně Cimanovské, toho času “kdesi v Japonsku”, kterou ve velkém stylu “rozjel” ministr zahraniční Jakub Kulhánek údajně po dohodě s premiérem Babišem a ministrem vnitra Hamáčkem, jde totiž v plném rozsahu rovněž za Koudelkou.
I přes jeho úzké “medailové” sepětí s Langley (jak olympijsky symbolické!) totiž nejspíš neměla BIS ani potuchy o tom, že celá akce je dopředu pečlivě naplánovaná a připravená a že Cimanovská je instruovaná, aby požádala o azyl v Polsku. Tam ji podle všeho v blízké budoucnosti čeká výnosné “angažmá” známé figury, vhodně rozšiřující panoptikum polské skupiny tzv. “běloruské opozice”. Značka “opoziční běloruská olympionička” se dobře prodává a určitě přitáhne jak lidi, tak peníze.
BIS měla o připravované operaci informovat premiéra ještě před tím, než Kulhánek rozjel politicky trapné a organizačně nesmyslné “nastavování hrudi českého státu” na obranu Cimanovské, které je celá ČR a její trapná nabídka navíc zcela lhostejná. Pokud tak její šéf neučinil, buď o této operaci nevěděl (což je ostudné), nebo naopak věděl, a přesto nechal premiéra, aby byl “za vola”. Což není jen ostudné. Je to fatální chyba, která by měla definitivně zpečetit jeho osud.
Pokud by totiž Andrej Babiš se znalostí věci přece jen cítil potřebu se v této věci verbálně angažovat, mohl se připojit k Macronovu prohlášení, že by byl šťastný, kdyby Evropa udělila Cimanovské azyl. Což je vyjádření, zcela hodné státníka evropského dosahu.
Mimochodem, o pečlivé přípravě akce “záchrana běloruské olympioničky” svědčí mimo jiné i perfektní načasování a koordinace “útěku” její rodiny z Běloruska. Té sice ve výjezdu nikdo nebránil, ale slovo “útěk” je mediálně zajímavější. Tak nějak zanechává ve čtenáři pocit, že by jinak byli všichni příbuzní Cimanovské po jejím “neodletu” domů okamžitě popraveni. Nejspíš osobně krvežíznivým Lukašenkem, a to pistolí, věnovanou mu Vladimírem Putinem.
