Božena Weitingerová
Přiznám se bez mučení, že ze současného vývoje (samoúčelné nasírání Ruska) mám nefalšované deprese. Ne proto, že by mi bylo Rusů kdovíjak líto (i když částečně asi taky, protože bytostně nesnáším lež a nespravedlnost), ale hlavně proto, že je ponižována moje vlast.
Politické kruhy mám na háku jako celek, už jen proto, že politiku považuju za vyloženě špinavou věc. Když jdu k volbám, postupuju tak, že odečtu od všech politiků a stran všechen ten hnus, který je nutně spojuje, a teprve potom se objeví rozdíly, které mi umožní se správně rozhodnout.
Politickou scénu mám v hlavě rozdělenou na strany, které vyloženě nenávidím a považuju je za zemské škůdce (ODS, Piráty, TOP09, Starosty, KDU-ČSL…), na strany, ke kterým mám chladný, v podstatě neutrální, případně střídavý vztah (ANO, ČSSD…), a strany, které jsou pro mě, byť občas s určitými výhradami, volitelné (SPD, KSČM).
Vývoj z posledních dnů mi v tom ale udělal nepříjemné posuny. Stačilo takhle “málo” a naprosto se setřel rozdíl mezi prvními dvěma skupinami. Těch škůdců je nyní najednou na můj vkus příliš mnoho. A fakt nevím, co s tím.
Copak je normální, aby standardní, vyvážený vztah k Rusku měly jen strany se souhrnnou podporou pouhých dvaceti procent voličstva a ostatní se vydaly na cestu podněcování národnostní nenávisti? Vždyť je to jako přes kopírák ve srovnání se vztahem Němců k židovskému etniku před 80 či 90 lety.
Protižidovský nacismus byl jen vystřídán nacismem protiruským. Být na místě prezidenta, vyhodím tuhle vládu bez milosti od koryt a ustavím úřednickou vládu – ať už s podporou parlamentu nebo bez. A první, co by měla nová úřednická vláda udělat, je normalizovat politické, diplomatické a obchodní vztahy s Ruskem…
