Zajoch
O tancích a květech po celém Československu v květnu 1945 * České skici: ČR je vedle * V jedenáctidenní válce Izraele s Hamasem je hlavním poraženým Netanjahu
Poruchy v srdci Evropy nebo Tragická odpovědnost
Igor Šumějko
15. května 2021
Skutečná válka české vlády na dvou frontách – s památníky sovětských osvoboditelů roku 1945 a s ruskými diplomaty v roce 2021 – vyvolává vzpomínky na další epizody v historii České republiky.
Ekonomické výhody polohy země „v samém srdci Evropy“ jsou zaznamenány dávno. Méně se hovoří o tragické odpovědnosti takovéto situace. Krize a státní selhání ČR přerostly v celoevropské katastrofy. Porážka ve slavné bitvě na Bílé hoře v roce 1618 zbavila Čechy nezávislosti a porušila rovnováhu sil mezi protestantským a katolickým blokem, v čemž spočívala hlavní noční můra 17. století v historii Evropy – třicetiletá válka mezi léty 1618 až 1648.
Co se týká 20. století, tak právě „mnichovská dohoda“ stvořil Hitlera a nacistické Německo v té podobě, jak ji vnímáme teď. Až do Mnichova byl Hitler bezhlavý hráč, politik na hranici svržení. … Jeho vytvořila celá Evropa, která Československo zradila.
Mnichovská dohoda byla základnou hitlerismu. Obvykle se o ní mluví jako o chybě (zločin Británie a Francie). Řídčeji se připomíná Polsko, „hyena Evropy“, která urvala kus Československa. A ještě méně se připomíná ochota Sovětského svazu zachránit Čechy, kdy zákaz Rumunů a Poláků vpustit přes své území sovětská vojska do Československa záchranu znemožnil.
Obzvláště málo se připomíná přiznání českého ministra zahraničí Krofty ze 17. září 1938:
„Sovětský svaz dělá pro Československo více, než je možno podle dohody žádat.“
Prakticky nikdy západní historici nepřipomínají, že v této době už vedl Sovětský svaz „proxy-válku“ s Německem a naši piloti a tankisté bojovali ve Španělsku. To ukazuje míru rozhodnosti SSSR a míru zrady signatářů mnichovské dohody.
Ve všech podobných pojednáních bylo Československo „obětí zrady“ (omylu) Západu. Role samotné české vlády je ve stínu. Ano, Češi byli podle zrazeni, v Mnichově při jednáních nechali české diplomaty čekat na chodbě. …Češi měli stále ještě Sudety. To jsou hory, kde má opevnění zesílený účinek.
Od první chvíle své existence nešetřilo Československo námahu, aby opevnilo Sudety. Opevňovací práce řídil bývalý ruský generál Vojcechovský. (Vedením opevňovacích prací byl pověřen gen. Karel Husárek – pozn.red.N.R.) O výsledcích práce svědčil v Norimberku polní maršál Keitel:
„Byli jsme moc rádi, že věc nedošla až k vojenské operaci, protože jsme byli přesvědčeni, že naše útočné prostředky by nestačily na útok na pohraniční stavby Československa. Z čistě vojenského hlediska jsme neměli prostředky k útoku, který by roztříštil vlnolam pohraničních opevnění v Sudetech.“
Němečtí generálové dokonce poté, co si uvědomili nemožnost dobytí Sudet, zvažovali možnost svržení „toho dobrodruha Hitlera“. A pouze dobytí mohutných opevnění bez jediného výstřelu dalo Hitlerovi tolik moci, že mu stačila až do dubna 1945!
V tragické noci 30. září 1938, kdy se na schůzce u československého prezidenta rozhodovali, zda přijmout Mnichovskou dohodu, se podle vzpomínek diplomata Smutného postavil proti kapitulaci jen vedoucí prezidentské kanceláře Prokop Drtina a generál Sergej Vojcechovský, velitel pražského vojenského okruhu. Z vojáků byl jediný, který znal poměr armád: německých 2,2 milionů osob, 720 tanků, 2500 letadel; československých 2 miliony osob, 469 tanků a 1582 letadel. S takovou převahou sil, jakou měli Němci, nebylo možno prolomit obrannou linii v Sudetech.
Churchill napsal v knize Druhá světová válka:
„Kvůli pádu Československa jsme ztratili sílu 35 divizí. Navíc přešly do rukou protivníka závody Škoda, druhý nejvýznamnější komplex Evropy, který od roku 1938 do září 1939 vyprodukoval téměř tolik výrobků jako všechny anglické závody za stejné období.“
Hitler řekl, že poskytne českému lidu autonomní protektorát řízený etnickými Čechy. Angličané předali české zlato deponované v Londýně do správy německé Říšské banky. Radio Prague Internatonal cituje ve stati Protektorát Čechy a Morava – jak vše začalo, historika Jaroslava Šebka:
„Fotografie zachytily, jak Češi vítali Němce: se zaťatými pěstmi, slzami v očích a zlobnými pohledy. Zdálo se, že příroda tíživou atmosféru v tomto dni podtrhla: foukal silný vítr a sněžilo s deštěm. V některých místech se okupanti dostali do vánice. Již v prvních hodinách okupace se objevila nenávist místních k Němcům, která se ukázala potom v roce 1945. Tehdy se vzedmula silná vlna vlastenectví. Například památník svatého Václava na stejnojmenném náměstí v Praze byl zasypán květy. … Jediným nepopiratelným trumfem v rukou nacistů byla práce: nabídka práce v Říši. Koncem třicátých let bylo v ČSR kolem 100 tisíc nezaměstnaných vděčných za jakoukoliv možnost výdělku. Od března 1939 pospíchaly tisíce Čechů na práci do Německa, nahradili Němce, kteří odešli na frontu. … Postupně se přání Čechů pracovat v Německu pro říši vytrácelo. Podmínky práce byly stále horší a mzdy se snižovaly.“
Další zajímavostí je, že se po 1. světové válce dělilo břemeno reparací mezi Německo a Rakousko. Významnými částmi rozpadlého Rakouska – Uherska byly Česko a Slovensko, které byly od reparací osvobozeny: ve Versailles zřejmě vzali v úvahu „zásluhy“ československého sboru v sovětském Rusku.
Jak dát po 2. světové válce do souvislosti květy u pomníku svatého Václava (hnutí odporu) a tisíce tanků a letadel vyrobených Čechoslováky pro Hitlera? Řídila vláda protektorátu Čechy a Morava svůj lid? Čím se lišil prezident Hácha od norského Quislinga či od francouzského Petaina? Celkově podle výsledků 2. světové války a propočtu přínosů do výzbroje hitlerovskému Německu se mohli Češi postavit doprostřed mezi Itálii a Finsko! Jenže přátelský Sovětský svaz „připočetl“ Čechům jejich hrdinské stávky a květy na pomníku svatého Václava kompenzující české tanky pro wehrmacht.
Ve dnech pražského povstání v květnu 1945 se Češi v zoufalství obrátili radiem o pomoc na „všechny, kteří slyší“. Vojska maršála Ivana Koněva podnikla pochod dlouhý 200 km, do Prahy dorazila během jednoho dne a Prahu zachránila. Sovětské ztráty činily za pražské operace 11 997 padlých a 40 501 raněných. V listopadu 1945 byla sovětská vojska z území ČSR stažena.
Roosevelt navrhoval rozdělit Německo na 5 států, odebrání Kielského kanálu, Porúří, Sárska a Hamburku. Měla to být záruka, že oběti jeho národa nebyly zbytečné. Stalin, který viděl, že malé evropské státy, limitropy, nejsou plnohodnotné a staly se dílnami Hitlera, navrhl svůj vlastní systém záruk. V roce 1988 až 1989 se tento systém zhroutil.
Dne 9. května 2021 vděční Češi opět uctili památku sovětských osvoboditelů na Olšanských hřbitovech v Praze. Avšak nejde jen o vděčnost. Jde o pochopení důležitosti geopolitické stability. O záruky neopakovat české krize, které přerostly do krizí evropských a světových.
Převzato z Fondsk.ru
Česká republika chce do Arktidy, ale Rusko ji nemusí pustit
5. května 2021
V náhradu za pojmy „bratrské národy“ a „partnerské země“ přišel čistý pragmatismus. Svazky mezi zeměmi v různých oblastech života se lépe budují na principech výhodnosti pro ekonomiku a politiku v zájmech občanů vlastního státu. Proto nelze nepřátelům naschvál řezat větev, na které sedí. I pokud je potřeba jít na nějaký kompromis, musí být pro zemi výhoda mnohonásobně větší než oběť. Jinak se jedná o zradu.
Asi s ohledem na tato přesvědčení chce česká vláda postupovat a přitom odstřelovat stále více kusů své země. Podle množství ran nahrabe brzy od USA a od EU tolik výhod, že všichni okolo puknou závistí!
Češi mohou kvůli diplomatickému skandálu ztratit ještě cosi, co není tak důležité jako bonusy od západních spojenců. Chtěli se dostat do Arktické rady jako pozorovatelé. A co nyní?
Arktická rada je mezinárodní organizace vytvořená v roce 1989 z iniciativy vlády Finska. Jejím cílem je spolupráce v oblasti ochrany životního prostředí a zajištění udržitelného rozvoje polárních oblastí. Členské země jsou ty, které mají Arktidu jako část svého území: USA, Kanada, Rusko, Island, Dánsko, Švédsko, Norsko a Finsko. Pozorovatelské státy jsou buď stálé nebo dočasné. Stálých je deset, a to Británie, Německo, Francie, Španělsko, Polsko, Japonsko, Indie, Singapur, Nizozemí a Švýcarsko, a dočasné jsou tři, Itálie, Čína a Jižní Korea. Dočasní mohou být na dalším zasedání Rady uvolněni.
Jednou se do Rady dostalo Polsko, tak proč by se nemohla pokusit také ČR. Mohlo by to zvýšit její mezinárodní prestiž. Žádost o přijetí podal bývalý ministr zahraničí Petříček koncem loňského roku.
Není známo, jak se Češi skutečně o Arktidu zajímají, ale riziko, že se do tohoto „vysokého shromáždění“ nedostanou, roste před očima. Rozhodnutí o přijetí nových pozorovatelských zemí musí být přijato všemi členy Rady a každá ze zemí má právo veta. Dá se čekat, že Rusko své právo veta využije poté, co ČR zblbla? Ke všemu ještě Rusko přišlo na řadu v roli předsednické země Arktické rady mezi lety 2021 až 2023.
K pochopení ztrát České republiky je dobré si uvědomit práci Rady trochu šíře. Neřeší jen otázku ekologie, ale také těžbu užitečných nerostů, hlavně ropy a plynu, a k tomu výhodné dopravní cesty. ČR tak opět může zůstat na vedlejší koleji.
ČR má od osmdesátých let minulého století v Arktidě své vlastní vědecké zastoupení. Je na Špicberkách a má i svoji vlastní výzkumnou loď.
Článek doplnil prostý obyvatel ČR Václav Mocek:
„Rusové mají 53 % arktického pobřeží od Beringova do Ochotského moře, včetně Nové země nebo Země Františka Josefa. Patří tam výjimečné ekonomické zóny u pobřeží i s právem na těžbu užitečných nerostů. Bez jejich spolupráce a souhlasu bude unie jenom formální. Globální oteplování nyní otevírá cestu k severskému moři, která je o třetinu kratší než cesta přes Suez. Její větší část se rovněž nachází pod kontrolou Ruska.“
Připojím ještě několik komentářů od ruských čtenářů, ze kterých čiší to pohrdání proradností naší tak zvané elity a neomaleností mnoha ostatních tupých hlav:
„ČR je absurdní divadlo. Korona Evropě vytlouká mozky.“
„A co budou dělat v Arktické radě, roznášet pivo, nebo má jejich hokejový tým problémy s ledem?“
„Co budou dělat v Arktické radě. To co nyní v EU – přidaný hlas USA.“
Kdo prohrál a kdo vyhrál ve válce Izraele s Hamasem
Alexandr Štorm
21. května 2021
Izraelská vláda oficiálně potvrdila, že přijímá iniciativu Egypta na vzájemné ukončení střetu s Palestinou. Politici a experti to nepovažují za nejlepší rozhodnutí. Hlavním poraženým fakticky není Izrael, který situaci přežije, ale Netanjahu. Web —-Colonelcassad—- píše, že se rozhodnutí nedá nazvat vítězstvím, ale že Hamasu a „Islámskému džihádu“ taková malá válka umožnila získat mnoho politických bodů. Válka pro ně skončila v době, kdy už na Izrael stejně nešlo moc útočit.
Člen izraelského Knessetu Itamar Ben Gvir řekl, že ——„ostudné ukončení střetu – to je špatná kapitulace před terorem a diktátem Hamasu, je to těžká noc pro Izrael a izraelské sebeovládání“.—–
Případný nástupce Netanjahua Yair Lapid uvedl, že válka byla ukončena na naléhavou žádost Bidena, kterou Izrael nemohl ignorovat, protože podporu USA stále potřebuje. Velvyslanec Izraele v OSN Erdan prohlásil, že někteří členové OSN by byli šťastní, pokud by při pokračování války bylo více mrtvých Izraelců.
Jsou lidé, kteří věří, že na Netanjahua tlačil Biden, který mu několikrát volal a žádal to „ukončit“. Potvrdil to Lapid. Není vyloučeno (ač je v tom určitá ironie), že Biden skutečně tuto válku omezil, začala být příliš toxická pro Izrael i pro USA.
Po všech důrazných prohlášeních musel Izrael vyhlásit jednostranné příměří. Přesně jako dříve ohlásil pozemní operaci, ale po hysterických telefonátech z Washingtonu nakonec vojáky nikam neposlal.
Izraelská pravice je důrazně nespokojená. Hamas už vyhlásil své vítězství s tím, že všechny své povinnosti k palestinskému lidu splnil. Nyní začne informační válka obou stran o tom, kdo zvítězil. Obdobně se obě strany hádaly ve válce v Libanonu v roce 2006, kdy Izrael zpochybňoval vítězství Hizballáhu.
Expert na předmětnou otázku si myslí, že zvítězili sponzoři Hamasu, jehož rukama se skvěle poprali s Izraelem. Ten kromě zabití několika desítek bojovníků a zničení části Gazy ničeho skutečného nedosáhl a podstatné výlohy ponese on.
Nyní je Egypt garantem správného chování Hamasu a k tomu napumpoval 500 milionů USD na obnovení Gazy. Není vyloučeno, že Hamas získá další peníze od Kataru, Turecka a Íránu. Dá mu to možnost začít s hromaděním raket na další válku a bude mít navíc zkušenosti z boje proti izraelské protivzdušné obraně.
I Izrael se nejspíš připraví, má zkušenost s překonáváním systémů PVO za pomoci zaplavení levnými raketami. Izrael dal do této války o hodně víc peněz a nyní ještě řeší otázky vystěhování Palestinců z jejich domovů v Jeruzalémě a situaci kolem Al-Aksy.
Nakonec ze situace nemá výhody Izrael, protože s výdaji Hamasu pomáhají sousedé. Oběti civilistů budou využity v propagandě proti Izraeli. Mezinárodní postavení Izraele se po této válce zkomplikovalo a katastrofálně prohrál informační válku.
Ve volbách očekává Hamas nárůst svého politického kapitálu. Budou-li předčasné volby, budou hodnoceny činy Netanjahua. Lidé si pamatují „židovské pogromy“ a povstání Palestinců bude mít dlouhodobé následky. Pro Izrael bude nyní obtížné mluvit o světě mezi etniky. Západní média nebudou stát na jeho straně.
Sousední státy byly v klidu. Írán s potěšením pozoroval, jak dříve k němu nepřátelský Hamas odpaluje íránské rakety na města jednoho z hlavních íránských protivníků. Přitom Hamas od Íránu a Hizballáhu nic nepožadoval, nechtěl být závislý na íránském táboře. Turecko vydalo velké množství silných prohlášení, ale kromě nich se nic nedělo.
Možná se bude zvyšovat demonstrativní hospodářská pomoc Turecka Palestincům v Gaze, aby se předvedla jeho role. Jenomže Erdogan nemá peníze, aby Hamasu a pásmu Gazy poskytl velké zdroje. Celá tato válka bude nejdražší pro Katar.
Palestinská otázka nezmizela. Není to poslední případ. Ztráta funkčnosti USA na Blízkém východě bude pro zahraniční situaci Izraele i nadále velmi složitá, jak píše ve své úvaze expert.
Převzato z Pravda.ru
