rozhovor se zakladatelem webu Nová republika europoslancem Ivanem Davidem pro Parlamentní listy
„V USA v posledních dnech šlo nejen o to, jak se bude jmenovat příští prezident; jde o přežití demokracie v celém světě. Máme se smířit s tím, že už napořád bude vládnout ‚deep state‘ prostřednictvím vybraných loutek, vědecky optimalizované propagandy a cenzury. Máme si zvyknout na dvojí metr jako na normu?“ ptá se europoslanec Ivan David (SPD).
Jak se díváte na středeční události ve Washingtonu?
V USA v posledních dnech šlo nejen o to, jak se bude jmenovat příští prezident; jde o přežití demokracie v celém světě. Máme se smířit s tím, že už napořád bude vládnout deep state prostřednictvím vybraných loutek, vědecky optimalizované propagandy a cenzury. Máme si zvyknout na dvojí metr jako na normu? Velká moc „velmoc“ je vždycky nebezpečná, protože vždy slouží lidem, kteří se vyhýbají pravidlům a chtějí tvořit vlastní, a počítají s tím, že „vítěze nikdo nesoudí“. Když chtějí prosadit to, co je „možné“, nic je nezastaví. Pak platí, že – „co je dobré pro General Motors, je dobré pro Spojené státy“, jak řekl zhruba v roce 1950 šéf GM Charles Wilson.
Spojené státy budovaly svůj úspěch na modernitě a agresivitě. Z modernity toho moc nezbývá, agresivita zůstala. Nejsem obdivovatelem Donalda Trumpa, i když jsem byl v únoru na obrovské akci Republikánské strany. Pokládám za zásadní, že Donald Trump jako jediný v dlouhé řadě prezidentů USA nezahájil žádnou válku. Chtěl se vrátit k modernitě a k technologické dominanci USA. Nebyl příliš úspěšný, ale ani být nemohl. Hlubokým státem řízený Biden se vrátí k válkám. Pro ty, kteří na nich bohatnou, není žádná cizí oběť příliš veliká. Americké základny se přisunují k západnímu Tichomoří a k Rusku, a v ČR se zatím zpevňují mosty, aby unesly americké tanky. Nastane-li třetí světová válka, tomu, co nazýváme Českou republikou, se nevyhne. Čína a Rusko hájí svůj nezávislý rozvoj. Čína mnohem úspěšněji a nikdo jí v tom nezabrání. Sto padesát let ponížení Číny bylo jen chvilkovou anomálií v dějinách.
Znovu jsme viděli, co dovede propaganda, když propagovala Black Lives Matter. Všichni se omlouvali jako pominutí. Posloužil neomarxismus jako užitečný idiot neoliberalismu, jak výstižně popsal Jan Keller ve své knize „Hybridní politika“. Marxismus a liberalismus jsou ze hry. Ještě tady zaclání demokracie, kterou potřebují zlikvidovat. Občané by se jim chtěli plést do svých záležitostí. Pro větší slávu nové verze americké demokracie byli včera zastřelení čtyři američtí občané. Na rozdíl od případu černocha neúmyslně, ale nepřiměřenou silou udušeného policistou, se o čtyřech zastřelených v budově Kongresu nebude mluvit vůbec, protože na jejich životech zjevně nezáleží. K zabránění protestů má sloužit utajení identity zastřelených, aby se k nim nemohly vázat lidské city.
Donaldu Trumpovi zablokovali přístup do sociálních sítí. U nás se už dávno rozhodly bojkotovat prezidenta republiky „veřejnoprávní“ televize a rozhlas. Platit televizní a rozhlasovou daň smíme, na vystoupení demokraticky zvoleného prezidenta nemáme nárok. Na Parlamentních listech je unijní vrchní cenzorka Jourová hluboce nepopulární, ale k vymizení demokracie stačí, aby cenzura byla většině občanů lhostejná. Pro ně se nastolí jiná témata; ani se nedozvědí, o čem by neměli přemýšlet.
Zdá se, že zde platí bonmot připisovaný Stalinovi, že nezáleží na tom, jak kdo hlasuje, ale kdo počítá hlasy. To je další „level“, jak se v Česku říká, ve vývoji demokratury. Je prý slušné přijmout výsledek a neptat se, jak se k němu dospělo. Je prý neslušné a nezodpovědné domáhat se přezkoumatelnosti a přezkumu. Nemáte média a soudce na svojí straně, máte smůlu. A přitom můžete být demokraticky zvolený prezident. Možná, že i tak by Trump prohrál, ale odmítnutí přezkumu při takovém objemu nesrovnalostí, to je z hlediska demokracie nepřijatelné. Občané mají volit podle návodů médií a do svých věcí se nemají plést – proto i v ČR obecné referendum, kde by lidé mohli rozhodnout, je zcela nepřijatelné pro všechny parlamentní strany mimo SPD. Některé nemají odvahu to říci naplno, a tak navrhují podmínky, které nemohou být splněny.
Otázka normy je zásadní, nejen pro psychiatrii. S tím pojmem se zachází velmi lehkovážně, intuitivně. Různé koncepty „normy“ rozebral ve své knize Jiří Vácha. Existuje „norma statistická“, tedy co je nejčastější, to je „normální“. Jsou „normy arbitrární“, kdy autority nějak „uzákoní“, co je normální a pro ostatní je závazné se tím řídit. Například máme dvojí kvalitu potravin, protože autority rozhodly, že dodržování norem se nebude vymáhat.
Pěkným příkladem je záměr zastupitelů amerického Seattlu, kteří chtějí legalizovat krádeže a další zločiny, pokud měly uspokojit základní životní potřeby pachatelů. (http://www.novarepublika.cz/2020/12/prchnete-ze-seattlu-jestlize-ovsem.html) Zákon by se přestal vymáhat a zločin by byl legalizován, zůstal by uvnitř normy, stal by se „normálním“. Fakticky to již funguje, zloději a znásilňovači jsou hodnoceni benevolentně, ne-li jsou beztrestní, pokud jde o imigranty nebo příslušníky vybraných menšin. Víme, že po pachatelích někdy ani nebylo pátráno. Orgány nečinné v trestním řízení měly strach vymáhat zákony, dokud jsou ještě platné. Až si na to zvykneme, parlament normy změní.
Ze všech typů „norem“ pro nás musí být nejdůležitější „norma funkční“. Např. nejen kolik má být v plazmě draslíku, aby tělo dobře fungovalo, ale také, jaké psané a nepsané normy musí ve společnosti platit, aby se nerozložila, aby nepřestala existovat a aby nebyla nahrazena společností fungující na jiných normách. Například šaría nebo jiná tvrdá diktatura. Nebo vznikající demokratura s jediným správným názorem, s cenzurou, při zachování formálních demokratických procedur.
Ruský filosof Plechanov byl přesvědčen, že v krizi se zákonitě objeví osobnost, která prosadí řešení. Dodávám, že pokud se objeví, tak po ní půjdou, aby se snad neprosadila. Dnes je dokonalejší sledování než na konci 19. století a absence uzákoněného trestu smrti není překážkou pro tajné služby nebo najaté odborníky, aby byl někdo „nalezen mrtev“.
Někteří odborníci soudí, že demokracie je vždy přechodná forma, než zesílí nositelé jiných představ a lid přestane být bdělý, s představou, že demokracie je na věky.
Vakcíny. Očkování. To je teď hlavní téma boje proti covidové nákaze. EU čelí kritice, že s dodávkami vakcín zaspala. Konkrétně tedy Evropská komise. Mimo jiné to prohlásil i český premiér Babiš. Ale třeba i podle šéfa bavorské CSU Marcuse Södera objednala EK málo dávek a příliš pozdě. Jsou tyto výtky oprávněné, či nikoliv?
Ona Evropská unie nic nedodává, dodávají firmy Evropskou komisí zaplacené z našich peněz bez výběrového řízení. Máme pro to hezký název „korupce“. Evropská unie není státní útvar, ale organizace vzniklá na základě smlouvy, která ani nebyla řádně přijata. Tváří se jako stát, vystupuje jako by byla státem, ale není. Nemá žádné vlastní peníze, jen ty, které vydobude ze zemí v ní sdružených. Firmy, které vybrala, nejsou schopny vyrábět vakcínu v potřebném množství. Zvykli jsme si, že všeho je a vždy může být dost. Ale není, covid zablokoval chudáky z východní Evropy a ze severní Afriky a raná zelenina v západní Evropě se prostě nesklidila. Poněvadž producenti utrpí ztrátu, tak Evropská unie vezme vybrané peníze a ztrátu nahradí. Nedostatková zelenina se samozřejmě zdraží. Také chyběly obaly na potraviny, které se dovážejí z Asie.
Teď, jak jsem se dozvěděl, jsou nedostatkové některé suroviny na výrobu vakcín, skleněné obaly, atd. I kdyby bylo vakcín dost, je nedostatek rukavic, stříkaček a dalšího materiálu. A taky zdravotnický personál se nedá naklonovat. Objednávat můžete do aleluja, pokud máte na zaplacení. K objektivním příčinám přistupuje administrativní těžkopádnost Evropské unie. Uniofil a bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček dokonce tvrdil, že máme vakcíny díky moudré prozíravosti Evropské unie. Nějak mu uniklo, že nejdále ve vakcinaci jsou Izrael, Spojené království a Spojené státy, které jaksi v geniální organizaci Evropská unie nejsou. Spojené království nedávno vystoupilo; kdyby bylo dále řízeno z Bruselu, nebylo by na tom lépe, neboť nyní si vakcíny může schválit samo. I každá země EU je na tom jinak, kromě nedostatku vakcín mají další problémy. Evropská unie na tom není lépe než Čína nebo Rusko, které mají vlastní vakcíny.
Rusko například vyváží vakcíny (Sputnik V) nebo spolupracuje na výrobě v dalších zemích jako jsou Izrael, Brazílie, Čína, Jižní Korea, Maďarsko, Argentina, Indie, Egypt a další. O tom se ale nesmí mluvit. Schvalování se dá z formálních důvodů protahovat, prospívá to zvýhodněné konkurenci. Čína má vakcínu společnosti Sinopharm, které bude vyvážet do Pákistánu a do Egypta. My čekáme na Brusel. Pokud jde o ceny, nejdražší podle informací, které pronikly, je Moderna, nejlevnější AstraZeneca, Sputnik není o mnoho levnější než Pfizer. Výtky jsou oprávněné, k „objektivním příčinám“ je třeba přičíst subjektivní selhání.
Znamená očkování průlom? Pokud by se podařilo naočkovat nejrizikovější skupiny, znamená to, že riziko zahlcení zdravotnického systému pomine? Bude pak možné vše otevřít?
Otevřít či nezavřít se dá hned, ale odpovědnost za to jsou verbálně ochotni vzít jen ti, kteří za to nezodpovídají a zodpovídat nebudou. SPD pokládá opatření za poněkud přehnaná. Pokud bude vakcín dost, a nejenom vakcín, jak jsem uvedl, pokud budou vakcíny dostatečně účinné a minimálně rizikové, pak se podaří následky pandemie minimalizovat. Obávám se však, že nejsou bezvýznamné zájmové skupiny, kterým stav vyhovuje. Nemohu potvrdit ani vyvrátit, že jde tak trochu o spiknutí. To už tak bývá, že se někteří tajně dohodnou, a jak se dohodli, tak i učinili. Nejde vždy o teorii spiknutí, ani praxe spiknutí není řídkým jevem.
Obliba EU údajně u Čechů narostla, jsou vděční za vakcínu i za pomoc proti pandemii. To prý ukázal průzkum STEM. Co si o takovýchto informacích myslíte?
Jde o typickou mediální manipulaci. Ondřej Houska z Bakalových Hospodářských novin dokonce napsal, že „prudce narostla“. Zkoumal jsem tuto převratnou zprávu a zjistil, že obliba EU prudce narostla asi o 2 % oproti dlouhodobému průměru. Průzkum STEM ukázal nárůst po jarním poklesu v důsledku nepřehlédnutelné neschopnosti EU, růst nastal po „dobrých zprávách“. Občané dostávají z médií hlavního proudu pouze pozitivní zprávy, a to zčásti ještě nepravdivé, neboli dezinformace či fake news. Kdyby dostávali objektivní informace, nebyl by možný ani „prudký růst“, ani prudký pokles, neboť občané by si mohli utvořit jasnější a trvalejší názor. Jenže ti, kteří vědí, nemají zpravidla zájem pravdivě informovat.
Kam vlastně EU směřuje a pro koho je prospěšná?
Evropská unie dlouhodobě směřuje k přetvoření z mezinárodní organizace založené smlouvou na unitární stát. Buduje zvolna atributy státu jako je jednotná legislativa, která má přednost před místní státní úpravou, buduje orgány a řídící pozice, jako by byla stát, postupně připravuje vlastní armádu, má zahraniční politiku, do které nám nic není. Dávno vytvořila symboly, jako hlavní město, „hymnu“, vlajku. EU vytvořila desítky „výzkumných“ a řídících institucí, které ve své většině dublují státní a mezinárodní instituce. Má obrovský rozpočet a usiluje o jeho zvětšení.
Pravidla EU zvýhodňují větší a bohatší státy a hlavně nadnárodní korporace. Ty platí daně v daňových rájích nebo nikde, ale ne ve státech, v nichž bohatnou. To se nikdy nezmění, i přes všechny řeči europoslanců, které vedou doma, jak prý zruší daňové ráje, nebo dvojí kvalitu potravin, jak zavedou rovné podmínky v zemědělství, atd. Místo toho se provádí masivní vývoz nezdaněného kapitálu, machinace s vnitropodnikovými cenami a dbá se na to, aby nerostla cena práce v chudých zemích, tedy mzdy a povinné odvody. Stát nesmí podporovat vlastní firmy. Místo národohospodářů máme analytiky a účetní nadnárodních korporací.
Dlouhodobým cílem je postupné zrušení států (protože pozbudou pravomocí) a s tím zrušení hranic a výměna obyvatelstva, zrušení národů a kultur. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu se na tom pracuje. Imigrace není žádný nahodilý jev, ale dbá se, aby byla řízena, legalizována a dostala nová pravidla, zejména povinnost států přijímat a platit imigranty. Nejde o žádný omyl. Oni vědí, že se imigranti nepřizpůsobí a zlikvidují evropskou kulturu. Srovnávat ji s východoevropskou imigrací na Západ je manipulace. To je stěhování uvnitř téže kultury.
EU opouští Velká Británie a nakonec s dohodou uzavřenou na Štědrý den. Je to dobrá zpráva? A pro koho?
Uzavření dohody je dobrá zpráva pro všechny. Slýchali jsme po celou dobu triumfalistické výkřiky, jak na to Spojené království doplatí, ale ve skutečnosti byl v roli prosebníka vyjednávač Evropské unie Josep Borrell. Britové by byli idioti, kdyby přistoupili na podmínky, kvůli kterým odešli, aby přistoupili na to, že spory budou řešit u Evropského soudního dvora, že nadále umožní lovit ve svých vodách, atd. Nakonec se dohodli na společných pravidlech, na přechodných obdobích a podobně, aby konečná dohoda vypadala na obou stranách jako vítězství.
Nedohoda by nebyla dobrá ani pro vývozce zboží a služeb z ČR do Spojeného království. Hrozilo například, že vysoká cla Británie na zemědělské výrobky povedou k dalšímu růstu vývozů zemědělských přebytků do ČR a k pokračující likvidaci českého zemědělství. Nebude to tak hrozné. I zmíněná vakcinace, která je ve Spojeném království rychlejší, ukázala, že EU není řešením, ale hlavně zdrojem mnoha problémů.
Pokud se vrátím k loňskému roku 2020, dá se říci, že to byl z určitého pohledu nejobtížnější rok po konci druhé světové války?
To nevím, ale myslím, že bezprostředně poválečná léta byla rozhodně těžší. Těžká budou i následující léta, a to z celé řady důvodů, mimo jiné také proto, že lidé jsou stále méně zvyklí překonávat překážky a více hledají cesty, jak se jim vyhnout. Ale to je jen můj dojem.
Poznamená tato situace náš žebříček hodnot? V přístupu k životu, práci, penězům, vztahům?
Obávám se, že ne do té hloubky, jak by bylo třeba. Rostoucí individualismus a přehlížení potřeb společnosti jako celku vede k rozpadu vztahů, vazeb ve společnosti. Rozpadlá společnost pak není schopna se postarat o jednotlivce, kteří si mysleli, že ji nepotřebují. Není schopna se bránit vnějším ohrožením.
Jak z této šlamastyky vyšel náš západní svět?
Náš západní svět z této šlamastyky nevychází, ale stále více do ní zabředá. Pokud si to včas neuvědomíme a nepřijmeme-li potřebná opatření, za čas po naší kultuře zbudou jen zmínky v odborných publikacích. Možná ani to, neboť radikální muslimové neuznávají nic, co bylo před Mohamedem.
