Obliba EU roste? Češi prý doufají ve změnu EU, nevěří, že je nám prospěšná, ale chtějí v ní zůstat. Důležité prý je mluvit a psát o EU jen v dobrém a nepřipustit možnost Czexitu.

Článek napsal Ondřej Houska (Hospodářské noviny miliardáře Bakaly, dříve Aktuálně.cz, Respekt, obdržel cenu Karla Havlíčka Borovského, který se nemůže bránit). Komentáře k článku jsou ve velké většině posměšné. Mainstreamoví novináři píší o růstu obliby, poklesy nezmiňují, a tak má vzniknout dojem stálého růstu. I za minulého režimu režimní novináři psali jen o úspěších. Novinářů je jakoby nasypal, a kdo by chtěl být „na volné noze“?

V říjnu 2018 přinesl týdeník Respekt (Bakala) článek „Obliba EU rekordně roste, výjimkou je Česko“. Podle článku 62% občanů EU je přesvědčeno, že členství je pro jejich zemi dobré a podle 68% z něj profituje. Občané jsou prý „tváří v tvář obtížným vyjednáváním (o Brexitu) čím dál víc vědomi výhod členství v Unii“. Ale v České republice by prý pro setrvání v EU hlasovalo jen 47% občanů.

Tři měsíce před tím portál „Profaktum“ tvrdil „Češi si Czexit nepřejí“. Opírá se o průzkum think tanku „Europeum“. 54% občanů ČR se vyjádřilo pro členství. Ve věkové skupině 36-50 let, se však více dotazovaných vyjádřilo pro odchod. Článek manipulativně mluví o „většině Evropanů“, ačkoli jde pouze o členské země.

Naproti tomu v dubnu 2019 hlásí portál iRozhlas, že „Odchod z EU si přeje jen desetina Čechů, většina ji chce reformovat a zůstat“. Odvolává se na průzkumy Behavio Labs, Europeum a STEM. Přiložená tabulka ale ukazuje reakci na otázku „jaká emoce se vám vybaví ve spojení s EU jako první?“ V České republice to jsou v 52% „pochybnosti“ a v 18% „jistota“. Není jisté, čím jsou si dotazovaní jisti. Pochybností mají občané ČR nejvíc z celé EU. Mezi státy a nadnárodními organizacemi se EU umístila mezi nejméně oblíbenými, za ní bylo jen Rusko a Čína. K tomu je třeba dodat, že EU je novináři hlavního proudu neustále vyzdvihována, zatímco Rusko a Čína naopak. S ČR se podle dotazovaných pojí „bezpečnost, vlastenectví a svoboda“. Další mezititulek zní „Evropu Češi milují, EU je jim cizí“. Článek doslova cituje pracovníka STEM: „O EU většina lidí mnoho neví…, mají velmi vágní představy…, pamatují si ji ve zlém…“

Pokles důvěry citovaní experti připisují „ekonomické krizi“ (2008) a migrační krizi (2015). „V době před třemi čtyřmi lety, kdy se nejvíc mluvilo o vystoupení Česka z EU, byla podpora našeho členství nejnižší.“ (2015-2016) „Od té doby se změnila politická debata, dnes v novinách nenajdete tolik negativních článků. Možná na to měl vliv i brexit, který pro spoustu politiků a novinářů znamenal šok. Uvědomili si, že pokud budeme EU prezentovat jako někoho, kdo nám škodí, můžeme dopadnout stejně jako Britové… Elita si uvědomila, že zahrávat si s myšlenkou odchodu z unie se nemusí vyplatit.“

Média a politici tedy mají mlčet, aby se lidé dozvěděli jen to, co je potřeba, a nedomáhali se vlastního rozhodování. To by se elitě nelíbilo a vyměnila by politiky a žurnalisty.

Přiložená tabulka ukazuje, že 11% dotazovaných se ztotožnilo s odpovědí „Odejdeme rovnou, nemá to smysl.“ 27% „pokud se to nezmění, měli bychom odejít, 55% „jsou nutné změny, ale v EU bychom měli každopádně zůstat“, 7% „funguje to, není důvod reformovat“.

Je evidentní, že odpověď „jsou nutné změny, ale v EU bychom měli každopádně zůstat“ je nesmyslná. Jestliže bychom měli „každopádně“ zůstat, pak tedy i když k reformám nedojde. Podle experta jsou Češi „euroreformátoři“. „Chtějí, …aby EU dokázala lépe hájit Českou republiku ve světě.“ Za hlavní priority z 27 nabízených dotazovaní označili zachování míru 45%, boj proti znečistění půdy, vody a vzduchu (45 %) a stejné složení potravin napříč unií (44 %).

EU ovšem reformovat nelze, protože „elity“ jimž prospívá a jejich poskoci to nechtějí, zatímco ti, kteří by ji reformovat k větší prospěšnosti pro nás chtěli, na to nemají dostatečné páky. Připravované a prosazované reformy naopak počítají s utažením šroubů a další centralizací.

Češi prý „pokládají za důležitou ochranu vnějších hranic, protože nevědí, že existuje Frontex“. Já se však domnívám, že Češi oprávněně pokládají hranice za nedostatečně chráněné, i když vědí o „existenci“ Frontexu, který ve skutečnosti podporuje dovoz migrantů v souladu se záměry Evropské komise.

Expert z Behavio Labs Boudal radí vůbec nezmiňovat téma možného vystoupení z EU, aby se lidé „nepřikláněli k vystoupení“.

Článek z IDnes (vlastní Babiš) z dubna 2019 tvrdí „Čechům EU vesměs vyhovuje, czexit by neprošel“. Uvádějí již v perexu, že obliba EU se pohybuje kolem 50%. Dále píší, že 65% je pro setrvání v EU, 35% pro odchod. Přiložený graf údajně dokládá pozitivní působení Babiše. Diagram ukazuje zastoupení odpovědí na otázku: „Věříte, že jsou rozhodnutí Evropské unie v zájmu Česka?“ Při mírném kolísání během let nepřesáhlo hodnocení „ano či spíše ano“ 33%, naproti tomu + – 65% „ne, či spíše ne“ (ostatní „nevím“). To by znamenalo, že 2/3 dotazovaných rozhodnutí Evropské unie pokládá za „neprospěšná“, a současně 2/3 dotazovaných chce setrvat v EU…

Češi by se prý neměli dozvědět, co Brusel nařídil či zakázal, ale podle experta Herzmana by se lidé měli dozvědět „že ten Brusel jsme vlastně my“. Herzman si stěžuje, že žádná „výrazná politická figura“ nelobovala za euro. Říkám si, že Bartoš, Petr Fiala a Peková-Adamová to teď zvrátí…

Herzman také konstatuje, že vyšší důvěru než EU má v ČR NATO, což vysvětluje tím, že „NATO nám do ničeho nekecá“. Dodávám, že nám pouze důrazně doporučuje utrácet desítky miliard za zbraně a tlačí nás k přípravě na útočnou válku. Občané, ale o tom vědí ještě méně než o dění v EU.

Co nám propaganda předvádí, shrnuje nadpis tohoto článku. Přiznávají, že je zásadní se o EU vyjadřovat politicky korektně, tedy jen dobře (jako o mrtvých). To znamená nepřinášet objektivní informace, ale přikrášlovat a vynechat kritiku. Co nám to jen připomíná? Nabádají nepřipouštět diskuze, které by mohly vést k nežádoucím závěrům. Asi proto je třeba zvát do médií hlavního proudu jen osvědčené soudruhy. Protože ani to by nemuselo stačit, je třeba bojovat s „desinformacemi“, tedy nežádoucími informacemi a „nesprávnými“ názory. Ty mohou být potlačeny pozitivně – korupcí, nebo negativně vymazáním sdělení, nebo zrušením médií. Jako za Havlíčka Borovského. Když už statistické údaje neukazují to co by bylo pro propagandu žádoucí, tak alespoň nadpisy článků a interpretace výsledků to musejí napravit.

Výsledky průzkumů ukazují, že velmi mnoho občanů má vážné a setrvalé pochybnosti, ale nemá informace, aby dospěli k jistotě. My s delší zkušeností si pamatujeme, že rozpor mezi vlastními zkušenostmi a propagandou nutně vede k odmítnutí propagandy a pokud zbyde aspoň trocha demokracie, občané svoji vůli dříve nebo později prosadí. Možná budou více obezřetní, neboť ne všechny změny bývají k lepšímu.