Petr Sak
15. 12. 2020
Již řadu let slyšíme kritiku politiků za to, že rozdělují společnost. O fenoménu rozdělené či jednotné společnosti se nediskutuje. Pozitivum vize jednotné společnosti je bráno jako axiom a žádný z proudů české politiky tento axiom nezpochybňuje, ať již proto, že si netroufne, či proto, že se s ním ztotožňuje. Proto označení politika, že rozděluje společnost, je verdikt zatracující do pekel.
V roce 2006 jsem na politologické konferenci v Olomouci přednesl referát Mýty a axiomatizace české politiky (https://legacy.blisty.cz/art/30373.html). Tehdy jsem upozorňoval, že v české společnosti, politice i politologii, je stále více témat vymezeno axiomaticky, jako nezpochybnitelná pravda, o níž se nepochybuje a nediskutuje. Kdo by takový axiom zpochybnil, přestává být členem slušné společnosti; je nacista, soudruh, bolševik, rusofil, antisemita, komunista, neomarxista. Česká televize je pro něj zavřená, B. Kartous, elfové a studenti z Demagog.cz ho řadí do skrytých i zjevných seznamů, Google a Twitter mu blokují a ruší přístup na sociální sítě.
V současné době je v Evropské unii módní používání pojmu evropské hodnoty. Dokonce na to máme úředně potvrzenou osobu Věru Jourovou, od níž občas slyšíme o porušování evropských hodnot, ale ne již konkretizaci tohoto obecného pojmu jejich výčtem. Již samotné úřední používání pojmu evropské hodnoty je nekompetentní a nesmyslné. Je zásadní rozdíl mezi Evropskou unií a Evropou. Evropské může znamenat zeměpisný pojem nebo také může směřovat k evropské sociální entitě (identitě). Sociální entita může mít charakter „živého sociálna“, které se utváří, reprodukuje a modifikuje neustálými neformálními sociálními jevy, společenskými procesy a událostmi nebo může být sociální entita produktem formálních úředních aktů, což je situace Evropské unie. Hodnotu či hodnoty Evropské unie lze vyhlásit úřední osobou Věrou Jourovou z politického sekretariátu, ale ne evropské hodnoty, ty jsou produktem živého sociálna, které se permanentně reprodukuje a modifikuje. Evropské hodnoty se můžeme snažit pomocí vědy poznávat, nikoliv však politicky určovat dosazenou úřednicí.
S jistou dávkou nepokory si dovoluji tvrdit, že evropskou hodnotou je po staletí se vyhraňující princip, vyjádřený Rene Descartem: „Pochybuji, tedy myslím, myslím, tedy jsem“. Uznávanou osobností liberálů všech odnoží je Charles Popper, který verifikaci hypotézy či teorie nahrazuje falzifikací. To znamená, že nikdy nelze říci, že teorie je pravdivá, hypotéza potvrzená, ale platí pouze, že se teorii či hypotézu v dané chvíli nepodařilo vyvrátit (falzifikovat), což však neznamená, že nebude vyvrácena za rok, za deset či sto let. Je symptomem současné chaotické doby, že obdivovatelé Ch. Poppera jsou současně nositeli jediných nevyvratitelných a nezpochybnitelných pravd (axiomů) a jiné názory jsou dezinformace, hoax nebo fake news.
Věra Jourová dokonce buduje vydatně finančně dotovanou infrastrukturu na potírání nesprávných názorů, postojů a informací. Zdá se, že pro ni není Orwellova kniha „1984“ literaturou a dystopií, ale manuálem, pracovním nástrojem a Velký bratr je její vzor. Na „ministerstvu pravdy“ však má zdatné pomocníky. Dalšího literárního autora, mistra absurdity Franze Kafku, připomíná slovenský europoslanec Milan Šimečka, syn známého marxisty a disidenta stejného jména, který kdysi po přečtení Orwellova románu silnými emocemi vyjadřoval zděšení a víru, že v realitě k situaci popisované v románě nedojde. „Já prožil úlek z tohoto poznání, když jsem přečetl příběh Winstona Smithe. Najednou jsem věděl, že čtu svůj vlastní příběh. Pro mě sice ještě nezačal, ale věděl jsem, že začne a že se jeho osudovému pokračování nevyhnu. Četl jsem nevěřícně a prožíval při tom stejný pocit jako při cikánčině hádání z ruky nebo při pohledu do skleněné koule na stole pokoutné věštkyně: směsici pohrdání a nejistoty. Venku na slunci se ukáže směšnost pověr, ale co když přece…?“ (Milan Šimečka, Náš soudruh Winston Smith, 1984, Československý doslov k románu George Orwella “1984”, Petlice, 1983).
Nyní k tomu, čeho se Miloš Šimečka senior obával, dochází „díky“ jeho synovi, který chce evidentně v Evropské komisi vybudovat „ministerstvo pravdy“, a proto předložil návrh, jak z Evropské unie vymýtit nesprávné názory, postoje a informace. Jeho iniciativa nahrává záměru Věry Jourové, George Sorose, Evropské komise a evropského Velkého bratra vybudovat „ministerstvo pravdy“.
Nechci se sjednotit ani s Milošem Zemanem, ani s Václavem Klausem, ani s Miroslavem Kalouskem, ani s Jiřím Drahošem ani s papežem, ani s Donaldem Trumpem, ani s George Sorosem. Dokonce se nechci sjednocovat ani s mně nejbližší dcerou, a jistě ani ona se mnou. Autentická myslící bytost, tím myslím člověka, každou zkušeností, každou myšlenkou, každým novým poznatkem, každou emocí, prohlubuje svou jedinečnost a odlišnost od druhých lidských bytostí. V tom je autentičnost života, že veškeré myšlenkové procesy, emociální prožitky a permanentní reflexe skutečnosti po celý život utvářejí a přetvářejí člověka a hlavním životním dílem každého člověka je on sám sobě. V každém okamžiku je to současně on a současně někdo jiný, protože se o kousek v reflexi jsoucna posunul a tím proměnil i jsoucno. U každého jedince je tento proces jiný a má jinou dynamiku. Od početí a od narození se potencialita jedince přetavuje v jedinečnou zkušenost a jedinečnou bytost. Mladí lidé – mládež je nositelem spíše této potenciality než jejího povýšení v realitu nové kvality a v moudrost. Méně jedinečnosti je u mládeže, a proto je snadnější ji sjednocovat do davu a v podobě různých „rudých gard“ s nimi dělat revoluce, války a „tvořit historii“.
Sjednocovat se může jedinec, který nemyslí a není autentický a ten pak vytváří ovládaný, nemyslící dav, sen všech diktátorů a politiků. Již klasik psychologie davu Gustave le Bon tvrdí, že po tom, co se člověk stane součástí davu, nerozhoduje o jeho jednání a myšlení jeho vzdělanost ani jeho inteligence, ale klesne na intelektuální úroveň davu.
Při charakterizování člověka se používá i obrat, že každý člověk vytváří svůj vlastní „vesmír“. Problémem člověka je osamocení v jeho „vesmíru“ a součástí vývoje člověka je jednak utváření jeho „vesmíru“ a naopak vytváření způsobů k překonání osamocení v jeho „vesmíru“ nacházením cest mezi já a ty.
Obohacením vlastního vesmíru a cestou k jeho překonání je také umění. Dav a jednotná společnost a uzavřenost ve vlastním vesmíru, obojí jsou slepé uličky. Vývojovou variantou je rozvoj vlastního vesmíru a jeho využívání k obohacování druhých lidí. Tato cesta však vyžaduje určitou kvalitu účastníků schopných naslouchat, schopných empatie, schopných sdílet, neagresivních, schopných přijímat a nedogmatických. To však jsou vlastnosti, které se z naší společnosti ztrácejí a stále více chybí, zvláště u těch, kteří kritizují nejednotu rozdělené společnosti.
Sjednocená společnost byla v nacistickém Německu Adolfa Hitlera, na „listopadové“ Letné, byla to americká společnost v počátcích agrese ve Vietnamu a v Iráku, a opět na Letné „Chvilková miliónová“ jednota.
Mladí účastníci všech těchto davů či společenské jednoty, kteří byli schopni duchovního, mravního a intelektuálního vývoje přehodnocují v dalších životních fázích svou dřívější pozici. Příslušníci Rudých gard litují své účasti v kulturní revoluci a omlouvají se. Americký ministr obrany z dob vietnamské války Robert Mc Namara Kennedyho a Johnsonově administrativě dokonce napsal slavnou větu: “Mýlili jsme se, strašlivě jsme se mýlili.” Podobně americké vedení uznalo za chybnou agresi do Iráku, vedenou pod zfalšovanou příčinou. Účastníci „listopadové“ jednoty procitají a litují své role užitečných idiotů v převratu STB.
Osobnosti, které se v historii vymykaly jednotě, byly naopak ostrakizovány, marginalizovány a likvidovány. Nelson Mandela prožil většinu života ve vězení, a přesto byl hlavním nositelem změny ve společnosti, o níž málokdo předpokládal, že je schopna své hluboké rozpory překonat. T.G.Masaryk byl po většinu života společností odmítán, jeho studenti na filozofické fakultě UK mu pískáním, dupáním a křikem zabránili v přednášení, byl odsouzen k trestu smrti, a přesto této společnosti přinesl svobodu a národní stát. Teng Siao-Pching byl Rudými gardami vězněn, a přesto se stal otcem čínského ekonomického a sociálního zázraku.
Inovace, nové myšleny a evoluční posun nepřicházejí od konformních lidí, hovících si v lůně sjednocené společnosti, ale od těch, kteří nerozpouštějí svého ducha, svou osobnost v pohodlné jednotě se společností, ale s Popperem falzifikují společnost, do níž se zrodili a v níž sociálně zráli. Z toho vyplývající konflikt se společností přichází tím dříve, o co vyhraněnější osobnost se jedná. T.G. Masaryk byl jako student vyloučen ze všech rakousko-uherských gymnázií, A. Comte, zakladatel sociologie, krátce na to, co se v přijímacích zkouškách na vysokou školu umístil v celé Francii na čtvrtém místě, byl z vysoké školy vyloučen. Studia nikdy nedokončil a místo toho založil sociologii a ve filozofii směr pozitivizmus. Geniální paleontolog, filozof, geolog, antropolog a theolog P.Teilhard de Chardin ještě v polovině minulého století prožil většinu svého produktivního života v domácím vězení.
Jiní za svou odlišnost od jednoty se společností a individualitu zaplatili hůře. Ježíše k ukřižování odsoudila nejen vrcholná elita společnosti-sanhedrin, ale i dav, vybráním milosti pro násilného kriminálníka místo Ježíše. Ovšem církev, hlásící se k poselství ukřižovaného Ježíše, v těchto praktikách pokračovala, a tak místo na kříž na hranici poslala nejen Giordana Bruna a Jana Husa, ale i mnoho dalších a vytvořila přímo instituty a inkvizici – instituci k masové likvidaci lidí, odlišujících se od církví požadovaných standardů společenské jednoty. Nepochybně dobrý vzor pro Evropskou komisi a Věru Jourovou.
Jinou cestu od konformity jednotné společnosti vidíme u Buddhy, který tuto jednotu a exkluzivní pozici prince opustil a vydal se zcela novou cestou duchovní seberealizace. Výsledky, které vzešly z jeho opuštění jednoty se společností, jsou již dva a půl tisíce let inspirací pro stamiliony lidí.
Jak mohou dospělí lidé vytvářet jednotu se sotva odrostlými adolescenty v Milionu chvilek (Lidé PRO)? Pokud bych byl schopen se s nimi sjednotit, znamenalo by to, že jsem velkou část života prožil zbytečně. Když čtu nebo slyším starší lidi (ač třeba jinak i vzdělaní) ztotožňující se s Milionem chvilek, tak vidím jedince, kteří nedospěli anebo jsou již infantilní a dementní.
Podobně jako je výsledkem sociálního zrání dospělý jedinec, v makrospolečenské rovině je výsledkem sociálního zrání generace. Životní fázi mládeže naplňují vlastní procesy formující generaci a vytvářející pro další vývoj společnosti společenský potenciál. Na vytvoření tohoto potenciálu závisí budoucnost společnosti. Generace, která tyto formativní procesy fáze mládeže nahradí aktivitami, které mají ve fázi mládeže měnit společnost, jsou výpovědí o nemocné společnosti. Hitlerjugend, Rudé gardy, Mládež vede Brno, studenti, kteří místo páteční výuky „zachraňují Planetu“, sametová mládež, která v roli užitečných idiotů realizuje scénář STB, Black Lives Matter proměňující americké univerzity v pokleslá propagandistická centra, jsou signály o krizi ve společnosti a o jejím patologickém vývoji.
Historii lidstva provází touha určitého typu mocenských elit po sjednocené společnosti. Římskokatolická církev těmi nejbrutálnějšími prostředky v rozporu s poselstvím Ježíše po celém světě sjednocovalo christianizací celé lidstvo. Naše státní moc chtěla národ v normalizaci sjednotit v rámci „gulášového socializmu násilnými prostředky, které byly v rozporu s idejemi socializmu,“. Ne náhodou v Orwellově společnosti Velký bratr všemi prostředky usiluje o dosažení jednotné společnosti a kdo se odchyluje od této jednoty je zločincem.
V tak nedávné historii, že je to spíše současnost, můžeme pozorovat řadu příkladů, jak se z myslících lidí vyrábí jednotná společnost. Před bombardováním bývalé Jugoslávie pouze 35 % občanů Velké Británie s touto vojenskou agresí souhlasilo. Tony Blair zaúkoloval mediálního „mága“ Alastaira Campbella, a po jeho čtrnáctidenní intenzivní práci s médii již s bombardováním souhlasilo 85 % Britů. Přechodu médií do newspeaku výrazně pomohl český humanista a morální ikona Václav Havel svým pokrytím celé „mise“ pod pojmovou clonu „humanitární bombardování“.
Formální a nesvobodné sjednocování lidí v jednotnou společnost, vede k pravému opaku. Vyvolává odpor a deformuje původní obsah sociálních a duchovních hnutí a zavádí je na falešnou cestu. Stejně jako křesťanství, tak i socializmus lze uskutečňovat pouze jako svobodnou volbu autentických, myslících a neodcizených lidí.
Nebezpečná je i jednota politických institucí. V poslední době můžeme pozorovat zvrácenou produkci extrémistického Senátu. Občas v Senátu zazní něco, co dá vyniknout skutečnému charakteru Senátu. V poslední době to bylo připodotknutí senátorky MuDr. Jitky Chalánkové o možnosti vyslyšení i druhé strany. Ovšem v Senátu taková možnost zní zcela nepatřičně a senátorka tak působí jako albín v mužstvu černých košikářů.
To vše neznamená, že v životě neexistuje sjednocení, které má pozitivní charakter a evoluční směřování. Existuje časově omezená situace sjednocení, a to muže a ženy, pouze však, když je fyzické spojení provázeno spojením duševním a duchovním. Naprosté sjednocení bez výhrad je však žádoucí a možné pouze s Bohem.
Doc. PhDr. Petr Sak, CSc. je sociolog
