Josef Skála (Na snímku)
4.8.2021 blog Parlamentních Listů
Dotaz :
28.07.2021 16:08:34 – levicový intelektuál
Cena bytůCo to plácáte za nesmysly? My platíme ve státním bytě 15 tisíc nájem. Vzpamatujte se !!!
Odpověď:
02.08.2021 8:57:52 – PhDr. Josef Skála, CSc.Zdvořilost Vás zrovna nezdobí. Možná i následkem oprávněného vzteku, jehož příčiny Vám halí hustá mlha. Čemu říkáte státní byt? Pochází z předlistopadové státní výstavby? A polistopadový stát ho převedl bezplatně do majetku města či obce? Takže tamní radnice, jež k němu přišla gratis, si z něj nárokuje mastný zisk, ač ho sama nepostavila – a jejím nákladem je max. zateplení a nová fasáda či jiná dílčí obnova + provozní náklady? Tedy suma, která při návratnosti vložených zdrojů, neporušující dobré mravy, jistě nevychází na 15.000 Kč měsíčně?
Takové praxi straní jen bezectná hovada. Řadíte-li mne do tohoto výběhu, hluboce mne to uráží. Proměna kolektivního vlastnictví v čísi dojnou krávu se mi bytostně příčí. Zvlášť pokud přešlo z vlastnictví nás všech do majetku města či obce. A stalo se hříčkou nenažraných vrtochů jeho radních a všelijakých šizuňků kolem nich. Úkolem veřejného sektoru je pravý opak. Zajistit důstojné a dostupné uspokojení těch potřeb a práv, s nimiž si soukromý sektor neví rady nebo je lichvářsky terorizuje. Právo na soukromí pod střechou nad hlavou patří k těm, bez nichž je jinak i vše ostatní.
Napravit to může jen tlak na veřejný sektor, aby se ráčil vrátit do role, která mu přísluší. Alibistické žvásty, jež za to přenášejí odpovědnost na města a obce, jsou jen pískem do očí. Nových bytů a za přijatelné nájemné nabízejí jen chatrný zlomek počtu, odpovídajícího akutní potřebě. Východiskem je pouze masivní státní výstavba za režijní náklady a symbolickou marži. Na pozemcích, kterou jsou ve veřejném vlastnictví, a ne že se jejich prodejem nabalíkuje kdejaký nenažraný spekulant nebo vzdálená neteř někdejšího majitele. A pod tvrdou kontrolou, že se za státní peníze nekrade.
Čtverečný metr nového bytu se dá i dnes postavit za cca 30 – 35.000 Kč. Návratnost takové investice může být roztažena do minimálně stejného času jako většina hypoték. Pořizovací cena nového bytu tak může oscilovat kolem 2 miliónů u podlahové plochy kolem 65 m2. Zkuste si je (i s mizivým úrokem, jaký od státu požadují banky) rozpočítat třeba na 30 let, tedy 360 měsíců. A i když přičtete i další objektivní náklady (údržba, správa atd.), vyjde Vám měsíční nájemné podstatně nižší, než jaké si většina radnic účtuje teď.
Účtují si je přesto, že žádné nové byty nestaví. O legitimní návratnosti investic tak nemůže být řeči. Důvodů, proč to dělají – zvlášť v Praze i jiných větších aglomeracích – je víc. Vládnou jim vesměs strany a hnutí, které jsou mluvčím vítězů tunelářského převratu. Vytvářet reálnou konkurenci, která by Harpagony srážela z hrušky, je to poslední, co mají v plánu. Znáte-li jiný způsob, jak lichvě srážet hřeben. jsem jedno velké ucho. Žvanírna kolem sociálních bytů a jiných chimér a švindlů se už však stačila zkompromitovat nadoraz.
Rád bych předešel i podezření, že trpím naivitou nepolíbené slečny z internátního lycea. Stát v rukou těch, kdo v něm drží opratě, se uvedenému návrhu bude stavět na zadní. I když i tady vstupují do hry podstatné rozdíly. Část těch, kdo se pasují na politické “elity”, není než služebnictvem cizích predátorů. Tady narazíme frontálně. Tím víc náš tlak svlékne ty poskoky donaha. Do politiky však vstoupily i postavy, bohatnoucí z buřtů a vánoček, kuřat, rohlíků i jiných artiklů, závislých i na kupní síle šumavské vdovy či bruntálské samoživitelky. Oč víc peněz shrabuje lichva na trhu bydlení, tím méně se prodá buřtů, rohlíků a vánoček. Tím snáz lze – na kamery i jinak před očima široké veřejnosti – tlačit do kouta postavy, vynesené do politiky z tržeb za buřty a rohlíky, kuřata a vánočky.
Až by se česká levice probrala z dnešní agónie, pustí se do toho s labužnickým gustem – a gargantuovským apetitem.
