František Roček
14. 8. 2021 prvnízprávy
V souvislosti s občanskou válkou v Afghánistánu se každý druhý den objeví tiskové zprávy a protesty, že prudce stoupá počet zabitých civilistů a třeba i to, že Tálibán musí zastavit násilí páchané na novinářích. Přitom se nejedná o nic zvláštního. V občanských válkách je samozřejmé, že v ní zemře mnoho civilistů. Také je samozřejmé, že novináři jsou na odstřel stejně jako vojáci.
Protesty proti násilí, výzvy k míru a moralizování nad oběťmi útoků jsou politické kecy bez významu. Nikdo z aktérů občanské války si jich nevšímá. Pokud vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová varovala, že narůstání násilí a porušování lidských práv má pro obyvatele Afghánistánu katastrofální důsledky, neřekla vlastně nic nového. Jako např.: „… V Afghánistánu bylo od 9. července ve čtyřech městech – Lashkargah, Kandahar, Herat a Kunduz – zabito nejméně 183 civilistů a 1181 zraněno, včetně dětí. To jsou jen civilní oběti, které se nám podařilo zdokumentovat – skutečná čísla budou mnohem vyšší.“
Je samozřejmé, že podle údajů OSN za červenec 2021 přišlo o život v občanské válce více než 1 000 civilistů. Boje probíhají ve vesnicích, ve městech, Talibanci se ukrývají před ostřelováním a bombardování v domech a cílem se stávají i jejich obyvatelé.
Novinář na odstřel
Je zcela normální, když ve válce obecně, a v občanské válce zvláště, jsou z novinářů vytvářeny mrtvoly. V knize „Bombardovat nemocnice je normální“ (2017) jsem upozornil: „…Již v roce 2001 jsem publikoval článek „Jak informační válka používá reportérů“ (Britské listy, 16. 10. 2001) s podtitulkem „Co čeká reportéry v ozbrojených konfliktech? To, co vojáky“. Uvedl jsem tehdy: „V nynějších válkách není v podstatě rozdíl mezi novinářem a vojákem, neboť novinář manipuluje v reálném čase s informacemi a stává se integrální součástí bojiště“. (Kapitola 9.1.)
Dále jsem v knize uvedl: „…Zpravodajství z jakéhokoliv bojiště je de facto součástí válečných operací, protože PR agentury od 90. let (od osvobozování Kuvajtu, od irácké armády a od občanské války v oblasti Jugoslávie) přímo vytvářejí obraz bojiště pro své zákazníky – zaměstnavatele zasahujících ozbrojenců – ať jsou to vlády států nebo sponzoři válčících bojůvek. Cílem propagandistů (PR agentur) je vytvořit dojem o konfliktu podle přání zákazníka. Zastřelení propagandisty je z tohoto pohledu zastřelením účastníka konfliktu. Likvidace novinářů může být chápána jako „generální prevence“…“
To platí i v Afghánistánu. Novinář je účastník konfliktu.
Informace představují munici a novináři jsou střelci zaměřující se určitým směrem. Proto je samozřejmé zastrašování a šikanování mnoha novinářů Talibanem. Kdo nepíše ve prospěch Talibanu je nepřítel ohrožující jejich „misi“. Na nepřítele se střílí, to je základní pravidlo života v občanské válce.
Proto např. 1. srpna 2021 byli Shakib Shams, místní reportér Salam Watandaru, a Satorie Karimi, reportér informačního média Pajhwok Afghan News, v provincii Chárát Talibanem zastaveni, vytaženi z auta a Taliban donutil novináře, aby s Talibanci udělali rozhovor, a pak je propustil pod podmínkou, že novináři musí jejich rozhovor zveřejnit. Takových případů je více. Roste i počet zabitých mediálních pracovníků.
Ale také koncem července byli zatčeni vládními bezpečnostními orgány dva novináři ve městě Kandahár poté, co si vyjeli do pohraničního města Spin Boldak, aby vyslechli velitele Talibanu, který obsazoval tento pohraniční úsek a střetával se s afghánskými bezpečnostními silami. Prostě občanská válka.
Výbor pro bezpečnost afghánských novinářů (AJSC) se domnívá, že všechny formy násilí a obtěžování novinářů jsou přestupkem vůči svobodě projevu a v rozporu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, Deklarací islámských lidských práv a Ženevskými úmluvami. Násilí a obtěžování novinářů je podle Římského statutu považováno za mezinárodní zločin. Pro Taliban (ale nejen pro něj) taková argumentace je považována za ptákovinu, protože vítěz v občanské válce bere vše.
A následuje ticho
Když surfuji na počítači po Afghánistánu, stává se mi stále více, že se po kliknutí neotevře místní mediální web a na obrazovce se mi objeví „Hm… tato stránka je nedostupná“. Zdroj informací zmizel z mediálního vesmíru.
Proto jsem se nedivil, když jsem četl, že celkem 51 médií bylo v zemi uzavřeno kvůli nárůstu násilí v Afghánistánu za poslední tři měsíce, uvedla TOLO News 4. srpna 2021 .
„Zatím svoji činnost zastavilo 35 sdělovacích prostředků, více než 6 sdělovacích prostředků připadlo Talibanu a jsou využívány jako hlas pro jejich činnosti,“ řekl úřadující ministr informací a kultury Aghainstanu Qasim Wafaeezada.
Zpravodajství, které od dubna zastavilo provoz, zahrnuje 5 televizních sítí a 44 rozhlasových stanic, jedno mediální centrum a tiskovou agenturu. Působily v Helmandu, Kandaháru, Badachšanu, Takharu, Baghlanu, Samanganu, Balch, Sar-e-Pul, Jawzjanu, Faryabu, Nuristánu a Badghisu. Od dubna přišlo o práci více než 1 000 reportérů a pracovníků médií, včetně 150 žen…,“ uvedla TOLO News.
A mezitím se na mé obrazovce 12.8. 2021 objevila u další afghánské adresy „Hm… tato stránka je nedostupná“. A mezitím Taliban na okupovaných územích vypíná vysílače mobilních operátorů.
