Lubomír Man
29. 4. 2021
„Vyjádřete se, prosím, jasně! Věříte nebo nevěříte?“ „Neuhýbejte prosím! Věříte nebo nevěříte?“
Urválkovsky výhružným hlasem a takto sjednocenou formulací otázky dotírají moderátoři ČT (včera večer to byla Augustová a na křesle odsouzence seděl poslanec SPD Kobza), na každého svého hosta, jenž se co nejspontánněji nepřidá do chóru těch, kteří vinu Ruska za výbuch ve Vrběticích berou za posvátné slovo boží, o němž není radno pochybovat.
Ještě zvláštnější ovšem je, že totéž tušení toho, co se blíží a co přijde, cítí v kostech nejen uvedení vyslýchání, ale i moderátoři a moderátorky ČT vystupující v roli osob vyslýchajících. Protože odkud, z jakého zdroje si myslíte, že pramení nebetyčná jistota jejich jedině správných názorů, jejich útočnost, nesmiřitelnost, drzost, se kterou své neposlušné hosty okřikují či přerušují, či jejich skálopevné přesvědčení, že jen oni mají pravdu a že co se od této pravdy kloní samotným peklem jest?