Catherine Shakdam
17. 1. 2021 GlobalResearch, překlad Zvědavec
„Je-li ztracena svoboda projevu, tak hloupí a mlčící mohou být vedeni jako ovce na porážku.“ – George Washington
Ke dni 6. ledna 2021 se Twitter rozhodl natrvalo zablokovat účet amerického prezidenta Donalda Trumpa, jen aby ho prakticky umlčeli, protože už JE nebavilo brát v potaz jeho politické tirády. Přestože mnozí budou tvrdit, že takováto opatření k umlčení pana Trumpa byla použita v nejlepším zájmu veřejnosti, v kontextu násilí, které jsme všichni tuto středu viděli v okolí Capitol Hill, ráda bych, abyste na chvíli zvážili důsledky tohoto jednostranného kroku.
Pokud to někomu z vás uteklo, Kongres včera (článek vyšel 7.1.) večer oficiálně potvrdil prezidentství Joe Bidena.
Twitter, jakkoli osobní se tato platforma stala, navždy zůstane soukromým subjektem, korporátním orgánem, který si však nemůže nárokovat, že bude uzákoňovat, nebo v tomto konkrétním případě ovládat, naši realitu tím, že umlčí a zablokuje určité hlasy a/nebo myšlenky. Takové pravomoci jsou příliš velké na to, aby je jednotlivci nebo korporace mohli uplatňovat bez jakéhokoli dozoru a zákonných postihů. Není možné jen tak jednoduše zablokovat názory demokraticky zvoleného prezidenta na základě toho, že jsou v rozporu s osobními názory a zájmy generálního ředitele.
Nepředstírejme, že Twitter byl pobouřen středečním násilím… nebuďme tak slepí a naprosto naivní, abychom věřili, že se Twitter považuje za ochránce všech ctnostných a spravedlivých věcí – jako je svoboda, demokracie a občanské svobody. Další věcí je, abychom nezapomínali, že není úkolem Twitteru zmírňovat naše názory a formovat naše myšlenkové procesy. Pokud máme být svobodní a skutečně chceme zůstat svobodní, pak bychom měli hájit svá práva na svobodu projevu – i když někdy může být takovýto projev hnusný.
Umlčet někoho znamená diktovat, a jakákoli forma diktátu je v rozporu s demokratickými principy.
Budu zde citovat Harryho S. Trumana, dalšího amerického prezidenta, který ve svém projevu na půdě Kongresu varoval:
„Jakmile se vláda zaváže k principu umlčení hlasu opozice, má před sebou pouze jednu cestu, a to je cesta stále represivnějších opatření, dokud se nestane zdrojem teroru pro všechny občany a nevytvoří zemi, kde budou všichni žít ve strachu.“
Samozřejmě hovořil o požadavcích státních agentur „monitorovat“ a „ovládat“ určité disidentské hlasy, aby byla zachována integrita státu, ale podstata jeho projevu zde platí perfektně – až nyní se zdá, že moc k umlčování, monitorování a potlačování lží mají nyní v rukou korporace na rozdíl od státních agentur. Tato představa je pro mě trochu znepokojující…
Můžeme si o Trumpovi myslet cokoli: můžeme ho nenávidět, nesnášet, vysmívat se mu, uctívat ho, podporovat, zbožňovat, ale neměl by být umlčen, aby hlasy ostatních mohly být více slyšet a dominovat. Takhle nefunguje zdravá demokracie, tohle není způsob, jak chránit demokratickou budoucnost národa, a rozhodně to není příklad, který chcete dát světu a přitom stále tvrdit, že Amerika je země svobodných a domov statečných lidí.
Profesor práv Kyle Langvardt z univerzity Detroit Mercy napsal v roce 2018 na webu Georgetown Law Journal komentář, související s touto záležitostí. Uvedl: „Zdá se mi zřejmé, že dělat obchody je pro liberální společnost nepřijatelný způsob… Znepokojuje mě, že pověřujeme pár prospěchářských technologických společností, které nenesou odpovědnost, aby řídily internetové diskuse.“
Twitter rozhodně překročil své hranice, čímž vytvořil precedens, proti kterému se jen pár lidí obtěžovalo vznést námitky, protože ostatní jsou rádi, že cílem byl Trump. Často žasnu nad schopností lidí odůvodňovat si nedostatek intelektuální soudržnosti… říkejte tomu poznávací nesoulad, pokud chcete. Držet se zásad svobody projevu znamená souhlasit s tím, že uneseme jedovatost protichůdných stanovisek a mínění.
Ještě bych ráda zmínila jeden bod, kterým se obtěžovalo zabývat pouze minimum lidí. Lidé byli tak zaneprázdnění, že obvinili pana Trumpa z chaosu, jehož jsme byli všichni svědky na našich obrazovkách. Obviňovat je jedna věc, ale dokázat to mimo vší pochybnost je věc druhá. Tito „agenti provokatéři“, kteří, jak jsme všichni viděli, páchali činy vandalismu a násilí, možná nebyli Trumpovou armádou „Vytvořme znovu skvělou Ameriku!“… dokud to nebudeme vědět jistě, neměli bychom se to domnívat; zejména proto, že to tak příhodně zapadá do samotného příběhu, který odůvodňuje cenzuru.
Ale potom podstata tohoto obviňování byla přesně tato: pomíchat polovinu faktů s rychle učiněnými závěry, aby bylo možné lépe manipulovat s veřejným míněním a ospravedlnit tak rozhodnutí svévolně umlčet pověstnou „opozici“ – v tomto případě Trumpa a jeho příznivce – aby se vyčistilo pole.
Uvažujte chvíli nad slovy Johna Stuarta Milla – nepochybně jednoho z největších myslitelů našeho západního filozofického kánonu.
Hlavní podstata jeho argumentu o svobodě projevu je vysvětlena v pozoruhodně výstižné podobě v následující pasáži jeho eseje O svobodě:
„… zvláštním zlem umlčování vyjádření přesvědčení je, že okrádá lidskou rasu; okrádá příští generace, stejně jako ty stávající; okrádá ty, kteří nesouhlasí s míněním, a to dokonce ještě více, než ty, kteří přesvědčení zastávají. Pokud je mínění správné, přijdou o možnost vyměnit chybu za pravdu; pokud je mylné, ztratí to, co je téměř stejně velkou výhodou – jasnější vnímání a živější dojem pravdy, což bylo způsobeno střetem s chybou.“
