Petr Pelz
5.7.2021 původně byl rozhovor otištěn v Parlamentních listech
„Trump nesměl vyhrát, aby vznikaly kauzy typu Vrbětice.“ Zpravodajec Pelz: Lež o Rusku vyvrácena, vyrobí se nová. Je to úmysl. Skripal, Navalnyj, Vrbětice apod. Jakmile jeden příběh nepodložený důkazy doznívá, přijde jiný, podivuje se bývalý ředitel Vojenské zpravodajské služby a exvelvyslanec Petr Pelz. A nepovažuje to jen za „šlendrián“. Že by kauza Vrbětice za Donalda Trumpa nepřišla? „Donald Trump nesměl vyhrát, aby vzniku kauz, jako jsou Vrbětice, nic nebránilo,“ uvedl Pelz pro ParlamentníListy.cz. Podivil se, že šéf BIS Koudelka chválí premiéra Babiše. „Co si mám myslet jako občan země, jehož ředitel kontrarozvědky obdrží vyznamenání od ředitele rozvědky jiného státu?“ ptá se v té souvislosti.
Určitě vás jako bývalého šéfa Vojenského zpravodajství zaujalo, co se v Česku v minulých dnech strhlo kolem více než šest let starého výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích. Jak to na Vás působilo?
Normálně se k událostem domácí politiky nevyjadřuji, protože se zabývám zahraničněbezpečnostní tématikou, a ta mne zaměstnává nad míru. Zde činím výjimku, neboť se domnívám, že „Případ Vrbětice“ tak, jak je dnes předkládán veřejnosti, je událostí původu zahraničního. Naprosto totiž zapadá do série fantastických tvrzení amerických politických představitelů a médií hlavního proudu. Posuďte sami: Saddámovi vojáci vytahovali v Kuvajtu nedonošené kojence z inkubátorů (1991), Srbové prováděli v Kosovu genocidu (1999), Saddám měl zbraně hromadného ničení a podporoval Al-Káidu (2003), Kaddáfí rozdával vojákům prezervativy, aby mohli bezpečně znásilňovat (2011). Od událostí v Kyjevě v zimě 2014 je pak cílem výhradně Rusko – Rusové vojensky obsadili Krym a následně sestřelili malajské dopravní letadlo, řezník Asad plynuje v Sýrii vlastní lidi (nepřímo Ruská federace), agenti ruské GRU tráví v Bulharsku Emilijana Gebreva (2015 „obchodník z Vrbětic“; žije) novičokem, v Salisbury Skripalovi novičokem (žijí), Trump je ruský agent, Rusové roku 2016 hackli server Demokratického národního kongresu (DNK), Rusové v Afghánistánu platí odměny Tálibánu za zabité Američany, Navalnyj byl otráven novičokem (žije) a tak dále.
Jedná se o tvrzení neprokázaná (například let MH17), americkými bezpečnostními orgány následně vyvrácená (například Trump jako Putinův agent) až po drze pitomá (odměny Tálibáncům).
To je opravdu pořádný výčet amerických verzí událostí, které měly a mají k pravdě poněkud dál, než by bylo záhodno. Máte nějaké vysvětlení pro to, proč se takové informace, jejichž pravdivost se zpravidla neprokáže, objevují docela plynule jedna za druhou a jakoby na sebe navazují?
Všimněme si: Vždy, když se schyluje k tomu, že by se obvinění veřejně ukázala jako lež, tato je bez dalšího opuštěna a vyrobena nová. Nikdo nic nezpochybňuje, nevysvětluje, neomlouvá se. To, že se jedná o nepřerušovaný řetězec tendenčních tvrzení, je nepřímým důkazem, že nejde o šlendrián, ale o jasný úmysl.
Většinou se ukáže, že věc odhalila „nezávislá skupina internetových vyšetřovatelů“ Bellingcat, která, zdá se, toho ví víc, než všechny zpravodajské služby světa dohromady. Pan prezident Václav Klaus ve svém prohlášení k případu Vrbětice z 19. dubna 2021 mimo jiné píše: „Věřím, že kdyby v amerických prezidentských volbách znovu vyhrál Trump a byl dnes prezidentem, opožděná kauza Vrbětice by nenastala“. Nuže, já myslím, že je to ještě horší. Donald Trump nesměl vyhrát, aby vzniku kauz, jako jsou Vrbětice, nic nebránilo.
Když premiér Andrej Babiš spolu s ministrem vnitra Janem Hamáčkem opakovaně prohlásili, že existuje jen jediná vyšetřovací verze výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích, k čemuž se přidává sněmovní Výbor pro obranu, není už důvod zabývat se jakoukoli jinou, jak o tom hovořil prezident Miloš Zeman?
Vy sám máte nějaké nejasnosti či pochybnosti?
Začnu odzadu. Každý, kdo nečetl zprávu Policie ČR či bezpečnostních a zpravodajských služeb (dále Služeb), musí nutně mít pochybnosti. Slyšel jsem pana prezidenta Zemana a slyšel jsem různé poslance, kteří všichni byli údajně seznámeni se shrnujícími zprávami popisujícími tuto kauzu. Někteří tvrdí, že důkaz o pachatelích obsahují, někteří tvrdí, že ne. Připouštím, že někdo je od přírody více pochybující, někdo méně, ale v tomto případě musí prostě jedna skupina lhát. Důkazy buď jsou, nebo ne. Nejasnosti mám i z toho, že nikoho nezajímá, co se mělo s municí a zbraněmi stát. Sdílím pobouření nad smrtí dvou českých občanů, ale nerozumím bohorovností nad tím, koho měl vrbětický arzenál zabíjet primárně.
Ředitel BIS Koudelka se následně vyjádřil o Andreji Babišovi, že takhle se má chovat správný premiér. Co vás v souvislosti s pochvalou podřízeného nadřízenému napadá?
Považuji to za jednak velmi bizarní, jednak za velmi podezřelé. Kdo koho vlastně řídí? V této souvislosti nemohu nevyjádřit určitý druh nervozity spojené s osobou pana Koudelky. Co si mám myslet jako občan země, jehož ředitel kontrarozvědky obdrží vyznamenání od ředitele rozvědky jiného státu?
Třeba, že slouží víc jí než vlastní zemi? Ne, o tom nebudeme spekulovat. Pojďme dál. Předsedkyně Výboru pro obranu Jana Černochová, poté, co se seznámila s utajovanými informacemi, konstatovala, že důkazy jsou jednoznačné a že Vrbětice byl politický státní terorismus. Co si myslíte o jejím výroku?
Jak již jsem řekl, někteří jiní se zase domnívají, že důkazy neexistují. Můj výklad všeho je, že jde o matení pojmů. Důkaz ve smyslu právním patrně neexistuje, to by nějak prosáklo. Služby nezacházejí s důkazy, ale s více či méně kvalifikovanými odhady. Paní poslankyně ovšem svoje tvrzení velmi oslabuje tím, když říká, že šlo o terorismus. Terorismus je definován zcela jinak, a tak nevím, zda paní poslankyně nezachází s termíny volně i v případě tvrzení o jasných důkazech.
Dá se pochopit, jak to ve skladu ve Vrběticích v podání firmy Imex a Vojenského technického ústavu, který byl majitelem a správcem areálu, fungovalo, když v každé normální zemi je obchod a skladování munice pod přísnou regulací a kontrolou státu?
Nevím přesně, jak to fungovalo, takže se radši nebudu k této otázce vyjadřovat.
Je běžné, že podobné případy jako výbuch ve skladu ve Vrběticích, se objasní až po více než šesti letech? A je pro vás uvěřitelná historka, že si někdo po letech všiml na kamerových záznamech dvou agentů, kteří jsou spojováni s kauzou Skripal z března 2018?
Možné to jistě je, ale pokud jsem správně pochopil informace médií, zde se jedná o to, že šest let české státní orgány na nic podstatného nepřišly, až pojednou zahraniční entity (Služby nebo snad dokonce Bellingcat) odhalily ruské rejdy u nás. Dokonce to bylo metodou pokusů a omylů. Dne 10. října 2018 (opět říjen) přinesl Český rozhlas Radiožurnál pozoruhodnou informaci. Alexander Miškin a Anatolij Čepiga, které Británie viní z otravy bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije, byli v říjnu 2014 pod falešnou identitou v Česku. V téže době přijel do České republiky i sám Skripal, aby se tu setkal s českými zpravodajskými důstojníky, jimž pomáhal i s odhalováním údajných ruských špionů. Českému rozhlasu Radiožurnálu to měl tehdy sdělit „zdroj ze zpravodajských služeb“. „Vypadá to, že Rusové měli komando a Skripala sledovali dlouho před pokusem o vraždu,“ řekl Radiožurnálu tento zdroj. Podle Bellingcatu je Miškin „lékař ve službách ruské vojenské rozvědky GRU“. Tak sledoval doktor Miškin Skripala, nebo vyhodil do povětří muničák ve Vrběticích? Nebo ty Vrbětice vzal en passant? Fantasmagoriím se meze nekladou. Co když Skripal školil české kolegy ve Vrběticích diverzním operacím? To byl vtip. Jenže, o co je šílenější než to, co je nám předkládáno?
Čím by se dalo vysvětlit, že ruská strana má mezi svými agenty takové amatéry, že ti po zpackané akci ve Vrběticích byli nasazeni na další významnou akci v anglickém městě Salisbury proti dvojitému agentu Segeji Skripalovi, při níž také selhali?
Nevím, jestli výbuch ve Vrběticích byla podařená akce, zpackaná akce nebo nehoda, ale myslím, že spojovat tyto putovní rozvědčíky s Vrběticemi je zpackaná západní propaganda. Což neznamená, že to nemohli být jiní Rusové. Když v tomto koutě Evropy prohlásíte, že zde působí množství ruských zpravodajských důstojníků, nikdy se nemůžete mýlit.
Když BIS po dobu šesti let ve svých výročních zprávách, včetně jejich neveřejných částí, nikdy nezmiňovala kauzu Vrbětice, mohla to být taktika, nebo takhle to nefunguje? Prezident Zeman navíc upozornil, že ve zprávě BIS se píše, že neexistují důkazy ani svědectví, že by tito agenti byli ve vrbětickém areálu.
Z médií jsem se dozvěděl, že informaci o spojení dua Miškin-Čepiga s Vrběticemi obdržely BIS a Policie ČR na přelomu října a listopadu loňského roku. Jako občan České republiky mohu pouze doufat, že naše státní orgány mají nějaký solidní důvod brát takovýto druh poznatku na zřetel. Například, že mají i něco jiného než „e-mail bez metadat“.
Napadlo Vás byť jen na chvilku, že by mohl být pravdivý článek Janka Kroupy ze Seznamu, že ministr vnitra Jan Hamáček plánoval jet do Moskvy, aby tam směnil utajení kauzy Vrbětice za vakcíny Sputnik V? Dalo by se vůbec něco takového utajit?
Trochu teorie na začátek odpovědi. V ideálním světě mají Služby včas a objektivně informovat politickou reprezentaci, tak, jak praví zákon. Příjemci informace mohou na tuto informaci reagovat, nebo, dokonce častěji, vůbec nereagovat. I to je reakce. Tvrzení opozice a médií, že vláda chtěla kauzu „zamést pod koberec“ sice může být pravdivé, ale pouze v tom kontextu, že vlády všech zemí takto zametají pod koberec 99,9 procenta veškerých zpravodajských informací.
Ještě v sobotu 17. dubna odpoledne měla Česká republika takovouto prognózu: „Možnost relativně výhodného příslibu kvalitní vakcíny, potenciál pro obchod Česká republika – Ruská federace, možný summit Biden – Putin v Česku a tak dále“. Dnes je to takto: „Máme odhalení bez důkazu, oboustranné vyhoštění bezmála dvou desítek diplomatů, ochromení českého zastupitelského úřadu v Ruské federaci, konec Českého domu v Moskvě a posměšky světa. Co v mezičase tvrdí Babiš, Hamáček nebo Černochová je zcela bez významu.
Jak byste tedy shrnul to podstatné, co se v posledních týdnech v kauze Vrbětice odehrálo?
Horlivý tisk nás ujišťuje, že vláda měla informace o Vrběticích k dispozici několik týdnů či dokonce měsíců. Přesto, dle tohoto tisku, měla i nadále určitý zahraničně-politický záměr směrem k Ruské federaci. Ponechme stranou pro účely tohoto rozhovoru, zdali správný či nikoliv. Kdo, jak a proč přiměl v sobotu večer 17. dubna vládu České republiky změnit úmysly tak radikálně, že způsobila možná největší krizi v nějaké zahraniční relaci v dějinách Československa i České republiky s výjimkou událostí souvisejících s okupací Československa nacistickým Německem? Před parlamentními volbami musí občané České republiky znát na ono „Kdo, jak a proč“ odpovědi. A také kdo a jak se na tom na české straně podílel.
