Mezinárodní rozměr Vrbětic

Jiří Jírovec
30. 4. 2021
President Zeman prý selhal, protože ve svém projevu (25. dubna 2021) nepodpořil naše zpravodajské služby, čímž vnesl pochybnost do vrbětického výbuchu a nahrál ruské propagandě. Daniel Takáč mohl v nedělním speciálu ČT24 položit jednoduchou otázku „Co si myslíte o nedělním projevu presidenta republiky?“ Neudělal to. Oslovených politiků se ptal jinak: „Byl to projev hlavy státu, která se postavila za vlastní stát?“ Odpověď na návodnou otázku byla předem jasná. Stačilo opakovat zadání.

Zeman prý profláknul tajné informace ze živého spisu a tím ohrozil další vyšetřování. „Které informace to byly?“ ptal se Daniel Takáč politiků, kteří jednotlivě komentovali Zemanův zločin. Všichni se vykrucovali, že to nemohou říct, protože by tím prozradili, co mělo být utajeno. Nesmějí ani naznačovat.

Z politiků, které jsem slyšel, jediný Radim Fiala z SPD odpověděl střízlivě: Nemůže si udělat definitivní závěr, protože nemá dost informací. Jiří Dolejš (KSČM) zašumloval odpověď stylem „Já neříkám tak ani tak, kdo se ve mně vyzná.“

Tím se vše posunulo na úroveň Švejkovy historky o nunvářovi z Vodňan. Když ho věšeli, řekl něco hodně ošklivého o císaři pánovi. „A nevíte, co o něm řekl?” otázal se hlasem plným naděje Bretschneider. „To vám říct nemohu,“ odpověděl Švejk „poněvadž se to nikdo neodvážil opakovat. Ale bylo to prý tak něco strašlivýho a hroznýho, že jeden rada od soudu, který byl při tom, se z toho zbláznil a ještě dodnes ho drží v izolaci, aby to nevyšlo najevo.“

Vrbětice zapadají ke Skripalovi a letu MH-17 tím, že sledují stejný propagandistický scénář: Rusko je okamžitě obviněno a Západ se solidárně scukne. Jen Zeman se tehdy optal na Novičok. Došlo k vyhoštění diplomatů, ale s tím se musí opatrně, protože nikdo nechce rozmetat vlastní zpravodajskou síť.

Skripalův případ se bortil hned od začátku. Vysvětlení, co se stalo, byla vyvrácena rychleji než je britská strana stačila nahrazovat novými. Skripal nakonec sešel z očí a tudíž i z mysli. Možná to byla jen zpravodajská hra.

Američané okamžitě po sestřelení letu MH-17 (v roce 2014) oznámili, že mají důkazy, že to udělali Rusové. Přivezli baterii Buku na ukrajinské území, odpálili jednu střelu a zbývající tři odvezli do Ruska, jen tak bez plachty, aby si je mohl každý vyfotografovat.

USA svoje důkazy nikdy nepředložily. Po šesti letech se nic nevyšetřilo. Zůstalo jen důvodné podezření a solidarita s Holandskem.

Zajímavé je, že Rusko bylo z vyšetřování vyloučeno. Podle dohody z devadesátých let mělo být hlavním vyšetřovatelem všech leteckých nehod, k nimž v budoucnu dojde nad územím bývalého SSSR.

Vrbětice se dostaly do popředí v době, kdy se Biden snaží nabourat vztahy s Ruskem. Dříve nosná lidská práva byla nahrazena obavou o bezpečnost. Jenže Německo a Francie mají svoje vlastní zájmy. Proto vnímají Nord Stream 2 a vztahy s Ruskem jinak.

Naši nezávislí, a sebevědomě ztopoření politici si nesmějí troufnout narušit geopolitické zájmy mocných. I Vystrčil odjel na Tchaj-wan až když dostal požehnání od Pompea.

Babiš a Hamáček jsou moc malí páni na to, aby směli konat bez povelu. Tisková konference prý byla svolána, protože prý nešlo, aby se náš čacký lid dozvěděl cosi z medií. Kupodivu nevypukl skandál, že zjevně unikají informace z BISky. Buď s vědomím Koudelky nebo prostřednictvím tolerovaného informátora.

Občan by očekával, že mu politici, když už si zkazili sobotní večer, alespoň něco řeknou. Místo toho slyšel „máme důvodné podezření“ a „nenecháme si to líbit, protože jsme suverénní stát.“

V ČT měl raději vystoupit Pavel Zeman s tím, že díky zpravodajským službám víme jak a proč k výbuchu došlo a že mám sprosté podezřelé a tak se vše požene přes ožalobu k soudu.

Místo toho jsme se stali svědky použití Cimrmanovy teorie poznání v moderní praxi. Ta je založena na postupném vyvracení omylu, který je na počátku procesu zcela přesný. Nakonec je omyl zcela vyvrácen, nevíme nic, ale víme to správně. Výsledek se přenese na občana. Tak je to správně, tak to má být.

V Česku kdysi platilo: „Je nebezpečné domnívat se cokoli“ (bonmot Jiřího Suchého). Ten lze po Vrběticích inovovat slovesem pochybovat.