Deset let od rozvrácení Sýrie

Myslím, že je důležité, aby vaši posluchači pochopili, že americké jednotky byly vyslány do Sýrie původně kvůli boji proti ISIS. Nyní, když je tato práce víceméně hotová, máme jiné poslání, protože americké síly zde nejsou, aby porazily ISIS. Ten je již poražen. Jak jsem řekl, podle zprávy Pentagonu z 5. února 2021, je ISIS již poražen a nemůže hrozit mimo Sýrii, což je nejdůležitější věc. Ale co tam dělají Američané? No, teď trochu změnili misi, aby vyvinuli tlak na Damašek a na Asadovu vládu, aby dostala Íránce ven a aby omezila ruský vliv.

V březnu a dubnu, květnu až červnu 2011 byly protesty téměř úplně klidné. Jel jsem do Hámy, kde se v červnu konaly velké demonstrace. Syrská vláda byla pod tlakem. Nepřipojil jsem se k pochodům, ale sledoval jsem je. A nedošlo k žádnému násilí. Ve skutečnosti jsme jeli po městě Hamá – je to docela velké město, žije tam asi milion lidí – a nikde nedošlo k žádnému násilí. Zřetelně si pamatuji, jak jsem řídil před městským policejním ředitelstvím, a pod stromy mezi bílými plastovými židlemi seděli dva policisté – to byl červen, bylo horko – jen seděli ve stínu stromů a pili čaj. Není to tak, že by probíhala válka, a oni si nedělali starosti s ostřelováním nebo tak. Seděli na chodníku ve stínu stromů a pili čaj. Mějme to tedy na paměti.

Tyto země sem poslaly zbraně před Američany. Nežádali americké povolení. V některých případech informovali Američany, ale nežádali o povolení. A myslím, že je to obzvláště důležité. Podívejme se, jaké je dnes Turecko a kolik problémů máme s tureckou akvizicí ruských raket země-vzduch (S-400), jak reagují Turci na naši spolupráci se syrskými kurdskými milicemi. Turecko nebere rozkazy ze Spojených států a nežádali o povolení.

Druhým důvodem, proč jsem podporoval vyzbrojování Svobodné syrské armády (FSA), která byla z větší části sekulárnější, bylo to, že by pak byla schopna vyvinout určitý tlak na Bašára Asada. A do léta roku 2012, více než rok po povstání, se nám zdálo, že Asad nebude jednat sám od sebe, že to bude vyžadovat určitou míru nátlaku. Když se na to podívám zpětně, upřímně řečeno, toto hodnocení Asada vyjednávajícího pod naším tlakem byl omyl.

Tvrdit, že FSA bojovala jménem al-Kájdy, by bylo naprosto mylné, protože nesdílely společnou ideologii. Dejme tomu, kdyby Asad padl, tak si myslím, že bychom zažili velmi ošklivou mocenskou bitvu mezi FSA a frontou al-Nusra. Nevím, zda by al-Nusra zvítězila. To by asi záviselo na tom, jaký druh vnější pomoci by se k nim dostal. Ale toto bylo účelové manželství na taktické úrovni, proti společnému nepříteli. Nemyslím si, že bylo politicky moudré, co FSA udělala. A proto jsme v roce 2012 zařadili frontu al-Nusra na seznam teroristů, což bylo varování syrské opozici před al-Nusra. Ale jak se bitva v letech 2013 a 2014 zhoršila, jejich motivy uzavřít sňatek taktické spolupráce s frontou al-Nusra převažovaly nad našimi varováními proti tomu. Ale já jim rozumím. Vzpomínám si, jak jsem o tom mluvil s veliteli FSA. Podívali se mne a řekli: „Pokud byste nám pomohli více, nepotřebovali bychom frontu al-Nusra, ale vy nic.“ To jsem měl na mysli, že pokud nepomůžeme umírněným, zvítězí ti zlí.

Pojďme si tedy na chvíli promluvit o suverenitě. Sýrie je absolutně suverénní stát, to je naprosto pravda. Ale v kontextu suverenity existuje také pocit odpovědnosti, což znamená, že syrská vláda je odpovědná za to, že nedestabilizuje své sousedy. A i kdyby Turecko, Katar a Spojené státy, Saúdská Arábie, zůstaly mimo, stále by existovaly velké toky uprchlíků, které by se pokusily uniknout z oblasti brutálních syrských bezpečnostních sil, a stále by zaplavovaly hranice Libanonu a Jordánska a Turecka. A to je samo o sobě destabilizující, zejména v Libanonu, ale i na jiných místech, jako je Jordánsko nebo Turecko. Nemůžete tedy jen říci, že všechny tyto ostatní země zasáhly na svrchovaném syrském území. Samotná syrská vláda podnikla kroky, které destabilizovaly její sousedy. A proto si myslím, že když se pustíte do toho, kdo to začal, nikdy to nekončí.