Ivan David28. 7. 2021 FB
V poslední době se rozhořela debata, kdo kam smí jít kontrolovat podmínky práce řadových zaměstnanců továren a montoven. Demoblok spustil unisono poplach, že jde o šikanu zaměstnavatelů. Nejdále šla jako době se rozhořela debata senátorka Miroslava Němcová (ODS), která je opět „zděšena“. Poněkud přitom uniká meritum věci – a to jsou děsivé podmínky lidí, kteří pracují především v tzv. průmyslových zónách, tedy jakýchsi industriálních parcích, kam jsou sváženi autobusy z širokého okolí nebo dojíždí dlouhé hodiny po vlastní ose. „Kontroly jsou potřeba. V některých firmách je velké porušování zákoníku práce. Je tam i nemalé procento zahraničních zaměstnanců pracujících načerno,“ uvádí Milan Šubrt z Asociace samostatných odborů. „Bohužel u nás kvete byznys pracovních agentur. Řada zaměstnavatelů z toho dělá až fabriku, kdy tam pracují převážně zahraniční zaměstnanci, a zbavují se našich. Mám z toho dojem, že zájem řady zaměstnavatelů je, aby tam měli agenturní pracovníky, protože z toho berou provizi,“ vyjádřil se Milan Šubrt v rozhovoru pro Parlamentní listy. V čem se zákoník práce nejčastěji porušuje? „V nedodržování pracovní doby, nařizování přesčasů. Víceméně nedostávají zaměstnanci to, co jim zaměstnavatelé naslibují. Když jsou dojednávány pracovní poměry na dobu určitou nebo smlouvy na dohodu o provedení práce, zaměstnavatelé toho lidem plno naslibují, a pak to neplní,“ vypozoroval odborář a pokračoval: „Moje zkušenost je taková, že bohužel u nás kvete byznys pracovních agentur. Řada zaměstnavatelů z toho dělá až fabriku, kdy tam pracují převážně zahraniční zaměstnanci, a zbavují se našich pracovníků. Práce agenturních je pro ně levnější,“ konstatuje. I když prý záleží na smlouvě dané firmy s pracovní agenturou. „Jsou i dohody, které jsou na stejné úrovni jako s kmenovými zaměstnanci, nebo dokonce i vyšší, co se týče hodinové práce. Třeba tři sta, ale těm lidem dají sto dvacet,“ uvádí. Říkají nám, tedy odborům, že díky agenturním pracovníkům mohou flexibilněji reagovat na trh práce. Ale já z toho mám dojem – který ovšem nemohu prokázat – že zájem řady zaměstnavatelů – ředitelů, jednatelů – je, aby tam měli agenturní pracovníky – protože z toho berou provizi,“ domnívá se Šubrt. „Jak jinak vysvětlit, proč zmíněné firmy nebojují o své zkušené zaměstnance, kteří tam pracují pět, deset i dvacet let a umějí to, a velice snadno se jich zbavují. A neustále požadují, aby do České republiky přicházeli zahraniční pracovníci,“ všímá si odborář. V Německu s 80 miliony obyvatel je pracovních agentur 17, u nás 2.500! Z toho je vidět, že to je obrovský byznys, doslova obchod s lidmi, ne nepodobný obchodům pašeráků migrantů. A obrovský byznys s lidskou bídou, kdy lidé musí přijmout nevýhodné podmínky na pracovním trhu, zdeformovaném dovážením levnějších zahraničních pracovníků. Když někdo pracuje za peníze, které neodpovídají odvedené práci ani pracovní době, těžko může žít tak, aby tím netrpěl jeho soukromý a rodinný život. Skutečně jsme chtěli odstranit socialismus jen proto, aby se lidé v montovnách vrátili v pracovních podmínkách do 19. století? Jak snadno pak takový člověk pro nezaplacenou fakturu spadne do exekuce, je snadné si domyslet. A na tom se opět dá vydělat… Z toho, že počet pracovních agentur je tak obrovské, je jasně vidět, že jejich činnost není nijak regulovaná, na rozdíl od zmíněného Německa. Není regulován nejen jejich počet, ale hlavně to, kolik agenturních pracovníků smějí firmy zaměstnat, myšleno v procentech. Domnívám se, že zaměstnat agenturní pracovníky ve výši řekněme nad 10 % fondu pracovní doby by mělo být umožněno pouze nárazově v případě zvýšené zakázky. Jinak má zaměstnavatel lidi najímat podle zákoníku práce na normální pracovní poměr. Druhá věc, na kterou humbuk kolem kontrol Inspektorátu práce za doprovodu ministryně Maláčové (ČSSD) a jejího poradce Martina Stropnického upozornil, jsou průmyslové zóny samy o sobě. Jejich vznik byl kdysi zdůvodňován „zajištěním pracovních míst“. Do jaké míry může průmyslová zóny například u Tachova, tedy v regionu s nepříliš velkou hustotou obyvatelstva, zajistit pracovní místa lidem z okolí, to zřejmě duchovní architekti zón neřešili. Jinak by byli museli přijít na to, že lidé se tam budou muset „dovážet“. A to nejen z širokého okolí, ale i z Ukrajiny a Mongolska. Některé praktiky firem používajících agenturní pracovníky připomínají nacistickou praxi „totálního nasazení“. Byly zdokumentovány případy, kdy většinu pracovníků textilní firmy tvořili občané Mongolska, které do provozu dodávala pracovní agentura. Byli ubytováni v likusových barácích obehnaných plotem s ostnatým drátem. Z areálu nesměli vycházet. Ráno je z něj vyvezl služební autobus, který je odvezl do továrny. Večer byli přiváženi zpět. Za „ubytování a stravu“, které neměly daleko podmínkám v koncentračních táborech, jim agentura strhávala značnou část platu. Nemusím ani dodávat, že jim byla vyplácena jen minimální mzda. Ministerstvo práce a sociálních věcí mají zajímat podmínky pracujících lidí neustále, nejen před volbami. Což se mnoho let nedělo. Kontroly v podnicích probíhaly, to ano, ale postihy jsou směšné a novináře pak toto téma nezajímá vůbec, na rozdíl od módních témat, jimiž se u počítačů zaobírají. V továrnách a montovnách přitom u nás pracuje 1.300.000 lidí. Chápu, že koalice SPOLU, která se považuje za zástupce majitelů firem, spolu se spřízněnými novináři spustila proti kontrolám a jejich medializaci „kanonádu“. Kontroly jsou však nutné. Řidiči také nemají rádi, když je při jízdě staví policejní hlídka. Pokud by však policisté nekontrolovali řidiče, zda nejezdí namol opilí, silnice by se přeměnily v zóny smrti. A stejné je to s kontrolami dodržování zákoníku práce. Nevymáhaný zákon na papíře je k ničemu. Tolerování praktik porušování zákona pak vede v tomto případě k tomu, že pokud se některý pracovník proti nefér podmínkám ohradí, je okamžitě umlčen s tím, že místo něj nastoupí někdo z agentury.
