Ivan David
Již poněkolikáté se během probíhající pandemie koronaviru ukazuje, jak globalizace zdevastovala evropský průmysl. Farmaceutická divize nadnárodní korporace Johnson & Johnson zveřejnila informaci, že nemůže plnit své závazky o dodávkách vakcín podle utajované smlouvy s Evropskou komisí. Firma, která předem inkasovala z unijního rozpočtu stovky milionů eur, nemůže dodávat vakcíny údajně proto, že nemá víčka k zašpuntování lahviček s vakcínou.
Při přečtení oznámení farmaceutického giganta jsem si vzpomněl na legendární scénku „Těžký týden referenta Kubrta“, kterou koncem reálného socialismu natočili Oldřich Kaiser s Jiřím Lábusem. Druhý z autorského dua opakovaně nechává vylít nálev když zjistí, že opět nedorazily gumičky k uzavření lahví na okurky. Docela by mě zajímalo, jestli i v továrnách Johnson & Johnson vylévají vakcíny, nebo jestli si z občanů členských států EU jen touto cestou dělají „srandičky“, které pro obveselení referenta Kubrta předváděl Oldřich Kaiser.
Podle zpráv z druhé strany Atlantiku totiž firma do USA vakcíny dodává. Evropská komise této nadnárodní korporaci z unijního rozpočtu profinancovala výzkum a vývoj. Další peníze firmě poslaly členské státy ze svých rozpočtů. Evropská komise s touto firmou nasmlouvala dodávky, aniž si ověřila, jestli je firma schopná je realizovat. V komerční firmě, která není přisátá na dotace z veřejných rozpočtů, by za takový výkon Ursula von der Leyenová dostala padáka stejně jako Kubrtův podřízený, který vylil nálev, i když už gumičky konečně dorazily.
Pro zajímavost přidám informaci, že firmě Johnson & Johnson šla velmi na ruku i Evropská léková agentura (EMA). Její vakcínu, kterou na unijním trhu ještě nemohl „ochutnat“ nikdo kromě dobrovolníků účastnících se testovacích pokusů, EMA schválila hbitě. Na rozdíl od ruské vakcíny Sputnik, jejíž výrobce je schopen vakcíny dodat okamžitě. A navíc nabízí v zájmu ještě rychlejších dodávek možnost licenční výroby v továrnách, které mají volné kapacity.
V případě Sputniku však EMA dlouhé měsíce řízení blokovala prohlášením, že výrobce nepodal žádost a pak nedodal nějaké papíry, které eurokraté požadují. Potup EMA vyvolává dojem, že se tato dekoncentrovaná agentura EU, která je podřízena Komisi, snaží doslova za každou cenu a všemi prostředky některé výrobce zvýhodnit a jiné znevýhodnit. Bez ohledu na životy občanů členských států, které tím ohrožuje. V případě Johnson & Johnson ke plnění dodávek, k nimž se firma smluvně zavázala a které dostala předem zaplaceno, ani to nestačí.
Zhruba před rokem jsme ve frakci Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zvolení v ČR za SPD, navrhli zastavit během pandemie jednání o všech návrzích Zeleného údělu. Navrhovali jsme jednat jen o předpisech, které souvisí s bojem proti pandemii a s obnovou výrobních kapacit v EU. Evropská komise pod tlakem Evropské rady vytvořila Fond obnovy, do něhož si půjčila s garancí členských států 750 miliard eur. Tehdy jsme Komisi upozorňovali, že k obnově ekonomiky nebude stačit jen utracení půjčených peněz, ale že budou nutné změny celní politiky a unijních předpisů, které by podpořily výrobu v členských státech.
Rok utekl a skandál s chybějícími víčky na lékovky s vakcínami ukazuje, že jsme měli pravdu. Nadnárodní korporace Johnson & Johnson za peníze, které inkasovala z unijního rozpočtu a rozpočtů členských států, nenasmlouvala dodávky výrobně jednoduchého dílu sestávajícího z hliníkového víčka vybaveného gumovou průchodkou v některé továrně v některém členském státě EU. V zájmu maximalizace zisku komponenty objednala v Asii, kde jsou sice levnější, ale jak se ukázalo, bez jistoty dodávky. Stačí jen na pár dnů ucpaný Suezský průplav a občané EU mají smůlu.
