Ivan David
8. 12. 2020
Včera začala Rada ministrů zahraničí EU jednat o sankcích proti Turecku.
V Radě vznikly dva „tábory“, jak píše server el.gr: „Na straně Řecka a Kypru jsou Francie, Rakousko, Lucembursko, Slovinsko, Nizozemsko, pobaltské státy, Belgie, Irsko a Dánsko. Německo, Itálie, Španělsko, Malta, Maďarsko a Polsko jsou proti přísným sankcím.“
Všimněte si, že o ČR se vůbec nemluví. Ministr zahraničí ČR Tomáš Petříček (ČSSD) jako vždy nemá názor žádný a čeká na pokyny z Berlína.
Včera večer byla jednání na úrovni ministrů přerušena. Dnes pokračovala na úrovni Výboru stálých zástupců (COREPER). Před chvílí byla zveřejněna informace, že diplomaté se na uvalení sankcí neshodli.
Řecký premiér již proto požádal o zařazení problému sankcí proti Turecku na jednání Evropské Rady – summitu premiéru a prezidentů 10. a 11. 12. 2020. Podle těchto informací webu el.gr velmi pravděpodobné, že sankce budou uvaleny pouze na jednotlivce, za provokace spojené s průzkumem lodi Oruc Reis. Ty budou asi obdobné jako v případě tureckých porušení v kyperské výhradní ekonomické zóně (VHZ). Athény prosazují rozšíření sankcí vůči tureckým společnostem, ale „odpor Berlína je silný“.
Atény se také snaží prostřednictvím závěrů summitu pověřit Josepa Borela, předsedu Evropské rady, aby znovu představil balíček rozšíření sankcí na průmyslová odvětví, které se projednávají od loňského léta a podzimu, kdy Turecko zaútočilo na severní Sýrii.
Tento „balíček“ zahrnuje zbrojní embargo na Turecko včetně pozastavení jeho předvstupního financování a ukončení financování tureckých bank a společností ze strany evropských institucí.
Ale zejména v otázce zbrojního embarga je už nyní jasné, že jednání řeckého premiéra Kyriakose Mitsotakise nebudou na summitu EU tento týden snadná. Turecko je příliš velký odběratel zbraní z Německa i dalších zemí, přestože se naposledy v případě Arcachu/Náhorního Karabachu ukázalo, jak děsivé jsou účinky takto dodaných zbraní a součástek a jak krvavou cenu platili lidé na Kavkaze za báječné obchody evropských a izraelských zbrojovek.
Ale zejména v otázce zbrojního embarga je už nyní jasné, že jednání řeckého premiéra Kyriakose Mitsotakise nebudou na summitu EU tento týden snadná. Turecko je příliš velký odběratel zbraní z Německa i dalších zemí, přestože se naposledy v případě Arcachu/Náhorního Karabachu ukázalo, jak děsivé jsou účinky takto dodaných zbraní a součástek a jak krvavou cenu platili lidé na Kavkaze za báječné obchody evropských a izraelských zbrojovek.
Německý Tagesspiegel píše, že sankce mohou být uvaleny především na cestovní ruch, který je klíčovým zdrojem deviz pro tureckou ekonomiku, a sekundárně na energetiku, bankovnictví a případně i na sektor dopravy.
To bychom tedy měli Evropu ohledně turecké politiky. A co se chystá v USA s možnou novou Bidenovou administrativou? Jak píše server pronews.gr, „očekává se, že Joe Biden vybere na post ministra obrany USA afroamerického generála ve výslužbě Lloyda Austina, který po 46 letech odešel z aktivní služby v roce 2016.“
Austin byl jedním z viníků fiaska v oblasti výcviku a vybavení Svobodné syrské armády, která měla svrhnout vládu Bašára Asada a která dnes bojuje po boku turecké armády v Sýrii. Jeho „triumfem“ bylo, když musel přiznat, že jen „5 bojovníků zůstalo na americké straně v Sýrii“, zbytek z 5 000 bojovníků vycvičených USA se připojilo k ISIS nebo Al-Káidě. „Vzhledem k tomu, že operace vytvoření Svobodné syrské armády proběhla společně s Ankarou, udržuje Austin vynikající vztahy s tureckým vedením a několikrát navštívil Turecko, a to i jako generál v aktivní službě.“, dodává Pronews.
Tolik k nadějím, že Bidenova administrativa bude k Erdoganovi méně vstřícná než Trumpova. Za Trumpa proběhla agrese Turecka a různých džihádistických skupin, mezi nimi i těch ze Svobodné syrské armády, do severní Sýrie. 500 tisíc lidí muselo opustit své domovy, američtí vojáci se stáhli na ropná pole. Nyní se zjevně chystá další agrese Turecka do oblastí pod kurdsko – arabskou správou SDF v Sýrii. Boje na hranicích pásma, okupovaného Tureckem, zejména v provincii Rakká, už probíhají – za nezájmu světa.
Možná dostane někdo z tureckých generálů zákaz cestovat do Evropy. To jsou asi sankce, jak si je představuje Německo. Není síly, která by chránila lidi, na jejichž území dostane Erdogan zálusk. Není to EU, NATO ani OSN. Naopak, Erdogan si vyrobí další uprchlíky, kterými bude účinně vydírat Evropu. Všechno mu krásně vychází. Jak už jsem jednou napsal – co by se mohlo pokazit?
