22.8.2021 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Dokončení ze včerejška
Upozornil jsem úvodem článku na mnohé úhly pohledu. Takže pohled už ten základní :
Nedávno mi ty „Vesmírné“ časopisy padly do ruky a tak byl další námět na článek.
A ten podivný rozsáhlý úvod o německém národě? On totiž zakladatel onoho měsíčníku Vesmír, byl Čech – Bohumil Němec. Botanik, profesor Karlovy univerzity. Jeho životní anabázi lze najít na Wikipedii i jinde, takže s jeho zajímavým životem se nemusím šířeji zabývat. Rád bych, jenže následující link na článek odborníka je mnohem výstižnější. Později ale také něco o tom zmíním.
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1997/cislo-4/botanik-bohumil-nemec.html
Jde o obsah odborných článků z oné doby prudkého rozvoje v Československu těch dvacátých let, tak kontrastních s dnešním úpadkem společenským, ekonomickým a i vědeckým. U nás i v západních zemích dnes. Srovnáním například s dnešní Čínou. Která má v současnosti nejvíce podaných patentů a vynálezů, což registruje málokdo – ke své škodě. To už se nezmiňuji o těch tisících kilometrů nových železničních tratí ke komfortnímu cestování až 360kilometrovou rychlostí za hodinu.
U nás – sedněte do rychlíku a ten jen občas to může někde rozpumpovat na 160. Tratě jsou nezpůsobilé vyšší rychlosti. A těch daleko menších bourají. Na železnici v Čechii (vzor Belgie, Anglie, Francie), je s odpuštěním, takový bordel, že se v den, kdy článek píši, opět srazily dva vlaky. Rychlík z Mnichova (ten Mnichov, už zase) s osobákem u Domažlic. Oba strojvedoucí na ten železniční chaos zahynuli, včetně několika cestujících. Jak zareaguje univerzální ministr všeho ? Demisí ? Kdeže – asi obsadí další ministerstvo. Měl by pak tři.
Asi ve státním rozpočtu k rekonstrukcím tratí – zpevnění podloží a napřímení směru, a zavedení spolehlivého řízení pohybu vlaků – chybějí ty prachy, co sežerou americké vrtulníky a německá (možná) bojová vozidla pěchoty. Oligarcha má opět další tunu másla na své krátce střihnuté hlavě. A s ním i ten universální ministr všeho. Musím se však zastat Babiše alespoň v jednom. Odsuzuji anarchistické vrhání syrových vajec na černé tričko premiérovo. Dav lze snadno strhnout k této kriminální činnosti a může se situace zvrhnout k tomu, do jakého postavení se dostala policie v několika státech USA. Tím BLM. To by mohlo nastat v jiné podobě i u nás, nebudeme-li považovat policii za ochránce pořádku. Rvačkami na ulicích začal v Německu růst jejich nacionální socialismus !! Se známým koncem.
Populárně vědecký časopis Vesmír:
Časopis pro šíření přírodních věd a jejich užití
V roce 1923 ho obnovil a dlouho redigoval botanik Bohumil Němec, profesor Karlovy univerzity.
Aby bylo hned známo o jak významnou osobnost šlo. Byl kandidátem na funkci prezidenta republiky po abdikaci jejího zakladatele, Tomáše Garrigua Masaryka. To se psal rok 1935. Politicky byl pan prof. neutrální, takže pro rozhádané agrárníky, socialisty, lidovce a komunisty v poslanecké sněmovně, byl kandidátem přijatelným. Jenže něco o zákulisních politických čachrech z dnešního světa jistě víte. Ty byly i tehdy. Takže nakonec se prezidentem stal Dr. Eduard Beneš. Ostatně se tak splnilo přání samotného Masaryka, který ještě za svého života Beneše, jako svého nástupce, navrhoval. Oba se o vznik Československa zasloužili. Spolu se Štefánikem.
Botanik prof. Němec má nádherný text v úvodu ke své monografii, Život rostlin:
Mezi Venuší, hvězdou mládí a lásky, a Martem, planetou války, obíhá kolem Slunce Země, naše kolébka i hrob. Její sousedé jako by byli symbolem osudu života, který na jejím povrchu kypí: Láskou vzniká, bojem se vyvíjí a zaniká.
Nejvhodnější seznámení s rozmanitým obsahem časopisu z těch dvacátých let minulého století bude z několika názvů článků a pár zajímavostí z rubriky – DROBNÉ ZPRÁVY.
Podzemní vody a lesy
Vlastnosti, výroba a používání vzácných plynů
Antropologické studie Dra Aleše Hrdličky v Jižní Asii, na Jávě, v Austrálii a Jižní Africe
Rozhledy
Obrázky z Rábu
Z naší přírody
Krásy slovenské – Z říše rostlinné
Z přírodovědecké pracovny
Krystalová stanička syst. Lorenz, Ing. V. Pařízka
Se sedmi montážními plány
O knihách
Z vědeckého života
Z DROBNÝCH ZPRÁV, jsou zajímavé pro člověka žijícího v jedenadvacátém století, zejména takové, které dnes vypadají exoticky.
Stanovení času na zorničce kočičího oka
Ve „Vesmíru“ II. Uveřejnil jsem poznámku „Souhvězdí Lva ve zvěrokruhu“. Zmiňuji se tam o antickém mínění, že egyptský vztah slunce ke kocouru je od změny zorničky kočičího oka s výškou slunce. „Esti Kurir“, Budapest, přinesl 13. listopadu 1927 k věci zajímavou poznámku z Číny. Nacionalisté vydali provolání, že Číňané nemají užívati kapesních hodin evropských, jež vyrábějí „bílí ďáblové“. Mají prý se zase vrátiti k hodinám slunečním, či k stanovení přesného času k velikosti zornice kočičího oka po způsobu předků… Stanovení času, totiž doby denní, pohledem do kočičího oka tedy podnes v Číně není zapomenuto. Tam souvislost kočky, nebo kočkovité šelmy se sluncem posud má reálný podklad v Horapollonu pro Antiku nadhozený. Dr. Dittrich
Boj krysám
V Nizozemí, státě protkaném přečetnými průplavy a přístavy, kde průplav je důležitějším komunikačním prostředkem nežli cesty – protože kanálů je více – krysy jsou velmi na obtíž. Městská rada v sídelním městě Den Haag povolila do městského rozpočtu 15.000 zl.(po 13.6 Kč) na hubení krys. Předepsala také, jak prováděti stavby a jak upravovati byty, aby se v nich nemohly usídliti. (Uzavřené dutiny pod podlahou, dlažby v skladištích, trámoví ve stropě apod.) Protože není po ruce dobře působícího a při tom bezpečného prostředku proti krysám, městská rada nemůže se odhodlati, aby převzala řízení důkladného a radikálního hubení, příkladem jeden týden po čtvrtroku. (Nieuwe Rott. Courant, 10. července, 1926.) R. J. V.
Omlazování kůže vstřikováním králičí krve ohlašuje newyorský lékař J. F. Kapp. Králík musí býti několik týdnů připravován k tomuto účelu vstřikováním sera z vepřů. Teprve tím nabude jeho krev schopnosti omlazovati lidskou kůži, jež se stává svěžejší, těžší, napiatější, vrásky a stařecké pigmentace se ztrácejí, kůže se stává bělejší. Kappova metoda je rozhodně méně krutá, než koupele pani Čachtické, zdali však bude míti opravdu slibovaný účinek, to prozatím nechceme zaručovati.
Geordyn na rozdíl od oné Kappovy metody zaručuje přesný opis výše uvedeného z čísla pátého, ročníku VI., z ledna roku 1928 – z časopisu pro šíření přírodních věd a jejich užití. Časopisu s názvem VESMÍR. Upozorňuje ale, že 99% obsahu časopisu bylo přísně a přesně redigováno za součinnosti redakčního sboru samotným prof. Dr. Bohumilem Němcem na té nejvyšší soudobé vědecké a morální úrovni. Takže ty tři vybrané články z rubriky Drobné zprávy, nejsou reprezentativní. Pouze jen zdůrazňují rozdíly v publikování dnes a před sto lety. I s tehdejším pravopisem. Kdyby za sto let někdo podobně konfrontoval dnešní publicistiku s tou jejich, tak bychom se moc a moc divili. Dnes je lhaní totiž tím nejžádanějším artiklem.
Ještě je potřeba vrátit se časově k situaci postojů vládnoucí garnitury v padesátých letech v ČSR. Ono to dnes není jiné. Postojů, kde snaha být papežtější než papež a vlísávat se do přízně protektora si ošklivě zahrála s osudy mnohých. Už je téměř zapomenuto, ale dva totožné případy je třeba zdůraznit. O nich víme toto. Pan prof. Němec byl ve světě vědy známým významným botanikem. Prostě – není Němec jako Němec.
Za prezidentování Antonína Zápotockého, ač dříve státní mocí byl pan prof. upozaďován v oněch letech, tak prezident Zápotocký náhle jmenoval prof. Němce akademikem v Československé akademii věd a zvýšil mu zvláštním opatřením důchod. Proč? Protože významná návštěva z SSSR, vědecká delegace vedená akademikem Viktorem Borisovičem Sočavou, žádala setkání s prof. Němcem, jehož odborné práce akademik Sočava znal a uznával. Nedbal na rozpaky československé věrchušky a trval na setkání. Tak rychle auto a pro pana profesora.
Podobně se chovala nová „šlechta“ k Ludvíku Svobodovi. Když delegace bývalých spolubojovníků – sovětských vysokých důstojníků, žádala o setkání s tehdy účetním JZD, L. Svobodou, veteránem z bojů u Sokolova a Dukly, tak se tehdejší mocipáni hodně zapotili, aby vše napravili. Potom byl generál Svoboda ustanoven ředitelem Vojenského muzea. Tehdy jsem se s ním, už ředitelem, setkal.
Moc jak známo korumpuje. Kolektivní vedení, tuto neblahou vlastnost stírá. I když ne úplně.
Známý film právě z padesátých let – Pyšná princezna, má jedno důležité ponaučení od filmové postavy – krále Miroslava.
Zní takto. Ševče, nad nikoho se nevyvyšuj a před nikým se neponižuj!
Také je dobré znát toto. Až půjdeš vzhůru, tak každého koho potkáš, zdrav. Vyplatí se ti to, až půjdeš zase dolů.
Vlkův přípodotek:
Opravdu – není Němec jako Němec! To říkal nejen český bolševik, když držel moc, ale říkají to i dnešní mocní. Vlastně oni nás oblažují úplně jinou verzí téhož – komunisté rozlišovali Němce na dobré a špatné. Podle klíče, řečeno nahrubo – Němec nacista versus Němec komunista.
Dnešní elitáři to mají úplně extrovní – všichni Němci jsou dobří. Ovšem někteří jsou daleko a daleko lepší. Ty nazývají milými krajany. A že by existoval někdy nějaký Němec nacista? Ani nápad! Existovali jen a pouze nacisté! Odkud se vzali? Kam se ztratili? Nikdo neví, nikdo nezná, nikdo neřeší. Jsou už jen hodní Němci a milí krajané. A ti přece s hrůzami nacismu nijak nesouvisí a neodpovídají za ně.
Aby bylo jasné – já jsem s Němci tak nějak vyrovnán, ačkoliv… těch ačkoliv je hned několik a z toho dvě hlavní:
-to že bych úspěšně mohl požádat o pas Spolkové republiky
-to že schází v rodokmenu naší rodiny celá jedna velká větev, díky II.ww
Ale ani jedno mi vnitřně nebrání jaksi problém němectví pokládat momentálně za vyřešený a stabilizovaný.
Toto, bylo nutno poznamenat, neboť nyní je potřeba vysvětlit, proč dva Geordynovy texty ohledně němectví a pojmu Němec vyšly včera a dnes (20.8. a 21.8.), tedy ve dnech historicky spojených se srpnovou okupací Československa Sovětským svazem.
V době, kdy vytvářím tento dovětek, zbývá do smutného výročí ještě celý týden. Nevím přesně, jakému propagandistickému tlaku jsme vystaveni právě teď, kdy čtete tyto řádky. Ale umím si jej bez problémů představit!
Jak už napsáno,- heslo není Němec jako Němec dnes jest dohnáno až do absurdna – není Němec jako Němec, některý je obyčejný dobrý a jiný je milý krajan! Ovšem pokud jde o Rusy? Tam žádné rozlišování na dobré a špatné ve smyslu není Rus jako Rus, o verzi každý Rus je dobrý a některý je ještě lepší – nemluvě. Ta druhá vyšší verze dobrých Rusů mi rozhodně neschází. To jsem zažil celých 40 let a bohatě stačilo! Nikdy víc!
Nicméně soudím, že jestliže jsme odpustili Němcům – minulým, současným, budoucím okupaci, Lidice, Ležáky, Ploštinu, Heydrichiádu, plynové komory, plány na genocidu našeho národa, 360 000 zamřených životů československých občanů, zruinování tuzemské ekonomiky, válečné škody a reparace, pak se musím zeptat těch, co mi dnes zase valí do hlavy, že co Rus, to zloduch, vrah okupant protože to je prostě Rus, proč tahle dědičná nenávist??? A proč pro Němce věčné odpuštění a milé krajanování?
Srpnová okupace nevratně poznamenala a poškodila moji i Geordynovu generaci. Tu jeho zasáhla na vrcholu sil, té mojí vzala většinově šance k plnohodnotnému životu. Což nelze odpustit. Nicméně Srpen a Mnichov a následně Protektorát jako stejný level? Promiňte, ale tohle stavět vedle sebe je asi stejné jako srovnávat rozbité koleno nebo slepé střevo se zlomenou páteří!!!!
Proto a kvůli tomuhle jsem obě části Geordynova textu pustil právě včera a dnes! Ano, není Němec jako Němec! Stejně tak není Američan jako Američan. Australan nebo Brazilec /zdravím Charlie a Klokane!/ jako Australan nebo Brazilec! A tedy není Rus jako Rus. A už vůbec nelze připustit, že dnešní Rusko je bývalý Sovětský svaz. Pamatujme si to! A je už nejméně 25 let potřeba si opakovat, že tak jako není Němec jako není milý krajan, tak Rusko není a nebude Sovětským svazem. Nedémonizujme je, ale také nebuďme k němu už nikdy servilní. Se Spojenými státy to je stejné, leč v opačném gardu. Nebuďme k nim vtíravě servilní, když už skončila jakákoliv jejich démonizace.
Není Němec jako Němec, není Rus jako Rus!
