Petr Dufek14.8.2021 PrvníZprávy
Česká inflace začíná nabírat na síle Podobně jako v dalších evropských zemí i v Česku se začala inflace výrazně zvyšovat.
Červencové číslo překvapilo trhy i centrální banku, když meziroční celková inflace vyskočila na 3,4 % a jádrová dokonce na 3,8 %, tedy nejvyšší hodnotu za posledních čtrnáct a půl roku (delší kompaktní časová řada není k dispozici). Oproti červnu spotřebitelské ceny tentokrát vzrostly o 1 %, a to především kvůli dražším dovoleným, dopravě a opět zrychlujícím cenám bydlení. Zatímco u dovolených lze hovořit o sezónním výkyvu, u cen dalších služeb a vlastně i zboží jde většinou o nárůst trvalejšího charakteru.
Ponecháme-li stranou PHM reagující na vývoj cen ropy a ropných derivátů na zahraničních burzách, nebo alkohol a cigarety, začínají inflaci stále více ovlivňovat rostoucí náklady na bydlení. Už ve své průvodní zprávě statistický úřad uvádí, že zrychluje růst nájemného. A to jak toho tržního (+2,5 %), tak i tzv. imputovaného (na 6 %), za nímž se skrývají zejména ceny nemovitostí i jejich rekonstrukcí. Jde přitom o velmi významnou položku, protože se na spotřebitelském koši podílí více než 10 %, a tak začíná do inflace v důsledku napětí na realitním trhu stále více promlouvat. Když navíc vezmeme v úvahu cenový trend u stavebních materiálů a prací, tak asi nelze očekávat, že by se inflační dopad rostoucích nákladů na bydlení v nejbližší době zmírňoval – spíše naopak.
Nerostou jen náklady na výstavbu či rekonstrukce, ale i na samotnou údržbu bytů. Z podrobných červnových přehledů cen (novější zatím nejsou k dispozici) je vidět, jak rychle rostou ceny instalatérských (+7,4 %), topenářských (+6,5 %) nebo malířských prací (+6,3 %). Navíc další výrazný impuls v nákladech na bydlení přijde na podzim, kdy ze statistik vyprchá stávající efekt levnější elektřiny a plynu. Bydlení tak bude brzy ještě ve větší míře „odpovědné“ za inflaci podobně, jako tomu bylo naposledy v roce 2019.
Vzhledem k negativnímu nabídkovému šoku přetrvávajícímu v době oživení světové poptávky je růst cen zboží a služeb jedinou cestou k rovnováze. Když ještě vezmeme v úvahu změny stimulované zeleným úsilím v Německu a vlastně i celé EU, je možné pomalu počítat s určitou inflační přirážkou z titulu vynucovaných strukturálních změn na nabídkové straně ekonomiky, nyní v podobě přicházejících dražších energií. V každém případě poslední inflační čísla dávají ČNB do rukou dostatečný argument ke zvyšování úrokových sazeb i na dalších letošních měnových zasedáních. Nemělo by proto překvapit, že se repo sazba může do konce roku vyšplhat až na 1,50 %. Samozřejmě za předpokladu, že se nezopakuje loňská či letošní vlna lockdownů.
Petr Dufek
