Steven Sahiounie
20. 1. 2021 Global Research a Messin
Znovu se vynořila nová obvinění syrského prezidenta Bašára Asada, podle nichž je nějak spojen s výbuchem v bejrútském přístavu. Obvinění nepotřebují důkazy a jsou nástrojem, který USA opakovaně používají proti národům a vůdcům, které považují za nepřítele.
Libanonští úředníci už roky věděli, že nebezpečné chemikálie byly v přístavním skladu skladovány nesprávně. Nikdo nepodniknul žádné kroky k zajištění bezpečnosti a ochrany obyvatel této oblasti. Bylo naznačeno, že za to může Hizballáh, ale později se ukázalo, že Hizballáh neměl nad přístavem, ani jeho obsahem žádnou kontrolu.
Faysal Itani, politický analytik a zástupce ředitele Centra pro globální politiku na Georgetownské univerzitě napsal, že přístav, stejně jako ostatní aspekty libanonské společnosti, trpěl „všudypřítomnou kulturou nedbalosti, drobné korupce a přesouvání viny.“
Nyní musí najít obětního beránka. Před třemi měsíci začal Walid Jumblatt s nepodloženými obviněními proti prezidentu Asadovi a obvinil ho z účasti na výbuchu v bejrútském přístavu. Libanonský filmař nedávno vysílal pořad na bejrútském televizním kanálu Al-Jadeed, ve kterém udělal nějaká spojení se syrsko-ruskými podnikateli. Tito muži jakékoliv spojení s výbuchem rázně odmítají.
Libanon se může stát zhrouceným státem, pokud jde o vládu, bankovnictví, ekonomiku, elektřinu, lékařskou péči a bezpečnost. Francouzský prezident Macron se pokusil pomoci, ale libanonští představitelé se odmítají držet selského rozumu.
Výbuch v Bejrútu zvýraznil smrtící hloubku propadu selhání administrativy. Nyní se filmař a zkorumpovaný politik pokouší obvinit prezidenta Asada. Nebylo by to poprvé, co by byla Asadova vláda obviňována bez důkazů.
Atentát na Rafíka Harírího
Po smrti Rafíka Harírího se na prezidenta Asada a jeho vládu valily zvěsti a nepodložená obvinění.
Rafík Harírí, muž s dvojitým saúdsko-libanonským občanstvím, byl miliardářským podnikatelem, zastávajícím celkem pětkrát funkci libanonského premiéra. Po posledním funkčním období v roce 2004 se přidal k parlamentní opozici a po skončení občanské války byl symbolem saúdského vlivu v zemi.
Dne 14. února 2005 Harírí nastoupil do svého auta, a poté, co jeho kolona projela nábřežím Corniche, roztrhla jeho vozidlo bomba z nákladního automobilu, zanechala mohutný kráter a roztrhla fasády okolních budov.
V srpnu 2005 byli na žádost vyšetřovatelů OSN zatčeni čtyři libanonští generálové, ale téměř o čtyři roky později byli bez obvinění propuštěni.
Harírího syn Saad vedl koalici protisyrských stran, známou jako Aliance 14. března, která měla podporu USA a Saúdské Arábie.
Saad Harírí, který ze smrti svého otce vinil Sýrii, v roce 2010 své obvinění vůči Damašku odvolal.
Dne 18. srpna 2020 uznal soud podporovaný OSN člena militantní skupiny Hizballáh vinným z účasti na atentátu na Harírího. Soudci nizozemského zvláštního tribunálu pro Libanon uvedli, že Salim Ayyash měl ústřední roli při bombovém útoku v Bejrútu v roce 2005, při kterém zahynul Harírí.
Osvobodili další tři obžalované, kteří byli stejně jako Ayyash souzeni v nepřítomnosti. Případ obžaloby se opíral o analýzu hovorů mezi mobilními telefony, které byly použity k plánování, přípravě a provedení útoku. Jeden ze soudců, David Re uvedl, že soud hledal motiv, nikoliv důkazy.
Hizballáh popřel jakoukoliv účast a soudci uvedli, že žádný důkaz neukazuje na zapojení vůdců šíitské militantní skupiny.
Saad Harírí řekl novinářům před soudem: „Myslím, že dnes byla mnohem vyšší očekávání, než to, co vyšlo najevo, ale domnívám se, že tribunál vydal verdikt, který je uspokojivý a my ho přijímáme.“
Použití chemickým zbraní
Prezident Obama, architekt útoku USA/NATO proti Sýrii za „změnu režimu“ ve svém slavném projevu uvedl, že použití chemických zbraní v Sýrii bude „červenou čarou.“ V polovině března 2013 zaútočili „rebelové“ v Sýrii na malé město Khan al-Assal poblíž Allepa a zabili asi 30 lidí a další zranili. Syrská vláda začala požadovat, aby OSN vyslala vyšetřovatele, ale OSN rychle neodpověděla. OSN politicky stála s USA, Velkou Británií, Francií a pokoušela se svrhnout vinu na Sýrii.
Carle Del-Ponte, bývalá švýcarská generální prokurátorka a šéfka Mezinárodního trestního tribunálu v květnu 2013 uvedla, že „silná, konkrétní podezření, ale dosud ne nezvratné důkazy, naznačují, že „rebelové“ použili nervovou látku sarin.“
Dne 19. srpna 2013 do Damašku dorazil tým vyšetřovatelů OSN, v jehož čele stál expert na chemické zbraně Ake Sellstrom. Než stihli navštívit Khan al-Assal, zaútočili rebelové 21. srpna na východní Ghútu, předměstí Damašku a nahráli videa, která se začala šířit v médiích. Tvrzení o tisících mrtvých kvůli útoku sarinem byla na světě, ale bez důkazů.
Ake Sellstrom řekl 24. srpna 2013: „Zbraně vypadaly docela profesionálně, ale kdo je použil, z toho nemůžeme usoudit.“
Investigativní novinář Seymour M. Hersh vydal knihu „Červená čára a krysí linie“, které odhalila důvod, proč se Obama v září 2013 rozhodl nezaútočit na Sýrii, protože bylo prokázáno, že vzorek sarinu použitého ve východní Ghútě nepocházel ze zdrojů syrské vlády.
Prezident Asad obvinil povstalecké skupiny podporované USA, Tureckem a Saúdskou Arábií s používání chemických zbraní za účelem obviňování Sýrie, protože prohrávaly. Syrská arabská armáda má vojáky, zbraně a letadla. Nemá motiv používat chemické zbraně, když je ve vítězné pozici. Zvláště se vymyká logice požadovat, aby dorazili inspektoři OSN k vyšetření použití chemických zbraní „rebely“ a pak je použít zrovna v době, když si inspektoři vybalují kufry po příjezdu.
Opakované použití nepodložených obvinění proti prezidentu Asadovi a jeho vládě není ničím novým, jen pokračující mediální válkou vedenou Západem proti Sýrii. Tohle nové obvinění z výbuchu v Bejrútu je novou kapitolou velmi starého příběhu.
