Jaroslav Bašta
31. 1. 2021 PrvniZpravy
Miroslava Kalouska jako politika znám asi 25 let. Když jsem byl v roce 1996 zvolen za sociální demokracii do Poslanecké sněmovny a stal se místopředsedou výboru pro obranu a bezpečnost, hned na jednom z prvních jednáních mě zaujal velmi tvrdý názorový střet mezi předsedou Petrem Nečasem z ODS a tehdejším lidoveckým náměstkem ministra obrany Miroslavem Kalouskem. Spor se týkal možných podezření z korupce a měl velmi osobní povahu, což jsem si vysvětloval tím, že ještě nedávno byli oba „kolegy“ náměstky na obraně. V rámci historické objektivity musím poznamenat, že pan Kalousek svůj postup vysvětlil a podezření vyvrátil.
V dalším volebním období pak přešel do parlamentu a stal se jednou z jeho výrazných postav. V politice zcela pragmaticky odsouval osobní animozity do pozadí, aby nebránily vzniku možných spojenectví, takže s Petrem Nečasem nakonec působil ve dvou vládách – v Topolánkově a Nečasově, v obou případech až do jejich hořkých konců. Jeho nenadálý odchod z Poslanecké sněmovny proto považuji za taktický manévr. Až doposud totiž Miroslav Kalousek odcházel z různých postů a partají jen kvůli tomu, aby se zase vrátil.
Jeho osobní antipatie k předsedovi vlády, Andreji Babišovi, nejsou předstírané, a stejně rezonují na druhé straně. Nakonec to dokládá samotná idea Demokratického bloku jako nástroje, který má pomoci éru vlády hnutí ANO a Andreje Babiše ukončit. Do voleb je sice daleko, nicméně se docela jasně ukazuje, že současná opozice má šanci na úspěch pouze v případě, že se spojí. Kvůli tomu již teď vytvořila předvolební koalice.
Proto mě páně Kalouskův výrok o Pirátech, jejichž konečným cílem je vytvoření gulagu s wifinou, překvapil hned dvakrát. Za prvé tím, že napadl nejsilnějšího člena svého opozičního uskupení, za druhé tím, jak je jeho definice ideologie a politiky Pirátské strany přesná a pravdivá.
Piráti jsou zatím jediným čistým představitelem anticivilizační levice v České republice. Představují pobočku radikálního křídla německé strany Zelených, nemají daleko ani k Antifě. Původně šli do politiky s hesly ochrany svobody na Internetu, ale celou dobu se právě tomuto tématu vyhýbají jako čert kříži. Naopak souzní se všemi organizacemi udavačů jako jsou elfové. Ve stížnostech a udávání své vlastní vlády v Bruselu vysoko na body vedou. Globalisté u nás nemají žádného lepšího spojence, poslušnějšího člena neomarxistické zelené internacionály. Heslo z titulku komentáře sice neříkají nahlas, ale naplňují ho v praxi.
Jistým způsobem zůstává záhadou, proč zrovna Piráti jsou (nejen) mladší částí voličů vnímáni jako svobodomyslná politická síla. Na české politické scéně momentálně není žádná politická strana, která by byla vůči bruselským a globalistickým požadavkům vstřícnější a bez výhrad je schvalovala. Nejlépe to ilustruje jejich pozitivní vztah ke kvótám. Nejen na přerozdělování migrantů, ale také těm genderovým. Povinné zastoupení žen a dalších pohlaví prosazují i na kandidátkách do Sněmovny.
Pirátská vlajka v jejich logu představuje stejný klam jako barevné číro na hlavě prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga v první prezidentské volbě. Skutečnosti by více odpovídal notýsek Haškova policejního špicla Brettschneidera. Od něho do gulagu už je opravdu jen kousek, jak jasnozřivě poznamenal odcházející Miroslav Kalousek.
