Buran
11. 12. 2020 KOB Fórum
Část třetí – potřeba změny
Tak. Tristní stav je popsán. Jak ho změníme? Jak zvýšíme naši potravinovou soběstačnost?
Odpověď opět z pohledu Koncepce společenské bezpečnosti a pochopení provázanosti jednotlivých priorit zobecněných prostředků řízení:
O potravinové soběstačnosti se začíná mluvit čím dál častěji. Mluví se i v parlamentu, ve vládě, na ministerstvu, v Agrární komoře, atd. Na řešení již byly uvolněny i konkrétní finance. Letos v březnu se vláda rozhodla uvolnit 3,3 mld na posílení soběstačnosti (v souvislosti s COVIDEM) *). Zda to přinese konkrétní výsledky, nebo je to jenom obranná reakce na otevření tématu, se teprve ukáže. Obecně se obávám, že se bude zatím jednat jen od dílčí korekce stavu, podstatu problému zásadně neřešící.
Sami jsme mohli pozorovat vyšumění případu „dvojí kvalita potravin“, nebo neúspěšný pokus o zavedení povinných % pro prodej českých potravin v řetězcích.
Že se cesta dá vždycky najít, pokud se chce, je nám známo. Např. v Maďarsku se chce. Mají zákon, který umožňuje prodej privátních značek potravinářských výrobků jen pod podmínkou, že budou vyrobeny domácími producenty. Účinně tak regulují nekalou, dotovanou zahraniční konkurenci.
Šlo to i u nás po válce, půjde to i po té současné, „hybridní“. Máme na co navazovat.
Obecně dnes lze využít synergii, kterou nabízí podobný vektor cílů s globální snahou o obnovu národních států, snížením ekologické zátěže planety prostřednictvím omezení transportu a vyšším využíváním lokálních zdrojů, důležitost agrárního sektoru při adaptaci na probíhající klimatické změny.
Nejsilnější využití těchto synergií nastane v případě budování naší suverénní státnosti (nejlépe obnovení ČSR – větší trh a zdroje). Proces bude naopak blokován v případě našeho setrvání v nesuverénním postavení v EU, případně našeho začlenění do nějakého nově utvořeného konglomerátu států, kde budeme v podřízeném marginálním postavení.
Jsme odbytištěm EU přebytků (hlavně Německých, Polských, Holandských, …). Jejich národním zájmem je udržení si současného postavení na našem trhu. Zejména Němci si pozice pojistili, vlastní většinu maloobchodních řetězců (pro Němce je velmi důležitý i náš průmysl a dostatek levné pracovní síly pro něj).
Jaká opatření by se dala udělat?
Zmíním jen některé nápady, které nejsou vždy součástí uvažování v mantinelech „korektních“ úvah:
- posilování a budování nových národního maloobchodních řetězců (státních, družstevních,…) – omezení diktátu cizích zájmů **)
- stejná pravidla pro všechny potraviny české i dovozové (zavedení stejných požadavků na kvalitu pro dovážené potraviny, jaké platí pro ty české) ***)
- zajistit povinnost akceptace výrobků do prodeje při plnění národní legislativy (eliminovat řízení pomocí cizích potravinářských standardů)
- máme zde velký nevyužitý potenciál v podobě zatravněných polí, kde se omezila produkce na minimum (převážně odchov masného hovězího dobytka). Tato pole jsou v extenzivním využívání již desítky let (bez průmyslového hnojení a pesticidů) a lze je využít k intenzivnější formě produkce. Podmínkou je však kvalifikovaná pracovní síla (obnovení skutečného zemědělského školství) a obnova zaniklé infrastruktury (stáje, kravíny, sklady, …). ****)
- výroba kvalitních domácích potravin v ekologickém nebo integrovaném zemědělství (minimalizované využívání pesticidů) vytvoří zároveň potenciál pro snížení budoucí možné po COVID-ové nezaměstnanosti. *****)
- podpora prodeje zdravých potravin
- podpora prodeje z farem a na farmářských trzích, drobných prodejen
- přímá podpora státu pro samozásobení (domácí chovatelé a zahrádkáři)
Na závěr:
Velmi důležité je to, co můžeme ovlivnit sami – naše vlastní rozhodnutí.
Nenechme se řídit masmédii (vesměs sloužícími cizím zájmům), použijme vlastní rozum.
Již nyní můžeme zapracovat na nižších prioritách – ekonomické a zdravotně výživové. Každý sám za sebe. Zkusme si odpovědět na otázky:
- Které potraviny přispívají k našemu zdraví (čerstvá, kvalitní místní produkce prvovýrobků vs. produkce konzervovaná, ochucená a obarvená, vyrobená z několika nejlevnějších druhů surovin pocházejících z úzce specializovaných konvenčních farem, Bůh ví odkud)?
- Kde budeme nakupovat (přímo od domácích lokálních producentů z farem, na farmářských trzích, od malých místních zpracovatelů nebo v nadnárodních řetězcích)?
- Koho chceme podporovat (naše lidi a stát nebo cizince)?
- Jaká produkce přispívá ke zlepšení ekologie planety (lokální nebo z druhého konce světa)?
- Chceme nakupovat hory barevných, téměř prázdných plastových obalů nebo raději budeme přemýšlet o skutečné zdravotní a výživové hodnotě jejich obsahu?
- Chceme vědět odkud nakupovaná potravina pochází? Pokud ano, ignorujme výrobky, které tyto informace na obale neuvádějí, atd.
Pokud bude naše rozhodování správné a v dostatečném (masovém) měřítku, bude mít velký vliv na realitu a budoucnost. Podílejme se na obnově potravinové soběstačnosti sami!
