26. 3. 2021 youtube
Komentátor Ruslan Ostaško se na ruském tv kanálu „Političeskaja Rossija“ vrátil k nediplomatické přestřelce mezi Státy a Čínou … K teroristické akci došlo na pozadí návštěvy šéfa ruského zamini Sergeje Lavrova s čínským kolegou Wang-I v Pekingu. Jak sebevražedný útok, tak i Lavrovova cesta proběhly necelý týden poté, co skončila neúspěchem jednání mezi americkými a čínskými diplomaty. Je těžké to považovat za náhodu…
Nedávno jsem pro vás připravil materiál o tom, jaké metody hodlají USA použít, aby rozštěpily svazek Ruska a Číny. Materiál byl zveřejněn den po skončení neúspěšných aljašských jednání mezi delegacemi USA a ČLR.
Z americké strany vedli delegaci státní tajemník Anthony Blinken a prezidentův bezpečnostní poradce Jake Sullivan. Z čínské strany to byli člen politbyra ÚV KS Číny Jang Ťie-čchi a ministr zahraničí Wan-I. Bylo to první setkání představitelů obou zemí od nástupu Bidenovy administrativy. Podle amerických masmédií se setkání hned nepodařilo.
Představitelé USA si stěžovali na porušení protokolu jednání čínskou stranou, která nedodržela dohodnutou dvouminutovou délku úvodních prohlášení každé strany – Jang Ťie-čchi mluvil přes 15 minut a včetně následného překladu se jeho vystoupení protáhlo na půl hodiny. Američtí vyjednavači považovali za nutné na jeho výroky odpovědět, což úvod k jednáním dále protáhlo.
Abych vás dlouho neunavoval, uvádím krátký výtažek od našich zlomyslných spoluobčanů – a bylo to tam poněkud jinak, než uvádí věčně nespokojená „RBK“ *) (a rovněž média naše tuzemská – pozn.překl.).
Na začátku jednání hovořil představitel USA místo dohodnutých 2 minut skoro 10 minut, během nichž obvinil ČLR ze všeho, ze seznamu známých „memů“: Tibet, Hongkong, Si-ťiang, ekologie, lidská práva, sexuální menšiny, atd.
Čína si vzala slovo a začala bod po bodu protestovat, ale USA jí vypnuli mikrofon s odvoláním na dvouminutový limit stanovený protokolem…
Takže to byly USA, kdo porušil protokol samy, a poté, jak je zvykem u lidí s nevinnými tvářemi, z porušení obvinily z porušení čínskou delegaci, která se jen rozhodla na obvinění odpovědět. A dopadlo to vše ještě hůře, než to začalo:
Jang Ťie-čchi hovořil o tom, že: „USA musí přestat vnucovat jiným svou verzi demokracie a místo toho se zamyslet nad tím, jak napravit svůj vlastní imidž“. Takto Jang zareagoval na úvodní slova
Blinkena, který obvinil Čínu z činů, podkopávajících stabilitu globálního řádu. „USA nemohou mluvit za celý svět, ale jen za vládu USA“ – řekl Jang. Upozornil rovněž, že: “Washington nemůže s Pekingem mluvit z pozice síly, a Čína se nesmíří s nepodloženými obviněními se strany USA“ – poznamenal a dodal, že se USA nepodaří Čínu zardousit.
„Pohádkový úspěch“ státního departamentu ve štěpení rusko-čínských vztahů… – co k tomu říci? První závažné jednání nové administrativy na vysoké úrovni, a hned taková ostuda!
Pokud by USA měly návyky takových jednání, a nikoli jen fakticky za desetiletí degradované diplomatické odvětví na „…všem natrhnem zadek, a pokud ne, přiženeme letadlovou loď a oni udělají, co je třeba – jinak to prostě není“, pokud by tedy návyky diplomacie měly, snažily by se vůči oponentům udržovat maximum možných metod komunikace.
Vždyť pokud jste kvalifikován, je pro vás každý spojovací plusem v metodice dosažení vítězství, a můžete šikovně tlačit přenášením důrazu z jedné metody působení na jinou. Minimalizace je nutná pro prohrávajícího, který ztrácí kontrolu a může zúžit prostor na minimum a pohodlně sledovat situaci.
Za vtípků o uzavřeném internetu, železných oponách a sebeizolaci, sledujeme, jak se USA přískokem spěchají oddělovat – do formátu: „s konkurenty jen minimálně, nebo prohrajem, zato s koloniemi cestou příkazů a dispozic“. Nejspíš to bude přebytkem síly a mohutnosti.
Vést skutečná jednání se silově srovnatelným politickým protivníkem, se Američané odnaučili vést už v devadesátých letech, po rozpadu SSSR. Zato se ale neodnaučili dělat něco jako to, co se stalo v Guangžou v jižní Číně, kde zahynulo 5 lidí a dalších 5 bylo zraněno při útoku sebevražedného atentátníka v budově vesnického výboru…
To, co se stalo, může být jak čisтě kriminální čin, protože atentátníkovi údajně vyvlastnili pozemek, ale i operace západních tajných služeb. Vždyť v Číně, stejně jako v Rusku, jsou „spáči“, tedy zakonzervovaní agenti západních tajných služeb, jako byl onen moskevský bojovník proti režimu, který v prosinci 2019 zahájil palbu u budovy FSB **) na Lubjance.
Odpovídat teroristickými akcemi právě na geopolitický neúspěch, to je zcela v americkém stylu. A neúspěch to byl, opakuji, prostě pohádkový, zvláště na pozadí toho, že pár dní na to přiletěl na jednání už Sergej Lavrov. Při rusko-čínských jednáních k žádným skandálům nedošlo a přirozeně ani nedojde, protože Rusko neleze do vnitřních věcí Číny, neučí ji žít, nepoučuje o lidských právech, a vůbec, nedělá vše to, co je na seznamu oblíbených činností Státního departamentu USA, a tak se svazek našeho státu s Čínou jen upevní.
A Američanům nezbyde nic jiného, než prskat, nebo aktivovat své kapesní teroristy, jejichž počet ale není nekonečný. A na konec se vyčerpají, což dokazuje rozdrcení organizace Islámského státu v Sýrii…
*) RBK – podnikatelské noviny – součást stejnojmenného jednoho z nevětších ruských mediaholdingů. Ve vztahu k vedení státu je spíš opoziční.
**) FSB – Federální bezpečnostní služba (dříve KGB)
Překlad: St. Hroch
