Leo
5. 1. 2021 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Použitý nadpis není ani jednoduchý, ani výstižný. Před patnácti lety bych napsal „Pod pirátskou vlajkou.“ Jenže časy se změnily a název Piráti si privatizovala politická strana. Tím zmizela z češtiny možnost jednoslovně vyjádřit situaci, kdy pravda musí (sic!) být jednoduchá jak rána pěstí. Nebo ještě lépe pro bývalé čtenáře Rodokapsů a dnešní hráče Cyberpunku – „Pravdu má jenom bouchačka!“
Začalo to nenápadnou změnou západem prosazené deklarace lidských (a také dětských) práv na nevyvážený, údajně světově univerzalistický, právní dokument a končí to (zatím) uměle vytvořeným sexismem, který klasifikuje muže a ženy jako tvory stejné úrovně, ale odlišného druhu. Nesahat, nedráždit! Komunistická emancipace vyjádřená vizí ženy na traktoru ji ponechala aspoň to ženství. Individualistická výzva k rovnosti bez diskuse ji bere i to. Výchova k úctě k ženám, ke gentlemanství je zapomenuta a odložena jako nepotřebné haraburdí. Tak zvané rovnosti je obětován i nesporně větší díl ženami investované péče do pokračování lidského druhu. Současná feministická ideologie vede naprosto bezpečně k zániku národa.
Nelze pominout ani zavržení fair play principu světového obchodu a jeho nahrazení principem „spojenci“ (pro ty, které mám v ekonomickém područí) a „nepřátelé“ (pro ty, jež se staví proti). Slovo ideologie, je nejenom nevýstižné, ale také urážlivé zneužitím slova idea (myšlenka). Se spojenci a s nepřáteli také úzce souvisí hojně diskutovaná a s ideologií nedílně spjatá nenávist na internetu. Respektive to, co je za nenávist vydáváno.
Skutečnou nenávistí je vášeň, mánie, zápal a tedy nemoc charakteru. Jde o deficit empatie a poruchu emotivity čili o výchovnou chybu při utváření charakteru. Je silně fortifikovaná současným individualismem a takřka chybějící mravní výchovou ve společnosti. Soudím, že jde o vzešlé jedovaté sémě jmenované ideologie. Ale ať je původ nenávisti jakýkoliv, připadá mi snaha potlačovat nemoc zákonem přinejmenším za poněkud nepřiměřenou. Ne tak Němcům, Francouzům a (světe podrž se) Rakušanům!
Rakouská vláda představila návrh zákona zaměřený proti nenávistným projevům na internetu – Zákon o opatřeních na ochranu uživatelů na komunikačních platformách – který, pokud bude schválen, omezí v zemi svobodu slova. Rakouská vláda tento zákon zdůvodnila takto:
„Hlavním důvodem pro přípravu tohoto zákona jsou obavy z vývoje na internetu a v sociálních médiích. Kromě výhod, které tyto nové technologie a komunikační kanály poskytují, jsou na vzestupu také nové formy násilí a nenávisti na internetu ve formě urážek, ponižování, falešných zpráv a dokonce vyhrůžek násilím a smrtí. Tyto útoky většinou souvisejí s rasismem, xenofobií, misogynií (nenávistí k ženám) a homofobií. Je potřeba přijmout komplexní strategii a soubor opatření od prevence až po sankce. Tato strategie je založena na dvou pilířích: odpovědnosti platforem a ochraně obětí. Navrhovaný zákon zajistí odpovědnost platforem.“
Vzorem pro rakouský návrh zákona je hodně kritizovaný německý zákon NetzDG, také známý jako cenzurní zákon, který začal platit v lednu 2018 a který dává sociálním sítím 24 hodin na smazání nebo zablokování „očividných porušení zákona“ a 7 dní na vypořádání se s méně zjevnými případy pod hrozbou pokuty až 50 miliónů eur. V květnu 2020 přijala podobný zákon také Francie. Tento zákon je známý také jako „zákon Avia“ a i pro něj byl vzorem německý zákon NetzDG. „Zákon Avia“ požaduje po online platformách do 24 hodin odstranit nahlášený „nenávistný obsah“ – podněcování k nenávisti nebo diskriminující urážky na základě rasy, náboženství, etnicity, pohlaví, sexuální orientace nebo zdravotního omezení – a to vše pod hrozbou pokuty až do výše 1,25 miliónu eur nebo do 4 % z globálního obratu platformy.
Tyto tři odstavce jsou doslovně překopírovány z Neviditelného psa (26.12.2020), který promítnul do českého prostředí článek z Gatestone institute. Domnívám se, že všechny tři zmíněné zákony jsou útokem proti zvláště cenné svobodě slova pod falešnou vlajkou obrany lidských práv. Vynechme víceméně filosofickou úvahu, zda tyto (a jim podobné) zákony mají vůbec schopnost nenávist odstranit ať už z jakéhokoliv popudu. Vynechme proto i oprávněné zděšení, že cenzura má být privatizována.
Jsem přesvědčen, že všechny prohřešky vůči lidským právům jsou způsobeny tím, že nikde neexistuje deklarovaný soubor povinností, ze kterých lze tak zvaná lidská práva odvodit. Kdyby tak, jak jsou monitorována lidská práva, byly monitorovány také těm právům předcházející povinnosti, nemuseli bychom se dostávat do bludného kolečka, kdy nedemokratické a nevolené organizace zasahují v cizím státě do tamního dění aniž by přiznaly čí zájem za tím stojí. V tomto konkrétním případě jmenovaných zákonů by byl daleko účinnější postup, kdy by jakýkoliv obsah s sebou nesl markér původu. Tedy aby každá zpráva byla nepochybně (a neodstranitelně) autorizovaná. Tak jak je (měla by být) autorizována v tištěných médiích. Aby svoboda slova byla svázaná s odpovědností za sdělené.
Pod článkem v Neviditelném psu je, jako obvykle, dán prostor čtenářům, aby vložili „svůj názor.“ Vůbec nechápu proč se to nazývá diskusí, když jde o monology. Jako příklad, proč jsem slova svůj názor vložil do uvozovek, přikládám jeden z nich:
K. Křivan 26.12.2020 9:47
Je nenávist neopodstatněná, stará, prastará, a levicovými vládami tolerovaná. Nenávist vzniklá ze závisti k těm lepším, vzdělanějším, pilnějším a inteligentnějším. Nenávist k Židům. Tu všichni levičáci tolerují a omlouvají.
Je nenávist opodstatněná, 14 století stará, opodstatněná čtrnácti stoletími výbojů, válek, vražed, ničení civilizací a kultur, vraždění na ulicích, atd….atd.
Proti této opodstatněné nenávisti vytáhly levicové, fašistické vrchnosti (je rozdíl mezi vrchností a vládou) do zuřivého boje. Nic nového pod sluncem. Protektorát, ČSSR, SSSR, …. trest smrti za poslouchání zahraničního rozhlasu. Nepřítel naslouchá, …. i dnes. Jenže dnes je za to placen. Novinami, televizí, rozhlasem. Cenzoři.
Pokoj lidem dobré vůle, běda tomu, skrze koho pohoršení přichází.
Pokud jméno K. Křivan není jenom často měněnou přezdívkou, víme při příštím setkání, že je zbytečné s ním zavádět řeč na politická témata nebo „jeho názory“ číst. Protože je zcela zmanipulován propagandou (obsese levicí) a ten vyjádřený slovní Eintopf nedává jako celek žádný smysl. Nejlepší obranou proti takovým slovním gulášům je nereagovat na ně. Ale vytvářet kvůli nim zákon nebo je dokonce pronásledovat; není to typický příznak totalitní společnosti? V jednom z předchozích článků jsem citoval Františka Šamalíka, který před padesáti dvěma lety napsal:
…Máme ovšem za sebou dlouhodobé dědictví autoritativního režimu, jež se u nás doma prostřednictvím různých sil také podílí na této dramatizaci a diskreditaci, neboť stále ještě vidí nebezpečí ve všem, co není oficiální, co je samostatné, iniciativní atd. Je to přirozené […] Intenzita našich obav musí však odpovídat významu těchto sil — nemůžeme z izolovaných a nevýznamných (nevýznamných, pokud nenacházejí sociální odezvu) extrémů vyvozovat taková protiopatření, která omezí možnost svobodného projevu […]demokratů…
Ten autoritativní režim ve Francii a v Německu – jak vyplývá ze Šamalíkova projevu – není nonsens. Francie má poměrně velké procento přistěhovalců převážně z frankofonní Afriky, kteří přišli ekonomickým vývojem v EU o obživu. A sociální napětí a nejistota příštích dnů má na svědomí, že se navracejí k jistějšímu náboženství svých předků, které je neměnné, jednou provždy Bohem dané a diktuje jim pevný řád a nějaké východisko. A v sociálně rozeštvané společnosti republikánské Francie nikdo nenachází lepší protizbraň. Německo, už z tradice, dlouhodobě a nekriticky fandí jednoduchosti a víře v zelenou budoucnost. Zelenou ideologii musí v Německu respektovat každá strana. Že pravda je vždycky složitější, nechce zelená společnost slyšet. Má paradoxně v pluralitní společnosti monopol.
Ale pro nás platí, že svoboda slova je příliš cenný demokratický artikl na to, aby ji ohrozila nějaká menšina. Jde-li však o významné kverulování jež má velkou sociální odezvu, odpovídalo by demokratickému duchu zamyšlení jestli k pravdě nemá blíže druhá strana.
