Ivan David
6. 2. 2021
A o tom se Biden zmínil jako o návratu diplomacie. S Čínou prý je to jinak, s tou je třeba spolupracovat, jinak to nejde. Hlavním nepřítelem je Rusko, jak se ostatně dalo čekat. A bude se zbrojit! Prezidenty, kteří nevedou války, lid USA a světová stabilita nepotřebují! “Nebudeme váhat zvýšit náklady vůči Rusku a hájit své životně důležité zájmy a naše obyvatele a budeme efektivnější při jednání s Ruskem, když budeme pracovat v koalici a koordinaci s dalšími podobně smýšlejícími partnery,” řekl Biden na setkání se zaměstnanci ministerstva zahraničí. Ten podobně smýšlející partner bude nejspíš kdokoli v NATO, včetně většiny států EU.
Josep Borrell, vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, také tento týden chřestil v Moskvě imaginárními zbraněmi. Při své plánované návštěvě neměl na mysli zřejmě nic jiného než blaho ruského opozičníka Alexeje Navalného, „smrtelně“ otráveného v létě a nyní odsouzeného na 3,5 roku do věznice se střední ostrahou za jakousi dávnou zpronevěru. Navalným operuje i Biden, který ho zřejmě vzhledem ke svému vyjádření ohledně toho, že Rusko tráví americké občany, považuje za občana USA. Kdoví, co mu o něm kdo řekl… Ano, kritici jakéhokoli režimu by za tuto kritiku neměli být ve vězení. Ale to se týká nejen Navalného, který navíc při svém putování za demokracií v Rusku zřejmě tu a tam něco „odklonil“, ale také Juliana Assangeho, za jeho zveřejnění válečných zločinů „made by USA“, který neodklonil nikdy nic, a je na tom daleko hůře. Stejné požadavky na okamžité osvobození by měly zaznít v případě Selahattina Demirtase, vězněného opozičního politika v Turecku. Ale o těchto dvou se nemluví, protože nejsou vězněni v Rusku.
Ani Josep Borrell nevyhrožuje Turecku kvůli Demirtasovi a nehrozí sankcemi, naopak, je stálým přímluvcem Erdoganova režimu. O Velké Británii a Assangeovi nemluvě. To už ani není dvojí metr, co západní „státníci“ používají, to už je jen čisté pokrytectví. Přitom, ne že by USA a EU neměly dost svých vlastních problémů, o demonstracích proti té či které vládě nemluvě. Schválně, jaká doba uběhne do prvního rozsudku vůči kritikům Bílého domu a příznivcům bývalého prezidenta Trumpa coby „teroristům“.
O koronakrizi nemluvě. EU nebyla schopna zajistit dost vakcín pro vlastní občany, ale Rusku, státu, který prodává licence na mezitím už ověřeně účinný Sputnik, vyhrožuje sankcemi. Navalnyj nebo Sputnik? Samozřejmě, uvědomělý euroobčan řekne, že za cenu věznění kritika Kremlu se očkovat nenechá, i kdyby měl zhebnout. Občan členských států EU – ne Navalnyj – toho po dobu, kdy bude ve vězení, nikdo znovu trávit nebude.
Prezident Biden zahájil – alespoň rétoricky – svou zahraniční politiku výhrůžkami. To se ostatně čekalo. Po čtyřletém zklidnění nastává nová fáze vývozů demokracie. Mnozí na to čekali jako na výstřel z Aurory. Po čtyři roky si budeme užívat zvýšené dávky rusofóbie, pokud to skončí jen u ní. Můžeme jen doufat, že pokusy dostat se k surovinovému bohatství Ruska se omezí na organizování „barevné revoluce“ a vrtání se v kavkazských konfliktech. I to je ale hra s ohněm, který by se snadno mohl přehnat i Evropou. Ale co bychom neobětovali ve jménu světa, kde bude jen demokracie, blahobyt a prosperita, a kde, až prezident Biden zúčtuje se svým ruským protějškem, už nebude nepřátel. Stačí ještě jeden dva telefonáty ostrým tónem, a Putin to složí. Jinak to nemůže být!
